Una pura formalità
Une pure formalité
Jednoducho formalita
A Pure Formality
Režie:
Giuseppe TornatoreKamera:
Blasco GiuratoHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Gérard Depardieu, Roman Polański, Sergio Rubini, Tano Cimarosa, Alberto Sironi, Massimo Vanni, Nicola Di Pinto, Timothy Martin, Paolo LombardiObsahy(2)
V tomto temném, kafkovském kriminálním thrilleru exceluje Gerard Depardieu v hlavní roli Onoffa, slavného spisovatele, z něhož se v poslední době stal samotář, který nevydal jedinou knihu. Jednou pozdě v noci je zadržen policisty, kteří ho přistihnou při zmateném pobíhání v dešti po francouzském venkově. Nemůže popadnout dech a zjevně trpí krátkodobou ztrátou paměti. V nedalekém lese došlo k vraždě a úřady se domnívají, že je do ní Onoff zapleten. Drží ho proto na zatuchlém, temném velitelském stanovišti, kde má vyčkat na příjezd inspektora (Roman Polanski), který je paradoxně fanouškem Onoffovy tvorby, a jenž má podezřelého vyslechnout a pokusit se z něj dostat pravdu. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (118)
Nejednou se člověk v noci probudí do tmy, zpocený a se zmatenými myšlenkami, a uvažuje o tom, zda to, co se mu v hlavě motá byl jen sen či je to prožitá vzpomínka. Nějak tak jsem se cítil na konci po zhlédnutí tohoto filmového díla. Dlouhý, předlouhý dialog mezi vyšetřovatelem a vyšetřovaným neměl konce, ale současně jakýmsi podivným způsobem mě, coby diváka, držel a provokoval mou narušenou trpělivost. Snad jsem chvílemi byl při sledování dialogů občas i nepozorný. Stále jsem čekal na stéblo, kterého bych se chytil a když nepřicházelo, čekal jsem s nadějí na konečné rozuzlení, ale ani to v konci nepřišlo. Po skončení filmu jsem měl pocit totálního zmatení mysli. Děkuji, ... ale příště už takové pocity ne. Až tak "náročný" filmový divák opravdu nejsem, abych oslavoval něco, co jsem jaksi, na rozdíl od jiných, nepochopil. Třeba mi pointu tady na ČSFD někdo pozornější svým komentářem vysvětlí. PS: nedovedu si představit sledovat tento film v titulcích, dokonce špatně přeložených. ()
Občas mi to tak trochu připomínalo rozhovory dvou silných osobností Raskolnikova a Petroviče ze Zločinu a trestu, i když tady ta hra kočky s myší nebyla tak výrazná a samozřejmě i to vyznění nakonec bylo úplně o něčem jiném, což ovšem nelze rozebírat bez znalosti konečné pointy, která mně nejen překvapila, ale zároveń posunula kvality filmu o nějaký ten level nahoru. Ale není to ten případ, kdy jsem si řekla, že je to vymakané a já to nečekala (i když jsem to vážně nečekala), spíše to prohloubilo můj zážitek z celého snímku, ke kterému bych k charakteristice krimi/thriler přidala ještě drama, protože tohle je především drama. Gepardieu mně svým herectvím příjemně překvapil už ve Válce policajtů, ale nečekala jsem tak dobrý výkon od Romana Polanského. Tohle je film, který vás přinutí přemýšlet. ()
Pouhá formalita je temný konverzační thriller se skvělými herci. Ale se složitým rozuzlením. Je to úplně jiný Tornatore, než bych čekal. Atmosféra i kulisa příběhu jsou téměř kafkovské. Zápletka se točí okolo spisovatele Onoffa (Gérard Depardieu) a policejního komisaře (Roman Polanski). Společně vedou skvěle napsané dialogy v mrazivém prostředí policejní stanice kdesi v horách. Snaží se přijít na něco, co už je dáno dávno předtím a oba dva se nacházejí v pomyslné slovní přestřelce se svým protějškem. Pro mě je to příběh o rozporu věcí, teorii, faktech a zločinu. Morricone složil úchvatný smyčcový úvodní motiv, dále pak stále se opakující téma, které nás provází při retrospektivě, a samozřejmě nádhernou skladbu pro finále i se zpěvem samotného Depardieua. A leč není dokonalá, v mnoha ohledech je to pro mě tak trochu masterpiece 90s. ()
Někteří si hrají u Kolína, tito dva v jedné zatékající místnosti. Takřka za celý film nevstanou ze židlí, natož že by se z té místnosti odporoučeli. A přesto je to napínavější a více strhující než kdejaká "hustě našláplá klipařina." Je to ten typ filmu, který stojí na scénáři i vypilovaných dialozích, ale především na hercích. A že se zadařilo myslím dokazuje, že Depardieu i Polanski tu rozehrávají své snad vůbec nejlepší výkony. Jasná a bezchybná pětihvězdičková záležitost, která by bývala mohla aspirovat na jeden z mých největších filmových zážitků. Proč tedy pouze za čtyři? Protože bych jí musel vidět nejpozději před 2973 dny. Pak bych možná relativně brzy neprokoukl "o co tady jde". Ke své vlastní škodě. Ach jo... PS: Po týdnu se mi to rozleželo v hlavě a vzhledem k tomu, že má jediná výtka k tomuto filmu je ve své podstatě "pouhá formalita", tak mu tu zaslouženou pátou hvězdu nemůžu upírat. ()
Strhující film. Neznámý a zapomenutý, ale strhující. Neskutečně propracovaný scénář. Jak se na "detektivku" sluší, má výbornou pointu, která vše obrátí o 180°. Vsadím se, že nikdo z vás by ji nečekal! Schválně jsem se na to musel podívat ještě jednou, protože někde prostě musí být chybka, ale buďto tam žádná není, nebo je výborně zamaskovaná. Může trošku zaskočit Roman Polanski v hlavní roli. Jako režisér je samozřejmě výborný, ale jako herec ... No však si vzpomeňte na Ples upírů. Vždy jsem byl raději, když jen režíroval. Ale Pouhá formalita vás přesvědčí, že to byla mílka. Je to jeho a Gerardův koncert. O Gerardovi snad nemusím ani mluvit. Pro mně je to jeden z nejlepších francouzských (a vůbec evropských) herců a zde to jen potvrzuje. ()
Reklama