Pouhá formalita

K překvapivé pointě se prokoušete poměrně těžkým a pro mnoho běžných konzumentů filmového materiálu těžce stravitelným a chaotickým marastem. Na druhou stranu, atmosféra, hudba a hlavně geniální výkon Gérarda Depardieu stojí za to ! Dalším problémem je, že opravdu „nečekaná“ pointa většině diváků na poprvé prostě nedojde a chce to zkouknout ještě jednou (aspoň posledních 20 minut :-) ). Na poprvé jsem to prostě nedal !! Mnohem srozumitelněji a koukatelněni to zmákl o pět let později jeden indický klučina a slavil s podobně „nečekanou“ pointou celosvětový úspěch. Každopádně jde o mimořádný snímek, který většině filmových fajnšmekrů dlouho zůstane v hlavě a určitě se takový kousek hned tak nevykouří z hlavy ! (24.05.2016)

Totální dialogovka, u které Vám možná může být více než jasné, jak to s tou vraždou je, ale stejně Vám nedá spát a donutí Vás sledovat jeden dialog Gérarda s Romanem za druhým. Gérard Depardieu tu sice mluví italsky, což byl pro mě slušný nezvyk, ale na druhou stranu tu rozjíždí úžasné herecké řemeslo, což je u něj na druhou stranu vlastně standard. Popravdě jsem si tímto filmem uvědomil, proč mám Gérarda vlastně rád. V dnešní době mě totiž úplně nepřesvědčuje, ale filmy z jeho minulosti mluví za vše. Třeba tato pouhá formalita, která v hereckém ansámblu samotného Gérarda pouhá formalita úplně není. (05.05.2017)

Už jsem byl připraven přiklepnout Tornatoremu pětihvězdu a bouchnout šáňo na oslavu téhle strhující konverzační detektivky s téměř až hororovou atmosférou. Rozhovor dvou mužů, spisovatele a policejního komisaře, se stává minutu od minuty divnějším a divnějším, něco nevyřčeného celou dobu visí ve vzduchu. A pak přijde pointa, kterou jsem teda opravdu nečekal, ale kdyby ji použil méně schopný režisér v méně schopně natočeném filmu, všichni by na ni nadávali jako na neférovou vyjebávku s divákem. Bez spoilerů se to těžko vysvětlí, ale ta pointa je prostě z druhu point samospásných, u nichž je vlastně úplně jedno, co se v příběhu děje předtím. A v tomto případě to opravdu platí, neboť nijak jasně a přesně neobhajuje a nevysvětluje všechny ty divné věci, které mi předtím hodinu a půl motaly hlavu. Zkrátka výborný filmový zážitek s mírně hořkou pachutí v závěru. (17.12.2013)

Ze začátku to vypadalo docela slibně, ale postupně jsem pochopil, že to jako neni žádná obyčejná detektivka, ale nějakej "chytrej" film. Všechny ty podivný kecy mě přestaly bavit a asi tak v půlce jsem si musel dát přestávku. Druhej den jsem to teda dokoukal, ale považuju to za ztracenej čas. Prostě 1,5 hod jsem poslouchal nějaký nesmyslný rozhovory dvou lidí, který mi připadali jako blázni nebo feťáci, abych se na konci dočkal rozuzlení, který aspoň pro mě bylo do jistý míry překvapivý. Ten konec trochu napravil dojem z celýho filmu. Jinak bych snad uvažoval i o odpadu. (07.03.2018)

Dokonalý herecký duel se světově známými hereckými esy. Troufám si napsat, že to byl jeden z nejsilnějších zážitků s Gerardem v hlavní roli a největší ironií na tom je fakt, že jsem Pouhou formalitu slyšela v dabingu. Je to zřejmě poprvé, kdy píši, že dabing byl přímo skvostný a já byla dokonce ráda, protože tam bylo mnoho pasáží, kde jsem si sedla do křesla a bez toho, aniž bych hleděla na obraz, jsem si tiše vychutnávala rozhovory, které spolu Onoff s komisařem vedli. A pokud budete mít zkraje pocit, že je tam v té jedné místnosti velmi skromné osvětlení, tak věřte, že to má svůj význam, který jsem postupně ocenila. Díky za takové filmové perly, kterých je dnes už tak málo. A myslím, že pro objasnění některých situací stojí rozhodně za to, dát si jednou repete. A k tomu žánru nahoře bych klidně přihodila, že se jedná i o psychologické drama. (24.04.2014)