Ma Rainey – matka blues

Mohla se pochlubit majestátním frázováním a silným hlasem, jejím stylem se prý inspirovali Louis Armstrong nebo Janis Joplin. Co na tom, když je tahle „matka blues“ plná dialogů o životě, rasách nebo umění, které nám ovšem nic moc nedají? Pochopitelně se na pozadí setkání v nahrávacím studiu v Chicagu dotkneme nejrůznějších bolístek Afroameričanů, pěkně pozvolna a od podlahy, protože vše začíná a končí u rasismu. Takže bacha, Akademici. Navíc se tvůrci zoufale drží divadelních základů. Ačkoliv je bluesová zpěvačka tak „nahoře“, že nahrává alba pod záštitou bílých producentů, tohle setkání kvůli několika neshodám nedopadne dobře. A to i kvůli egoistickému a zároveň naivnímu trumpetistovi, kterého ztvárnil pohublý Chadwick Boseman (výkon fajn, ale víc než fajn nikoliv). Herecky role sedla také potící se a přehnaně namalované mašině Viole Davis. Výsledek je ovšem strnulý, chybí mu energie i tempo. Místo toho, aby se v závěru blížil nějakému vrcholu, se divák jen ušklíbne, že je vlastně dobře, že skončil. Dvě až tři hvězdy. (07.04.2021)

Filmová výzva, žánry - Hudební. Domníval jsem se, že tam bude příliš mnoho hudby a zpěvu a málo slov. Bylo tomu přesně naopak - divadelní předlohu lze cítit od prvních minut a smršť dialogů na sebe nenechá dlouho čekat. Panuje mezi nimi značná nevyváženost. A utkvěl mi jeden silný monolog, ten je v podání Chadwicka Bosemana vskutku oscarový. O hereckém mistrovství Violy Davis nepochybuji, takže i její nominace je logická a oprávněná. Stejně tak rozumím tomu, že mezi nejlepší filmy tento snímek zařazen nebyl. Tři hvězdičky jsou adekvátní. (17.04.2021)

Technicky, aj keď skôr komornejším spôsobom, je tento snímok skvelý. Herci možno trochu prehrávajú ( zrejme im niekto našuškal, že z toho môžu padať Oscary ), ale predsa ide o vysoký štandard. Netflixovská rýchlovka, odohrávajúca sa v jedno dusné poobedie, kde nielen horúčavy spôsobujú medzi bratmi a sestrami konflikty. (07.10.2022)

Zatraceně dlouhých devadesát minut o vzniku jedné nahrávky zpěvačky Ma Rainey. Viola Davis mi tu byla strašně nepříjemná - nejen svým chováním vůči kapele, svému synovci a neteři a nahrávajícím, ale zejména svými gesty, dikcí, make-upem... Líbilo se mi prostorové rozdělení na sklep (kde se odehrávají rozhovory černošské kapely o rasismu), nahrávací studio a na špičce sedí ty dva běloši, co to všechno mají pod palcem. Film věrně zachycuje atmosféru chicagského léta, kdy je vzduch tak hustý, že člověka naštve poletující komár, natož týpek, co vám šlápne na botu. (12.04.2021)

jelikož jsem nevěděl,že jde o film podle divadelní hry,tak sem vzhledem k názvu čekal něco jiného než konverzačku,která se 90% stopáže odehrává v jednom domě (popřípadě ve dvou místnostech),ale když se mi podařilo přizpůsobit a přijmout tuhle formu,docela sem si tenhle kousek užil.Dialogy jsou totiž většinu času velmi dobré,některé překvapivě vtipné,některé naopak silné a smutné bez toho aby šustily papírem.Hudba je také velmi dobrá,jen by jí mohlo být trochu víc.S herců to pak táhnou na první pohled k nepoznání nalíčená zlatozubá Viola Davis a hlavně Chadwick Boseman.Ten tady potvrdil,že nebyl jen Black Pantherem,ale byl opravdu dobrým hercem,který bude chybět...70% (19.12.2020)