Kytice

Vcelku zajímavá záležitost, co nedopadla tak špatně, jak se mohlo jevit. Některý balady nejsou nic moc (Štědrý večer), pak jsou tu průměrný (moc natahovanej Vodník, nezajímavá Dceřina kletba), ty divný (žebrácká polednice s Lolkem snad ani nemohla být myšlenka vážně. Vždyť jí hraje Polívka!) a ty dobrý (Svatební košile s povlávajícím zombie Rodenem za oknem). Zlatý kolovrat mi bohužel kazil senilní dědek a jeho mimika, jinak fajn i přes Aňu, kterou nemusím. No, srovnám-li to s Májem, může být Erben ještě rád, jak dopadlo jeho dílo. Mácha na tom je podstatně hůř. (28.08.2011)

První balada Kytice skončí dřív než si ji vůbec uvědomíme, druhá o Vodníkovi tento hendikep vyvažuje a pro změnu se toho konce nemůžete dočkat, a to i přes českou Sissy Lindu Spacek Rybovou, Švandová pak v roli matky exceluje, ale je z ní spíš cítit civilní závist staré pornoherečky nad neortodoxními sexuálními hrátkami s Vodníkem, které jí byly zapovězeny. Ve Svatební košili se potkáme s rozcuchaným Rodenem na laně a jeho řevem, který značí, že si roli patřičně užil. Proč byl umrlý Jiří Schmitzer přioděn jen bederní rouškou je pro mne záhadou. Morální dilema jsem si prožil u Dceřiny kletby, kde pánbíčkářská a zjevně jízlivá matka, sic prokleta svou kurvící se dcerou, odchází ze scény jako vítěz, předpokládám, že to byl ústupek Věře Galatíkové, která si nepřála žádnou katarzi ani úder bleskem. Z celé sbírky jsem se nejvíc těšil na Polednici, bohužel ta je v celém souboru absolutně nejodfláklejší, místo děsivé příšery z bájí Bolek Polívka, asi pokus o zlehčení, no haha. Zlatý Kolovrat, nahá Aňa, úžasná Nina Divíšková a pro mne nejlepší balada! Na závěr pak Štědrý den, v němž zemře nemluvná Stella Zázvorková, která se po celou dobu tváří, že něco ví. To už se ale nedozvíme, protože dohořela poslední svíce. (29.11.2014)

Maximálně výtvarně pojaté dílo. V původní Erbenově verzi jsou jistě nejsilnější prastaré, až archetypické morálně-biologické pravdy, z nichž ani přes nejzarputilejší snahu navypreparujeme ani náznak moralismu. Toto morálně-etické veledílo je dokonale doplňováno vybroušenými výrazovými prostředky, včetně zvukomalby a hláskové instrumentace. Ve filmové verzi naproti tomu zůstala pouze stránka výrazová a údajně hlubší zakompované prvky nedokážeme při nejlepší vůli uchopit. Nakonec - nikdo by je tam asi nečekal a ani necpal. (29.09.2004)

Brabcův obrazový manýrismus nemám v lásce, fakt že ne, a tady se tedy vyřádil. Naštěstí ne tolik jako v Máji, který se tak stal jen kýčovitým odpadem. Kupodivu u některých příběhů ten obrazový manýrismus funguje (Štědrý večer, Dceřina kletba), jinde alespoň neškodí (Polednice, Svatební košile. Kytice), a dvakrát je fakt na zastřelení (bohužel u nejdelšího Zlatého kolovratu, u Vodníka). Celkově tedy průměr, není to naštěstí ani totální propadák, ale na druhou stranu ani nic, z čeho bychom měli nadšeně jásat. (28.12.2014)

Když jsem se na to teď konečně podíval na celé, proklínal jsem Brabce podobně jako poté, co udělal s mým milovaným Krysařem. Pokud hodlá i nadále brát do pazourů nejlepší díla české literatury a rozmašírovat je svou pseudovizuální masturbací, brzy ho nějaký literární vlastenec vezme Temnem po hlavě. Naprosto nevystihnul atmosféru balad a v drtivé většině z nich udělal hloupoučké vyprávěnky bez skutečných postav, kde jen mává zpomaleně kamerou a pokouší se o "umění". Nesnesitelné jsou všechny balady, ale nejhůř to odnesla Svatební košile. Navíc nechápu, co kdo na Vodníkovi vidí, co provádí ty herečky v závěru... neuvěřitelný. (09.10.2004)