Uteč - schovej se - bojuj

Je možné hodnocení filmu odstřihnout od jeho tvůrců a jejich problematických stránek? Rozhodně ano, respektive je možné si jich vůbec nevšimnout, pokud se daní filmaři nesnaží stavět na odiv. Tvůrci "Run Hide Fight" si ale bohužel nemohli pomoct. Při tom po většinu stopáže servírují formálně solidní žánrovku, která s trochou pozastavení nedůvěry (suspension of disbelief), tedy s odhlédnutím od lapsů ve vnitřní logice v zájmu podívané, solidně šlape. Dokonce se to i chvílemi tváří sympaticky emancipačně a progresivně, přičemž provázání motivů sociální hierarchie ze středoškolských filmů s holčičí variací na "Smrtonosnou past" také vzájemně funguje (když mu chcete fandit). Pochopitelně se nekoná nic srovnatelného s Van Santovým "Slonem", Villeneuvovu "Polytechnikou", Johnsonovými "The Dirties", Poppeho "Utøya, 22. července" nebo ostatně s jakýmkoli filmem, který hlouběji pojednává třeba jen o dospívání ve školním kolektivu, ať už je to cokoli z početné skandinávské produkce na toto téma nebo třeba tvorba Johna Hughese. "Run Hide Fight" se spíše řadí k žánrovkám, které cílí na teenagery a dávají jim kombinaci (melo)dramatu s brakovým, ale právě proto také poutavým rámcem – ať už to jsou "Hunger Games", "Budoucnost nejistá", "Danny's Doomsday" nebo tuny teen niche obsahu na Netflixu. A v tomto rámci film funguje obstojně. Díky svižnému tempu i výtečné hlavní představitelce se mu daří zahánět nejen příliš okaté scenáristické nedopečnosti, ale i ono mírné zablikání kontrolek na straně diváka v několika scénách, které by mohly vyvolat otázky, o co vlastně tvůrcům jde ideologicky. _____ Jenže filmaři nechtěli zůstat jen u podprahových sdělení a sami vyložili karty na stůl tím nejstupidnějším způsobem – okázale pompézní agitační písní fláknutou přes závěrečné záběry. Potom už nijak nepřekvapí, že mezi producenty figuruje vedle ultrakonzervativního komentátora Bena Shapira také kontroverzní producent Dallas Sonnier, který nikterak neskrývá své pravicové postoje. Na začátku zmíněné povznesení tvorby nad osobní postoje není míněno jako volání po autocenzuře. Poukazuje pouze na to, že naopak pávě díky tomu si můžeme třeba bez problémů užít Polanského filmy, protože z nich nedělá pamflety za zproštění své viny. Ostatně i zevrubná obeznámenost se Sonnierovou problematickou osobností podobně nemůže poskvrnit kvality jeho nejznámějších produkcí, autorských projektů S. Craiga Zahlera. Jednak proto, že nejsou koncipované primárně ideologicky, a navíc svou komplexní a mnohoznačnou morálkou sveřepě podvracejí striktně konzervativní či jakkoli glorifikační čtení. _____ "Run Hide Fight" nehlásá žádné extrémní nebo ultrapravicové názory. "Pouze" divákům podsouvá alibistické postoje americké zbrojní lobby, která navzdory děsivému množství domácích teroristických a atentátnických ataků na školách nadále prosazuje laxní legislativu. Záporáci, ale i hlavní hrdinka jsou vykresleni přesně podle klasických argumentů konzervativních komentátorů v čele s osazenstvem Fox News. Ti vždy opakují, že střelci přece byli evidentně magoři, za jejichž činy nelze nikoho vinit, zatímco na druhé straně tuze rádi používají slogan, že ozbrojeného zlého člověka může zastavit jen ozbrojený dobrý člověk. Za těmito postoji se skrývá absolutní nezájem k jakémukoli systematickému řešení na úkor současného statu quo. "Run Hide Fight" vykazuje stejnou ignoranci k hledání cesty ven z krize násilí a vyloženě utvrzuje zmíněné názory. Proto má jeden ze zdejších mladistvých teroristů podobu až směšně karikaturního blázna, ale proto také ústřední záporák nikdy neřekne svůj záměr. Žádný totiž nemá, neboť se jím tvůrci nehodlají zabývat. Spokojí se pouze s výmluvou, že to je nabubřelý sociopat, který populárním členům školního kolektivu závidí jejich výsluní. Nejokatěji a nejobludněji se pak ideologie projevuje ve figuře teroristy-nerda. Ve scéně, kdy vyjevuje svou motivaci, a hlavně v reakci hrdinky cíleně tvůrci bagatelizují téma šikany, o němž se jako o systematickém problému a triggeru mluvilo kolem střelby na Columbine. Ostatně reference pouze k jednadvacet let starému masakru dále utvrzují, že tvůrci striktně odvracejí zrak od podhoubí současného násilí v ultrapravicových ideologiích a xenofobii. Chtělo by se odkázat na výše řečené vymezení "Run Hide Fight" vůči jiným filmům na podobné téma a obhajovat ho jako eskapistickou žánrovku, která si neklade za cíl o něčem vypovídat. Jenže tady si opět tvůrci sami podrážejí nohy, když režisér a scenárista v oficiálním prohlášení z programu benátského festivalu říká, že mu naopak šlo o diskusi na palčivé aktuální téma. Svou žánrovou fantazií zcela odstřihnutou od reality tvůrci otevírají leda otázky po zodpovědnosti, taktu a míře empatie na straně jich samotných. (24.01.2021) (méně) (více)