Krvavý román

„Recepis na tento v celém světě nejsilnější grog pocházel od jednoho učitele z Brna, který nedávno piráty vyloven z moře, smutně již pošel.“ Pro mě osobně je Krvavý román malým zjevením (min. na domácí scéně určitě). O jeho existenci jsem dlouho vůbec netušil a podobně to tak mám i s osobou Josefa Váchala (u kterého ovšem ani netoužím po knižním či jakémkoliv jiném „seznámení“). Důležitý je u Krvavého románu především jeho žánr, kterým není béčkový horor (jak by se možná mohlo na první pohled zdát) nýbrž parodie s mnoha odkazy (např. i na Limonádového Joea). A pokud nebudete dění sledovat touto, řekněme zesměšňující, optikou, těžko snímek plně doceníte. Ono zpočátku není film zrovna jednoduché sledovat, protože obsahuje hned několik zdánlivě (!) vůbec nesouvisejících a řeklo by se až zcela oddělených příběhových linií, jenže ty se postupně schází, proplétají (jakoby diletantsky, podle zcela vlastních pravidel), a to se děje souběžně s vývojem kinematografie (který začíná érou němého filmu, posouvá se k počátečním zvukovým atd.). A právě zvuková stránka (ten mikrofon v lese!) je spolu s hudbou na filmu dominantní, a řekl bych také, že velmi dobře zvládnutá. To samé se však dá říct i o „brakové“ trikové stránce (se spoustou krve) a stejně tak té vizuální (navíc kouzelná „porucha“!). Co však opravdu dominuje, je práce maskérů, kterou bych si troufnul označit za téměř mistrovskou. Nejen, že jsem některé herce pod nánosem maškarády vůbec nepoznal, u filmu bych směle vyhlásil soutěž o „největšího zjeva“, přičemž sám vlastně nevím, zda mě z těch „echt“ nejvíc dostal Bartoška, Šteindler či třeba Hrzánová (potěšilo i obsazení hereckého barda Kemra). Nejvíc mě sice bavil hlavně film němý, se všemi těmi mezititulky, u kterých jsem co chvíli smál nahlas, ale ani s dalším průběhem jsem rozhodně nezůstal vážný, protože to už herci mohli zcela využít svých hlasivek a některé „výšplechty“ opravdu stály za to. Navzdory nesourodosti jednotlivých příběhových linií, které jsou někde slepeny „trochu“ necitlivě, se filmem navíc line nezaměnitelná atmosféra, která je přítomná i ve scénách s „autorem“. U těch však musím poznamenat, že posledních necelých 10 minut filmu mě docela dost nudilo a nezachránil to ani „troj-Pavelka“ (možná mělo jít už o čistě skládání úcty Váchalovi, ale to jsem bohužel ocenit nedokázal). Celkově to tak vidím na prozatím slušné 4*, ale film přímo nabádá k další projekci, u které už odpadne ten prvotní lehce šokovaný dojem ala „co to vlastně sleduju?“. „Kuba udil mrtvoly z pathologie a dodával je klášteru svatého Sulcipiciusa, kde z nich Bruna vytvářel oblíbenou polévku. Proto byla ta polévka pro chudý lid tak výtečná, že masa z ní bylo dost a mnoho nestála.“ (17.06.2015)

Určitě dodnes jeden z nejoriginálnějších počinů, co u nás vznikly. Začátek je strašně fajn a nadsázka a humor z toho čiší na všechny strany. Parádní němé sekvence, stříkající krev a dokonalé herecké výkony (musí se to zdůraznit, protože hrát jako v němém filmu je úplně o něčem jiném a všem se to beze zbytku povedlo), povedená vizuální stránka. Jak se ale začne mluvit, všechno jde trošku dolů. Najednou tu není ta lehkost a takové to kouzlo nevyřčeného mizí. Utopilo se to ve formě, které je až příliš a je pořád stejná. Moc nepomůže ani střídání barevného nádechu a hodně nevyrovnaného děje. Celkově vzato určitě ne špatný film, který díky stylu natočení prakticky nestárne, zabíjí ho ale přehnaná sázka na vizuální stránku. Chtělo by to lepší scénář a trošku prokrátit. 60% (27.10.2011)

To tedy byla jízda! Lépe řečeno úlet! Ondru Pavelku, který je po hříchu uveden v hrajících až na 11 místě byť film vlastně táhne mám jako herce moc rád. Nepochopil jsem jen účast v Ulici, ale všichni holt musíme platit ty ,,krávy zelený nenažraný''. Pro mně zůstane navždy zapsám zlatým písmem jako pan herec z Jakubiskova Sedím na konári a je mi dobre a také jako echt horal z Kotkovy Padesátky. Zdá se však, že jeho záběr je širší než jsem čekal a také zírám co věcí se těsně po revoluci točilo zcela mimo mainstream a co mi vše uniklo... Nejprve Postel, teď toto. Z téhle hříčky jsem byl paf a ztvárnění toho 19. století bylo úžasné! Mimochodem nejeden dobrodružný román ještě před válkou končil všelijakými podobnými zvraty... Měl jsem onehdá (už ho nemám) jeden svázaný ročník časopisů Dobrodružný svět a epizoda s Honolulci z Honolulu jako by vypadla z těch stránek... Film je doslova prošpikován skvělými herci, kteří si s gustem zahráli své role. Na leckoho z toho dýchne Lipského Limonádový Joe (nejen díky filtrům, ale i díky humoru) a dokonce sám veliký Karel Zeman. Váchalova předloha mne skutečně začíná zajímat ! :-). Dnes mně prostě CSfilm dostal. Tohle byla nečekaná pecka z nebe a rozhodně to ještě musím někdy vidět ! Dávám tedy za 4 naběračky rumu. * * * * (14.05.2018)

Je mi to moc líto a zároveň jsem naštvaná! Začátek filmu je krásnou poctou počátkům kinematografie, němým černobílým snímkům a je opravdu kouzelný. Pak se v záběru objeví mikrofón, němý film začnou nesmyslně střídat mluvené pasáže, výtvarný výraz ztrácí jednotu a já ztrácím přehled cože to vlastně sleduju. Na konci si připadám jako ten hafan, který sežral dort splácaný pejskem a kočičkou. Horror Challenge Tour. (15.01.2016)

Krvavý román patří k mé kultovní četbě již od té doby, co jsem jej roku 1971 objevil v místní lidové knihovně. Je to tedy možná následek mého přílišného očekávání, že jeho zfilmování nemohu ohodnotit plným počtem. Nástup je úplně vynikající, hravý a poklesle morbidní, tak jako kniha, ALE postupem doby ztrácí film tempo, což nezachrání ani vyjímečně nápaditá výtvarná stylizace. Snad je ten film příliš dlouhý. Opravdu (ale opravdu) mne to mrzí, ale pro mne je to maximálně za 3, 5*. (29.10.2010)