Ma Rainey – matka blues

Mohla se pochlubit majestátním frázováním a silným hlasem, jejím stylem se prý inspirovali Louis Armstrong nebo Janis Joplin. Co na tom, když je tahle „matka blues“ plná dialogů o životě, rasách nebo umění, které nám ovšem nic moc nedají? Pochopitelně se na pozadí setkání v nahrávacím studiu v Chicagu dotkneme nejrůznějších bolístek Afroameričanů, pěkně pozvolna a od podlahy, protože vše začíná a končí u rasismu. Takže bacha, Akademici. Navíc se tvůrci zoufale drží divadelních základů. Ačkoliv je bluesová zpěvačka tak „nahoře“, že nahrává alba pod záštitou bílých producentů, tohle setkání kvůli několika neshodám nedopadne dobře. A to i kvůli egoistickému a zároveň naivnímu trumpetistovi, kterého ztvárnil pohublý Chadwick Boseman (výkon fajn, ale víc než fajn nikoliv). Herecky role sedla také potící se a přehnaně namalované mašině Viole Davis. Výsledek je ovšem strnulý, chybí mu energie i tempo. Místo toho, aby se v závěru blížil nějakému vrcholu, se divák jen ušklíbne, že je vlastně dobře, že skončil. Dvě až tři hvězdy. (07.04.2021)

jelikož jsem nevěděl,že jde o film podle divadelní hry,tak sem vzhledem k názvu čekal něco jiného než konverzačku,která se 90% stopáže odehrává v jednom domě (popřípadě ve dvou místnostech),ale když se mi podařilo přizpůsobit a přijmout tuhle formu,docela sem si tenhle kousek užil.Dialogy jsou totiž většinu času velmi dobré,některé překvapivě vtipné,některé naopak silné a smutné bez toho aby šustily papírem.Hudba je také velmi dobrá,jen by jí mohlo být trochu víc.S herců to pak táhnou na první pohled k nepoznání nalíčená zlatozubá Viola Davis a hlavně Chadwick Boseman.Ten tady potvrdil,že nebyl jen Black Pantherem,ale byl opravdu dobrým hercem,který bude chybět...70% (19.12.2020)

"This would be an empty world without the blues. I try to take that emptiness and fill it up with something." ____ Tuhle optimistickou rošádu nelze signifikantně definovat jednoduše, ale já bych osobně tuto filmovou verzi teatrálního dílka 'Ma Rainey's Black Bottom' identifikoval jako hédonistickou derniéru a pokornou rozlučku s Chadwickem Bosemanem, velmi talentovaným afro-americkým hercem, jehož brzká smrt musela emočně zasáhnout i člena KKK - o globálním a kulturním impaktu nemluvě. Snímek 'Ma Rainey's Black Bottom' totiž slouží jako submisivní pocta determinující kulisy tzv. golden age éry blues a černošské muziky v úzce subjektivně diegetickém časoprostoru, a v komparabilitě tvoří velmi excentrickou muzikální retro serenádu, která efektivně exponuje na participovaných dialozích, interiérových pasážích, a modestně komorním zázemí - přeci jen jde o plnohodnotnou adaptaci stejnojmenné divadelní inscenace, jež je navíc ověnčena prestižní Pullitzerovou cenou. Chadwicku Bosemanovi, který se zhostil ambiciózního entuziastického trumpetisty a lze říct že je jakýmsi středobodem, excelentně herecky sekunduje Viola Davis, bohémská múza se zlatým úsměvem, a v onom éthosu bluesové extravagance ztělesňuje sebevědomou emancipaci a neobyčejně osobitý šarm s nímž si každou danou scénu legitimně krade pro sebe.... Z hlediska poměrně konvenční formy není snímek arbitrárně ničím výjimečný - dějově též, jelikož narativní rovina lamentuje na monotónní notě - no a antiklimatický závěr dekonstruuje celkový dojem - zato finální scéna rafinovaně parafrázuje ono kulturní vykořisťování černošské muziky bělochy. Ale kolem a kolem se může tato netflixovská jednohubka určitě řadit k těm víceméně kvalitnějším reprezentantům letošního filmového roku.... // VERDIKT: 7,3 nedotknutelných mokasín z 10 // (22.12.2020)

Veľmi silná a úctivá rozlúčka so skvelým hercom Chadwickom Bosemanom, ktorý tu podal podľa mňa výkon svojej kariéry. Bez debaty, toto bolo absolútne perfektné. "Ma Rainey's Black Bottom" je opať podľa scenára Augusta Wilsona, od ktorého som mal už možnosť vidieť pár rokov dozadu film "Fences". Tento film je rovnako skvelý, ak nie ešte lepší. Ako som už povedal, Chadwick Boseman sa v tomto filme s nami rozlúčil s absolútnou cťou a podal najlepší výkon svojej hereckej kariéry. A je mi veľmi ľúto, že už nie je medzi nami. Rovnako vynikajúca je aj fantastická Viola Davis, ktorá podáva svoju rolu absolútne fenomenálne. Skoro by som ju v tomto filme nespoznal. No čo je najsilnejším elementom filmu sú jeho dramatické momentky. Medzi kapelou vládne silné napätie a sú tu minimálne 2 scénky, kde som úplne zabudol dýchať. O obe sa postará práve Chadwick Boseman a boli prekvapivo silné a hrozivé. Nečakal som, že sa film bude uberať touto cestou, no bolo to perfektné. A hudobné čísla sú rovnako skvelé. Ale priznám sa, bol som vďačnejší, keby ich bolo vo filme viac. Nakoľko je to film podľa divadelnej hry, tak scénky sú krásne dlhé, plné veľkých monológov, ktoré rozprávajú skvelý príbeh. Myslím si, že sa tým hodnotením nenechajte odradiť a film si pozrite. V mojich očiach ide o silný zážitok. Hodnotenie: A (01.01.2021)

Pre bežného diváka môže byť problém, keď sa postavy bavia o niečom, čomu môže rozumieť iba človek od fachu. Mnoho hudobného žargónu urobilo z tohto filmu ťažkopádnu záležitosť, čo sa týka dialógov. A teplé tanečky zmachlenej Violy ma tiež neoslovili. No Chadwick Boseman dostane zrejme oscara. Pri všetkej úcte ale len preto, že zomrel a mal správnu farbu. (20.12.2020)