Trainspotting

Danny Boyle ve staccatovém rytmu cool dialogů, cool monologů a svižného hudebního podkresu objevuje, že braní drog má důvod v drogách, že je život na drogách sice full of shits, ale taky podivuhodně plný, zrychlený, hektický a pestrý, že po heroinu se skvěle žvaní, balí baby, že se dostáváte do děsně trapných zábavných situací, a tak dál, a tak dál. Co k drogám patří, to se tam frkne, hlavně atraktivně a zábavně, kdo by stál o dušezpyt. Násilí - jasně, lžíce - samo, vaření - tutově, sex - zajisté, AIDS - bezpochyb, krádeže - jsou, absťák - rozhodně. Témata se k sobě řadí co nejtěsněji to lze, ztráta tempa jakoby bylo jediné, čeho se Boyle bál. To by vysvětlovalo nejen ostré řazení scén, ale i hekticky odříkavané, obrazem prostříhávané monology plné seznamů věcí, činností i lidí, osekávaní spousty scén na pár momentek, které tak akorát stačí k pochopení, co se vlastně stalo a snad i nahrazení lidí karikaturami se stopovým množstvím vnitřního života, které se tu jen míhají (Rentonova dívka), tu do zblbnutí opakují svojí jedinou vlastnost (Begbie - bezohledné násilí, Tommy - citlivost, Spud - přitroublost, Sick Boy - kecy o Bondovi) a občas se dokonce překlopí do někoho úplně jiného (Renton z tupého feťáka do etablovaného realiťáka). Pár vizuálních nápadů pojících se s tím, jak drogy narušují vnímání světa to v mých očích zachrání jen minimálně. Slabé ***. (13.08.2009)

„Vybrat si budoucnost. Vybrat si život….ale proč bych měl něco takovýho udělat? Rozhodl sem se nevybrat si život, ale něco jinýho. A důvody? Žádný nejsou. Kdo potřebuje důvody, když má heroin?“ Při druhé projekci, kdy jsem už tolik neporovnával s tematickým Requiem za sen a přijal osobitý styl filmu, mě Trainspotting bavil ještě o něco víc než prve. Užíval jsem si absurdní humor (škoda, že ho postupně ubývá), plky o filmech, „vymazlené“ nechutnosti spolu s halucinacemi (např. probuzení s „hnědým“ překvapením či na druhé straně pasáž s absťákem), parádní soundtrack, celou bandu (anti) hrdinů v čele s McGregorem (a příjemný bonus Kelly Macdonald), zvukomalebný přízvuk spolu se shozením celé té skotské hrdosti a dobrý konec. Kvůli menším poklesům tempa a pár hluchým místům končím na silných 4*. Takže, Spude..“ - „Co, kovboji?“ - „Když je napadne, že se nesnažíš, je to v háji. Řeknou si, ten šmejd se nesnaží, a tvoje podpora je v prdeli, chápeš?“ - „Jasně.“ - „Ale když to přepískneš...“ - „Můžu dostat práci.“ - „Přesně!“ - „Zlej sen!“ (10.03.2010)

„Pichali by sme si aj vitamín C, ak by ho postavili mimo zákon.“ Nechcem urážať, hoci sa mi to určite podarí, ale neviem, pre koho môže byť kultový film, v ktorom všetci užívajú ťažké drogy a rozbijú chlapovi v bare hlavu len za to, že do nich nechtiac drgol. Myšlienka, či má zmysel život, v ktorom sa naháňame za hypotékou, je zaujímavá, hoci obohraná, naivná a detská (a rozmýšľať nad ňou prostredníctvom totálnych magorov, ktorých len takýto malý kúsok delí od bývania pod mostom, je WTF). Ak necháme bokom tieto veci, zostane (pod?)priemerný film o bande stroskotancov, ktorí si nič dobré nezaslúžia. Potešil ma koniec s útekom a herci podávajú uchádzajúce výkony (McGregor, Bremner, Carlyle aj Johnny Lee Miller sa fakt snažia, ale čo z toho, keď hrajú odpad spoločnosti?), niekoľko nezabudnuteľných scén (dve odporné výkalové + pár obludných scén s bábätkom). Po vizuálnej stránke je to solídne vypiplané, je to ostatne film Dannyho Boylea. Príbeh ma absolútne neoslovil a nebavil a drogy idú úplne mimo mňa, čiže nemám prečo dávať vysoké hodnotenie. Fakt je to kultový film??? Aby som pravdu povedal, prvý raz 21 rokov od nakrútenia som si to pozrel len preto, aby som pochopil dvojku, na ktorú som sa paradoxne tešil viac. A tá s ami napokon paradoxne páčila o kúsok viac. (03.09.2017)

Konvenční učitel občanské výchovy pouští žákům jako ilustrativní film o drogách Requiem za sen, progresivní učitel Trainspotting. Tam kde Aranofsky ukazuje záběry schoulených mladíků se strhaným výrazem ve tváři, tam Boyle nastrkuje bezstarostného hláškaře Rentona, pro nějž jsou drogy prostředkem přinášejícím rozkoš do jinak prázdných životů, které v dnešní době žije svým způsobem většina z nás. Trainspotting není dalším produktem podle šablony depresivního dramatu s drogovou tematikou - je originální, provokativní, svižný a formálně odvázaný. Danny Boyle je majitelem obdivuhodného režisérskému talentu (málokdo umí tak fenomenálně propojit obrazy s hudbou - viz. také 28 dní poté, Sunshine...) a co je hlavní, v tomto snímku se mu dostal do rukou scénář neméně talentovaného Johna Hodge. Tak jako se Renton potápí do vodního království pod záchodovou mísou, tak jsem se já po hlavě ponořil do tohoto majstrštyku. A rád, to mi věřte. (30.03.2008)

Tři... A nebýt Ewana McGregora a Roberta Carlyla, ubral bych ještě jednu hvězdičku. Trainspotting jsem dlouho odkládal a zřejmě jsem věděl proč. Dodnes mi unikal a o nic extrovního jsem nepřicházel. Soundtrack (respektive těch pár snesitelných skladeb) si můžu poslechnout samostatně, a příběh o partě feťáků, jejichž příhody a hlášky připadají spoustě mých známých (podobně jako u tuzemských Samotářů) vtipné a praštěné, ale mně se prostě zdají hloupé, milerád oželím. Mělký hrob nepřekonán. (16.03.2012)