Kluci z party

Naprosto průlomový originál z roku 1970 mě přece jen uhranul víc, čímž neříkám, že tahle o půl století (!) mladší verze je pod úroveň. Vůbec ne. A Jim Parsons tedy výtečně, bravo! PS: Rozhodně si nicméně člověk musí pustit "Making Of" (nazvané Something Personal), to oba filmy pomůže zařadit do širšího kontextu, vřele odporúčam. (24.10.2020)

Film začíná jako vlekoucí se přehlídka představ o homosexuálech (tedy jako o zženštilých rozpustilých týpcích) a pálí do diváků veselé tanečky, oslovování v ženském rodě; diváci už předem otrávení podobnými atributy zřejmě rovnou odpadnou a neprohlédnou úmysl. Změna přichází ve chvíli, kdy přichází oslavenec, postavy naberou hrany, některé se dobře vybarví a atmosféra začne být jedovatá a tísnivá. Herecky potěší Jim Parsons a Zachary Quinto. Ale na slabou první polovinu nezapomenete (proto hodnocení jen za tři), casting mohl být lepší (skoro se chce zlomyslně říct, že kromě dvou zmíněných áček možná trochu dojel na snahu obsadit gay postavy pouze aspoň trochu známými gay herci s volnem v kalendáři) a vyprávět příběh z roku 1968 (jakkoliv jsou některé typy a trauma gay charakterů stále aktuální) je už trochu retro. Jsem zvědavý, jestli přijdou do módy taky filmy ze života bears nebo kožeňáků. (13.11.2020)

Netflix sa stáva čoraz viac buzi TV a z popisu filmu mi už ani nie je smutno, ale skôr sa rehocem ako Pročko v parlamente. Že "Sedm gayů se musí vypořádat s potlačovanými city" Pri tom tlačení by ale mali byť opatrní, aby ich náhodou pritom kamoš neklátil a nevenovali mu tak nechcenú hnedú sprchu. Netflix sa už začína tváriť, že vlastne heteráci na svete už ani nie sú a ak sú, tak oni sú tí chorí. Takže odpad. (03.10.2020)

Film ukazuje ,jak daleko jsme v tehle oblasti dosli a jak daleko jeste musime ujit. Hodilo by se to spise na divadelni scenu, ale vyborna kamera chyta rutne intimnosti a mala gesta. Děj se odehrává před tzv. stonewallskými nepokoji, které za rok zareagovaly na policejní razii v newyorském baru gay Stonewall Inn. Následné velké demonstrace způsobily změnu v boji proti útlaku sexuálních menšin. Kamarád pořadatele není gay, dorazí na oslavu narozenin neplánovaně a netuší je jeho kamarád je gay. Před ním si gayové uvědomují , jaké hrají před heterosexuálními lidmi role, které mají neradi. Konfrontuje je to s vlastními prohrami. Nejen kvůli nezvanému hostu, ale také kvůli hloupé společenské hře dojde k vyhrocené konfrontaci různých pohledů na svět. Postupně se film přeměňuje z konverzačního filmu na drama s dusivou atmosférou. Je záhadou, proč se tito muži mezi sebou přátelí. Parsonsův hrdina stále trousí jedovaté invektivy. Dnes už gayové asi mají přece jenom jiné vztahy. (06.11.2020)

Na úvod mám potřebu napsat, že jsem hetero. Přesto jsem za svůj život zcela vědomě a záměrně zhlédl slušnou řádku filmů s gay tematikou. Musím říct, že Kluci z party mi z nich přišli spolehlivě nejhorší. A sice proto, že tenhle film je podle mě tak moc gay, že už nemá šanci zaujmout jinou skupinu diváků. Lesby pochopitelně nepočítám, ty by se do toho mohly vcítit taky a možná to přijde ohromně strhující takovým těm nej nej gay kamarádkám, jimiž se homosexuálové často obklopují. Ale šance, že bych se v tom dokázal citově angažovat, že bych se dokázal naladit na některou z postav, je nula- odráželo se to ode mě jako pingpongáče ode zdi. Gay známým bych to doporučil s klidným svědomím. Jsem přesvědčený, že by si v tom našli svoje. Jinak se o tom ale nikdy nikomu nezmíním, připadal bych si jako real kikina. (03.11.2020)