Stopař

Mezi Saamy se tento příběh předává z generace na generaci už téměř 1000 let..... Když vám vyvraždí rodinu, je jedno jestli jste Japonec nebo Laponec. Touha po pomstě je na rozdíl od způsobu jak jí dosáhnout všude stejná. Film z prostředí jaké známe z pravěku, noci jsou stále chladnější a tmavší, lidí pomálu, a když je 15 minut do konce, nechápu chlapce, jehož neomlouvá ani to, že je jeho mysl zastřena myšlenkami na pomstu. Všechno skončí samozřejmě tak, aby film mohl být nominován na Oskara, ale tam uvnitř mě hlodá ono ale…. Každopádně je to film, jaký jen tak někdy a někde neuvidíte! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Chci vidět novodobé Lovce mamutů. 2.) Připravujete se v ZOO vyzvat na souboj medvěda. 3.) Zjistím, co má R.Hood společného s Laponci. 4.) Hledám netradiční jméno pro svého potomka. 5.) ALE HLAVNĚ – mám rád příběhy o pomstě! PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ *** (21.06.2010)

Sámská neboli laponská legenda z mrazivého severu, která zahřeje duši nejednoho diváka. Tlupa Čudů jsou zloduši jak vyšití. Hlavní hrdina Aigin je vcelku sympatický, i když v boji proti Čudům se musí ještě něco naučit. Silný příběh z dávných dob, v krasné ledové krajině, je podbarven sámskou domorodou podmanivou hudbou. (31.03.2016)

(česky: Stopař). Stopař vypráví drsný příběh z drsných časů, legendu kmene Saanů (laponců) starou tisíce let. Je to někdy krutá podívaná, ale ne zbytečně a přehnaně. Atmosféra filmu mi připoměla Holdstockovy knihy. Vyniká především svou naturalističností. Mladý muž po té,co byl jeho kmen zničen bandou zabijáků se přidá ke kmeni novému. Nechce na minulost zapomenout a hledá pomstu, ikdyž ostatní chtějí spíše uchránit své životy tím, že ustoupí. Na závěr si počkejte sami. A plyne z filmu nějaké poučení? Asi to, že každý musí někam patřit. A taky se dozvíte, jak v horách přelstít zabijáky. (17.06.2004)

Sympatický dobrodružný příběh ze střídmě filmařské země, jakou je Norsko, který zaujme ani ne tak jednoduchým příběhem o pomstě, jako svou autentičností a exteriéry v čele s mrazivě nádhernou norskou přírodou, při jejíž sledování se i divákovi, zachumlaném pod dekou v teple rodinného krbu, zadírá zima pod nehty. A poklona také lidem od castingu, kteří pro představitele nepřátelského kmene našli opravdu dokonalé divoké ksichty. (25.01.2006)

Náhodou jsem na to narazil při hledání filmu Stopař s Rutgerem Hauerem a vzpomněl jsem si, že jsem tohle vlastně viděl taky. Já nenávidim zimu a tenhle film na mě působil úplně mega depresivně. Prostě film, kde celou dobu vidíte jenom sníh, led, eskymáky a sněhuláky, se mi nemůže líbit už z principu. Jo a navíc si tam při nějakym rituálu flušou do xichtu a pak si tady někdo bude stěžovat, že Klub sráčů je nechutnej. (20.11.2006)