Kytice

S Kyticí mám jeden problém. Rozhodně se mi lépe četla a hůře se na ni dívalo. Prostě mi to přijde, že Erbenovo kouzlo či rukopis se někam vytratil a z básní zůstal zachován pouze ten děj a malá trocha té negativní atmosféry kdesi ve vzduchu, která mě uvnitř dost svírala. F.A. Brabce naprosto nenávidím za jeho dokonalé zpznění Krysaře. Bohužel musím moji nenávist k němu alespoň dočasně utlumit, protože tato jeho adaptace slavného díla až takovým průserem rozhodně není. Když se pokusím srovnávat s knihou je zde značná odchylka, ale to je prostě F.A. Brabec. Můžete ho nenávidět. Můžeto ho milovat. A nebo můžete být jako já. Tudíž ho budete tiše nenávidět, ale určité kvality této adaptaci upřít prostě nezvládnete. 3*. (14.01.2012)

Po návštěvě hřbitova ve Velharticích, podle kterého napsal Erben svoje Svatební košile, opět jiný zážitek, ale jako vždy dokonalý. Jediné, co bych vyčetla, je naprosté pozměnění a zmrvení významu balady Štedrý den. Jinak dokonalé dílo ve všech směrech, řekla bych takový český Klan létajících dýk. Také jeden z mála filmů (snad jediný), kde akceptuji Aňu Geislerovou. A Jiří Schmitzer je nejlepší mrtvola na světě. Hned po Rodenovi. ♥♥♥ (19.11.2006)

První báseň (jediná romance ve sbírce balad) s názvem Kytice autoři stvořili formou jakéhosi videoklipu, ale kupodivu jim to vyšlo. Vodník je sice hodně ponurý, akční a po kamerové a režisérské stránce asi nejlépe zvládnutá balada, herecky tak nějak pokulhává. Svatební košile má sice slušnou atmosféru, ovšem herci působí hrozně nepřirozeně, obzvlášť Karel Roden je histerický a všechno, jen ne děsivý. Ale Jirka Schmitzer coby umrlec nemá chybu. Z Polednice udělal Bolek Polívka komickou figurku a střet matky a dítěte je až moc ad absurdum. Zlatý kolovrat se nepovedl, atmosféra je nijaká, použití hudby taky nic extra (nějaké podivné techno či co), aspoň že Geislerka se tu zase objeví odhalená. Dceřina kletba, sólo pro dvě postavy má skutečně mrazivou atmosféru, při které mi skutečně nebylo nejlíp. Štědrý večer toho s básní moc společného nemá a celkové provedení také nic moc. Přes všechny klady a zápory mám největší výhradu k doslovnému odříkávání básní. Nejlépe by to dopadlo nejspíš využitím vypravěče. Za opravdový klad považuji krásnou hudbu, která zní ve Vodníkovi a při závěrečných titulcích. Celkově (i přes sklamání) film není úplně nejhorší, ale kdybych si měl vybrat jestli si přečtu básnickou sbírku od Karla Jaromíra Erbena, nebo se podívám na tento film, zvolím první možnost. 40%. (10.04.2006)

Stylové převedení knihy na plátno, úžasná hudba (Jan Jirásek), herecké výkony a neotřelá režie dávají vzniknout originálnímu zpracování. Tomuhle se říká lyrický film - nic víc, nic míň. Každý z nás určitě aspoň 1x ve školních škamnách recitoval úryvek z Erbenova opusu a toho Brabec využívá - proto při převedení notoricky známé látky nemusel vysvětlovat nic, jen zfilmoval volný tok myšlenek a obrazů do malé filmařské kytice. Jestli popřel vnitřní zákony tohoto dílka, je zcela jedno, film je odlišné médium jako svázaná hromada papíru s písmenky a pohyblivé obrázky tu svůj účel plní. TOTO je zfilmovaná báseň, kdo hledá víc, ať si ji přečte. (18.09.2006)

Slabší čtyři. Po příšerném Máji jsem čekal to nejhorší, ale nakonec mi to zas tak hrozné nepřišlo. Navíc je to Brabcova prvotina. Vodník byl zpracován naprosto dokonale, takhle nějak jsem si to představoval. To už se ale nedá říct o Svatební košily, kterou jsem si představoval úplně jinak, ale nebyla natočená špatně. Zato Polednice byla zprzněna dokonale. Já nevím proč, ale mě ty Brabcovi filtry fakt lezou krkem. Zlatý kolovrátek už byl trochu vydařenější, ale zase mi tam do ksichtu křičel červený filtr. Zbylé příběhy už jsem tak nějak bez zájmu přetrpěl - vůbec mě nebavily, ale alespoň u nich Brabec ubral filtry. Celkově vzato je to to samé jako Máj, JENŽE obrazový kýč, který zde celkem funguje, nefunguje v Máji. Navíc to zde zachraňují herci, což se u Máje říct nedá. (06.08.2011)