Režie:
George C. WolfeKamera:
Tobias A. SchliesslerHudba:
Branford MarsalisHrají:
Viola Davis, Chadwick Boseman, Colman Domingo, Glynn Turman, Taylour Paige, Jonny Coyne, Michael Potts, Jeremy Shamos, Joshua Harto, Dusan Brown (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V roce 1927 se v nahrávacím studiu v Chicagu sešla Ma Rainey se svojí kapelou, ale brzy tam zavládla napjatá atmosféra. (Netflix)
Videa (1)
Recenze (53)
Divadlo z tohoto filmu úplně září. Stejný problém jsem měla u filmu Ploty, který je také natočený podle divadelní hry. Je těžké natočit film podle hry, hlavně podle dramatu, protože divadlo se opírá o dialog a je to úplně jiný zážitek v divadle než na filmovém plátně. Navíc film se jmenuje Ma Rainey - matka blues, ale o Ma Rainey se ve filmu nedozvíme vůbec nic. Příběh je hlavně o příbězích z minulosti, které zanechali nějaké šrámy na členech kapely, hlavně na mladém trumpetistovi, která mý svojí vysněnou vizi, a když ta vize nejde podle plánu, podělá si celý život. Viola Davis byla fajn, ale zpívající scény mě doslova bili do očí, bylo vidět, že je to pouhý playback a že to není její hlas. Zrovna v tomto případě bych do takové role obsadila Queen Latifah, která umí zpívat a dala by to na jedničku. Film má ale záchranu a tím je Chadwick Boseman, jeho výkon je nejlepší z celého filmu a scény dokáže utáhnout sám. ()
„Čierne dno Ma Raineyovej” , je jednou zo 4. piesní, ktorú má v jednom dni naskúšať i nahrať, zároveň, päť-členná skupina, zložená zo štyroch muzikantov a jednej speváčky, »Matky Blues« , pričom zrovna trumpetista asi najviac zo všetkých « vystrkuje rožky » , pretože zrejme očividne chce niečo viac dokázať, než, povedzme títo ostatní, ale nič momentálne nenasvedčuje tomu, že tento deň bude prebiehať v naprosto pokojnom a harmonickom duchu, keďže ostrejšie výmeny názorov medzi členmi akosi iba pribúdajú, a to ani nehovoriac o tom, aké nemilé prekvapenia sa na nich neskôr práve chystajú, kedy to nie je extra nič príjemné, čo si to vlastne ten "nevyspytateľný" Levee Green potom pre kolegov na záver prichystal... ? Dá sa podotknúť, že si ho neustále len doberajú, ale to určite ešte nemusí byť hlavný dôvod na to, aby sa rozhodol podniknúť takýto tragický čin, že medzitým to zatiaľ dosť iskrí s Dussie Mae v zákulisí, ktorá tíško sleduje muzikantské dianie, alebo niektorí tiež okorenia atmosféru svojimi niekdajšími príbehmi, odkazujúcimi k dejinám Afroameričanov v Spojených štátov amerických, keď stopercentne vtedy nemali na ružiach ustlané, skôr naopak ! Naprieky robí najmä extrémne tvrdohlavá Ma Rainey, okolo ktorej sa to v podstate celé točí, ktorá si súčasne diktuje i svoje vlastné podmienky. / Snímok je spracovaný podľa divadelnej hry Augusta Wilsona, čo je na ňom i výrazne vidieť, pretože sa takmer vôbec nepohneme z nahrávacieho štúdia, kde je ináč dej i najviac situovaný. Táto skutočnosť mi ani neprekážala, keďže som sa predovšetkým sústreďoval na mimoriadny herecký výkon Chadwicka Bosemana, to jest, nebol absolútne žiadny čas na zaznamenanie akejkoľvek nudy, ktorá sa našťastie nikdy nedostavila, lebo ani nemala kedy, lebo týchto (ne)príjemných 90 minút, mi vskutku ubehli jedným rázom, ako voda, že som sa ani nenazdal, a už prišli záverečné titulky, tak ma snímok pohltil ! Zručne mu sekundovala Viola Davis, ktorá ale na seba pútala príliš veľkú pozornosť, ale i napriek tomu ju svojim bravúrnym herectvom pomerne rýchlo uzemnil citovaný Boseman, ktorý by mal minimálne obdržať posmrtnú nomináciu na Oscara, ak nie rovno i »zlatého plešivca« ? Za svoj strhujúci výkon, by si ho isto zaslúžil, i keď mu to môže byť teraz už jedno ! Zvyšný ansámbel by som taktiež pochválil, najmä pianistu Toleda, ktorému prepožičal tvár Glynn Turman. Jeden z tých lepších, filmových úžasov, tohto absurdného roku ! ()
(1001) O filmu jsem předem nevěděla nic, kromě toho, že byl Chadwickův poslední, a tak jsem mylně předpokládala, že to bude "tradiční" Ma Rainey biopic. A tak mě potěšilo, že skutečný formát se drží jednoty místa, času, děje k hloubkovému prozkoumání jedné konkrétní situace, což je (pro mě) vždycky zajímavější než letem světem něčí celý život. Ale zároveň to s sebou nese ten risk, že se celková eskalace emocí vymkne proporcím situace, ve které se odehrává. Což se tady (opět, v mých očích) bohužel stalo. Film není jeviště a některé situace by prostě potřebovaly mnohem víc času, aby na filmovém plátně mohly dospět do určitých bodů. "Show, don't tell" tady přirozeně vůbec nedostává šanci (s výjimkou zavřených dveří) a v rámci kontextu mám limit, kolik vylévání srdce dovedu přijmout, než se k uměleckému dílu otočím zády, protože se sama potřebuji vydýchat. Osobně bych byla ráda, kdyby ostatní členové kapely dostali víc prostoru, protože Cutler a Toledo byli parádní a vzduch kolem nich jiskřil. Toledova píseň o omáčce a zbytcích byla pro mě vrcholem filmu. Plus tedy trpká poslední scéna. A to proto, že nevyslovovaly svou myšlenku napřímo, ale probouzely k přemýšlení. ()
Jde o adaptaci divadelní hry Augusta Wilsona (1945-2005). Hra byla o tématech rasových. Ve filmu se řeší otevřená traumata a staré spory. Střetly se dvě osobnosti. Vidíme těžkou cestu za úspěchem. Okolo roku 1927 migrovali černoši z jihu za průmyslem na severu a trumpetista kapely se domnívá, že jeho verze písně je lepší a těmto dělníkům se bude líbit více. Hudebníci se zmiňují o zkušenostech s ponižováním. Moc bluesové hudby ve filmu neuslyšíte. místo toho samé dlouhé rozhovory a vyhrocené emoce v malém prostoru. ()
Mohla se pochlubit majestátním frázováním a silným hlasem, jejím stylem se prý inspirovali Louis Armstrong nebo Janis Joplin. Co na tom, když je tahle „matka blues“ plná dialogů o životě, rasách nebo umění, které nám ovšem nic moc nedají? Pochopitelně se na pozadí setkání v nahrávacím studiu v Chicagu dotkneme nejrůznějších bolístek Afroameričanů, pěkně pozvolna a od podlahy, protože vše začíná a končí u rasismu. Takže bacha, Akademici. Navíc se tvůrci zoufale drží divadelních základů. Ačkoliv je bluesová zpěvačka tak „nahoře“, že nahrává alba pod záštitou bílých producentů, tohle setkání kvůli několika neshodám nedopadne dobře. A to i kvůli egoistickému a zároveň naivnímu trumpetistovi, kterého ztvárnil pohublý Chadwick Boseman (výkon fajn, ale víc než fajn nikoliv). Herecky role sedla také potící se a přehnaně namalované mašině Viole Davis. Výsledek je ovšem strnulý, chybí mu energie i tempo. Místo toho, aby se v závěru blížil nějakému vrcholu, se divák jen ušklíbne, že je vlastně dobře, že skončil. Dvě až tři hvězdy. ()
Galerie (29)
Zajímavosti (15)
- Jedná se o poslední film Chadwicka Bosemana, který zemřel přibližně čtyři měsíce před vydáním filmu. (TheSpearCZ)
- Na rozdiel od hry, kde nejaký čas uplynie pred príchodom Ma, tu sa Ma Rainey (Viola Davis) objavuje od samého začiatku v scénach vymyslených len pre tento film. (belinko)
- Napriek tomu, že sa jedná o hlavnú hlavnú postavu, Ma Rainey (Viola Davis) sa vo filme objaví len na 26 minút a 41 sekúnd. (belinko)
Reklama