Výbuch

Na Youtubu mi vyjela nejznámější scéna ve škole (vy, co jste film viděli, víte jaká), a tak jsem se tak na minutu a čtvrt koukl a zaujalo mě to, tak jsem to raději hned vypl. Samozřejmě jsem potom nešel do filmu jen kvůli vybuchujícím děckám tak jako někteří tady, ale i abych viděl příběh okolo, který by mohl být taky fajn. Nakonec to skončilo tak, že jediná dobrá věc na filmu jsou vybuchující lidi. Hlavní hrdinka je OK, ale někdy se trošku chová jako kráva a kdybych měl být její kluk já, tak bych se s ní kvůli tomuhle přístupu rozešel. Ostatní postavy jsou strašně nezajímavé a mají zde i málo prostoru a významu. Její kluk je takovej trochu trouba, kterej moc neřeší, jak na tom ten jejich vztah vlastně je nebo o čem se spolu baví. Film byl vždy dobrej, když nastala výbušná scéna, a pak i nějakou dobu po ní, ale jinak byl hrozně o ničem. Posledních 35 minut bylo za trest. To šlo rozhodně zkrátit. Epilog jsem čekal trapnej, ale nakonec ušel, takže to aspoň ke konci neskončilo tak špatně. Podle mě Spontaneous nepotřebuje vysvětlení toho, proč se to děje a proč najednou přestalo. Stejně by to tak jako tak smysl nedávalo, a ani to u tohohle typu filmu potřebný není, protože to hlavní náplní nebylo. Vyhodnocení: I Am Not Okay with This má lepší vybuchující scénu 😉🤯 (08.07.2021)

Vo svojom princípe to nebolo vôbec na zahodenie, ale celé to teatrálne "vybuchovanie" tiel bolo tou najväčšou slabinou celého filmu. To sa ako vážne nedali tie smrteľné "jatky" spraviť menej demonštratívnou formou? Určite áno, a hneď by to bolo odosť lepšie. Lebo vo svojej podstate mi dejová línia o "kliatbe" až tak neprekážala a v kontexte to malo celkom dobrý spád - aj vo vzťahu k psychologickom rozmere filmu. Satiricko-ironický štýl k tomu síce až tak nepasoval, ale dialógy boli zaujímavé. Nuž, škoda... max. 2* (hoci s potenciálom minimálne 4-hviezdičkovým). (05.11.2020)

Zpočátku jsem měl dojem, že sleduji film, který bych mohl vcelku vysoko hodnotit, s postupem času se ale ukázalo, že je sympaticky cynická hlavní hrdinka spíše jen pozérkou, směsice žánrů taky dvakrát nepomohla a v závěru došlo i na patos a pravé americké hodnoty, takže jsem musel oželet i třetí hvězdičku, s níž jsem už téměř najisto počítal. (04.07.2021)

Mal som predstavu, že dostanem cynickú zábavu o vybuchujúcich stredoškolákoch, ale tá rýchlo prehrala svoj boj s citlivou (či skôr chápavou) sondážou do emocionálneho života mládeže (ak sa dá nazvať citlivým prístup s pozadím kamarátov a spolužiakov miznúcich v gejzíroch krvi). Autor (či už filmu alebo predlohy - kniha od Aarona Starmera) sa zrejme potreboval vyrovnať s touto fázou života a vytvoril na pozadí bizarného nápadu stredoškolský film (knihu) v tom najlepšom slova zmysle, v hlavnej úlohe s tými, čo ešte málo kalkulujú, no o to viac cítia - a svojim citom veria. Všetko to okolo slúži len k riešeniu základnej mládežníckej otázky - Čo so životom ? - teda otázky, ktorú tí, čo už viacej kalkulujú a menej cítia, respektíve svojim citom menej veria a menej sa nimi riadia (rozumej: dospelí) už nikdy potom nepociťujú tak pálčivo. Ja osobne som pochybnosti ohľadom tejto otázky uspokojivo nevyriešil dodnes - a preto ma tento príbeh o úprimnosti, nevinnosti, irónií a láske, o ich skaze a predovšetkým o prchavých, vzácnych okamihoch, ktoré môžu byť v ktoromkoľvek okamihu posledné, hlboko zasiahol. O to viac, že som čakal cynickú zábavu o vybuchujúcich stredoškolákoch. A pre úplnosť nutno doložiť, že línia explodujúcich tiel bola absolútne nezvládnutá, bez vývoja a bez nápadu - okrem samotného nápadu. Iba zábavné pozadie, respektíve prostriedok pre srdcervúci príbeh o mladej láske a strate, komentovaný s citom a humorom a fenomenálne odzbrojujúco zahraný. To u mňa jednoznačne víťazí, hoci sa takému žánru s ohľadom na svoju precitlivelosť voči mladosti vyhýbam. Práve preto - že bez tej absurdne lákavej premisy a menu Briana Duffielda, ktorého scenáre sa mi náramne pozdávajú, by som sa k SPONTANEOUS a k tej emocionálnej búrke, určenej zrejme úplne iným ročníkom, asi len tak nedostal... (27.03.2021)

Sociální výpověď o zmatenosti současné dospívající generace v současném světě? Děsí je život kolem tak moc, že z toho až pocitově vybuchují? Filmová exkurze do mysli dospívající mládeže na základě románu Aarona Starmera, který smíchal fantasy motiv s milostnou etudou, ukazující především jaké nebezpečí může číhat v tomto věkovém rozhraní. Zvýšený tlak ve škole, sexuální dospívání, problémy s vrstevníky, sociální sítě. To způsobuje uzavírání se do sebe, kde se tlak kumuluje do takové fáze, že dotyčný sakrálně vybuchne. Jen je to ve snímku prezentováno takovým způsobem, že je divák naprosto zmaten nad tím, co se to vlastně děje a proč. Ve školní třídě prostě exploduje dívka, ze které zbudou jen krvavé stříkance na spolužácích a místo ní zůstane na židličce kaluž krve a to všechno zcela bez vysvětlení. No, tady to chce hodně přemýšlet nad danou situací. Tragický realismus coby portrét hlavní hrdinky ztělesňuje její ztrátu a zoufalství, které se samozřejmě snaží kompenzovat drogami a alkoholem. Realita všedních dnů mnohé mládeže vedoucí jen k neporozumění ze strany rodičů a vůbec celého okolí. Je tu jisté morální varování ve víru hlubokých nepochopitelných záhad, což právě vlivem neznalosti působí snad jako metafora temné sociální satiry. Snímek atmosféricky vyznívá spíše nudně a svým způsobem dost zmateně. Je tak prezentován život mládeže v normálním nebo obyčejném spektru? Nebo v tom je právě ta zmatečnost v duši jednotlivce, které ani rodiče nedokáží prohlédnout, vedoucí k celistvým problémům? Máme tu tak pátrání po příčinách zoufalství soustředíc se převážně na následky. Je jednoduché přijít o život a to bez ohledu jakým způsobem. Onen výbuch je jen neutrálním zpodobněním dané vážnosti. (14.01.2022)