Proslov
Le Discours
The Speech
Prípitok
Režie:
Laurent TirardScénář:
Laurent TirardKamera:
Emmanuel SoyerHudba:
Mathieu LamboleyHrají:
Benjamin Lavernhe, Sara Giraudeau, Kyan Khojandi, Julia Piaton, François Morel, Guilaine Londez, Sébastien Chassagne, Sarah Suco, Daphné Bonneton-Suner (více)Obsahy(1)
Adrien trčí na otravné rodinné večeři. Otcovy historky se opakují posté, matka se vyžívá v nudných konverzacích a sestřin snoubenec je jako vždy přechytralý. Adrienova expřítelkyně mu navíc neodpovídá na zprávu. Naděje, že ji získá zpátky, se zmenšuje. Minuty se vlečou a Adrien má jasno – horší už to být nemůže. Pak ale přijde poslední rána. Budoucí švagr Adriena požádá, aby pronesl přípitek na svatbě. Adrien nesnáší svatby. A mluvení na veřejnosti. A svého budoucího švagra. Ale říci "ne" nedokáže. V hlavě se mu okamžitě začínají rozjíždět barvité scénáře toho, co všechno by se při jeho přípitku mohlo pokazit... V hravé francouzské komedii, vybrané do programu festivalu v Cannes, září v hlavní roli Benjamin Lavernhe (Dokud nás svatba nerozdělí). (Aerofilms)
(více)Videa (1)
Recenze (36)
Hlavní hrdina je příšernej zoufalec, ale postupně si dokázal získat moje sympatie. Škoda, že film nedrží moc pohromadě, ale spíš se tak rozpadá na jednotlivý scénky. Ale ty scénky jsou docela vtipný a mě to bavilo. Po delší době zase originální komedie, na kterou bych se s chutí podíval znovu. Zdejší hodnocení mi připadá poněkud krutý. ()
No vida, komedie, u kterých bych se smál nahlas, ještě nevymřely. Vypadá to jako one man show Benjamina Lavernheho, takže mne dost překvapilo, že jde o adaptaci románu. Laurent Tirard dodal spoustu nápadů, cit pro detail, absurditu i trapno. Kde by mne napadlo, co se dá vykřesat z tak prosté zápletky. Rozhodně lepší, než jsem čekal. Možná za to nakonec může pocit, že Adrienovi naprosto rozumím. ()
Příjemná lehce ponudnělá komedie. 1) 35letý (k roku natáčení - 2019) hlavní tahoun snímku Benjamin Lavernhe (monologista Adrien) má nesporně jiskru a působil na mě i dost sexy._____ 2) Bohužel, navzdory hezkým a vtipným monologům jsem se chvílemi nudil. Po vystříhání některých vcelku nepotřebných pasáží by snímek měl tak hodinu, což by bylo zřejmě optimum. ()
"Francouzi tyhle komedie umí," prohlásila moje máti a já s ní musím souhlasit. Od dob Amélie z Montmartru a Le Prenom patří podobný typ filmů k mým nejoblíbenějším. A Přípitek, oproti nim samozřejmě větší oddechovka, si bere tak trochu z obého: "frankfonní" expozice, která se svými prostřihy pokračuje celým filmem a představuje různé scénky, které se střídají s hlavní scénou, jež se točí kolem typické rodinné večeře a zavdává vzniku nejrůznějších konfliktů; stará a nevyřčená traumata se derou na povrch. Autentické historky z rodiny, romantické a srdcebolné momenty ze vztahu, zkrátka nějak to většinou dobře známe a prožili jsme si to. Všechno je to natočeno s humorem a jakousi francouzskou milou atmosférou, kterou Tirard ukazoval třeba i v Mikulášových patáliích. Zároveň prokázal i cit pro výběr herců: díkybohu taky někdo obsazuje "normální" herce s normálními obličeji a výrazy, Benjamin Lavernhe je výborný. Film jedině skřípe v občasných vážnějších tóninách, kdy sjede z hlavní groteskní koleje a tlačí trochu na kýčovitou pilu, stejně tak hlavní postava až moc osciluje mezi totálním hňupem s neskonalým darem pro faux pas a celkem lucidním, suverénním a smířeným chlapíkem. A tím nemám na mysli zrovna to, že nesnese vláček na svatbách, maškarní večírky a kytary na party. To je samozřejmě taky fajn přístup. ()
Zoufalá situace vyžaduje zoufalé činy, nebo alespoň přehrání jejich scénářů.. Nezvykle pojatá komedie, ve které se zrcadlí skutečnost, že v rámci komunikace v mezilidských vztazích záleží stejnou měrou na formě i obsahu. Trauma z vláčku na svatbě sdílím s hlavním hrdinou, nejlépe je vagón v danou chvíli odklidit někam do depa.. Apropo, až to skončí, nezapomeňte zamést z podlahy před televizí zbytky sutě ze zbořené čtvrté stěny.. ()
Reklama