Pouhá formalita

Pouhá formalita je temný konverzační thriller se skvělými herci. Ale se složitým rozuzlením. Je to úplně jiný Tornatore, než bych čekal. Atmosféra i kulisa příběhu jsou téměř kafkovské. Zápletka se točí okolo spisovatele Onoffa (Gérard Depardieu) a policejního komisaře (Roman Polanski). Společně vedou skvěle napsané dialogy v mrazivém prostředí policejní stanice kdesi v horách. Snaží se přijít na něco, co už je dáno dávno předtím a oba dva se nacházejí v pomyslné slovní přestřelce se svým protějškem. Pro mě je to příběh o rozporu věcí, teorii, faktech a zločinu. Morricone složil úchvatný smyčcový úvodní motiv, dále pak stále se opakující téma, které nás provází při retrospektivě, a samozřejmě nádhernou skladbu pro finále i se zpěvem samotného Depardieua. A leč není dokonalá, v mnoha ohledech je to pro mě tak trochu masterpiece 90s. (01.09.2018)

Průtrž mračen, od místa činu/nečinu prchá vrah/nevrah/sebevrah; všichni znají jméno Onoff, ale ani on sám neví, co všechno zahrnuje, co se pod ním skrývá. Pod pichlavými očky psychoanalytika, komisaře Polanského, v dešti, který proniká vším, střechou podivného komisařství i clonou zmatené mysli, se skládá puzzle muže (zde naprosto skvělý Gérard Depardieu), který prochází destrukční krizí středního věku, krizí uměleckou i mileneckou. Nepíšící propisky, nefunkční psací stroj, nepopsané papíry, nekomunikující telefon, odkazují, jako tabula rasa, na počátek něčeho nového, na nový "román". Podobně jako se amnestický syndrom hroutí pod komisařovými "důkazy". I když tato noc přece jen zůstane navždy zamlžena (i o Nietzchem se říká, že byl "benebelt"), je pouhým předělem mezi duševní nemocí a zdravím... Pozn. 1: Také jsem odmítal teplé mléko, zvláště když na něm byl škraloup. Pozn. 2: "Ricordare, ricordare è come un po' morire" (rozpomínat se je tak trochu jako umírat), zpívá italsky sám GD) (05.09.2017)

Komorní drama dvou charismatických mužů, kteří v psychologické hře odhalují, co se stalo jednoho deštivého večera. Každým posunem v ději se dozvíme něco více o hlavní postavě, dávkování informací udržuje napětí a vynikající atmosféru - režie je opravdu zručná. Herecké duo je taktéž perfektní, osobně mi v tomto precizním konceptu neseděl jen víceznačný konec. 8/10 (10.01.2015)

Tohle komorní psychologické drama s kriminální zápletkou má několik předností, tou první je samozřejmě Gérard Depardieu (v roli spisovatele), válí první hereckou ligu a divák mu zbaští vše, každý pohled, každé slovo.. Druhou je výtečně dusná atmosféra, déšť s bouřkou, výpadek proudu, zchátralý dům, do něhož teče a v podstatě jedna místnost, kde se koná výslech.. Zajímavá a zároveň působivá je i hudba a stejně tak závěrečné rozuzlení, každopádně k zamyšlení.. (09.11.2022)

Skrytý malý film velkého režiséra. Struktura filmu je postavena na klasickém twistovém základu, kdy se hodinu a půl díváte na něco, co příliš smysl nedává (já jsem tentokrát opravdu nic nepoznal, asi jsem byl líný přemýšlet nad rámec toho, co se zrovna ve filmu děje), aby vás konec jaksepatří zaskočil. Pominu-li opět brutálně odpudivé postsynchrony (snad i s dabingem by to bylo lepší), jedná se o krásně atmosferickou podívanou se skvělou kamerou a střihem (někomu asi přijde celkem bláznivý, podle mě funguje skvěle). Jak jsem psal již u jiného Tornatoreho snímku, on točí povětšinou jen 2 druhy filmů: nostalgická melodramata a záhadné thrillery. A to druhé mu opravdu jde. 7/10 (18.05.2017)