Kanárská spojka

Tenhle film je samozřejmě možné (ba přímo nutné) bez dalšího odepsat, ale já jsem přesto byl jedním z těch (velmi) málo, kteří vydrželi v kině až do úplného konce, protože jsem pořád chtěl přijít na to, proč je ten film tak nesnesitelně špatný. Vždyť v něm hraje téměř celá tehdejší herecká elita a scenáristicky je vlastně celý sestaven z nepřerušeného toku gagů a fórů - ale ani jeden z nich nefunguje. Je to zajímavé i proto, že některé by nemusely být apriori úplně špatné, ale ta záplava těch debilních je dokonale neutralizuje a samozřejmě ten v podstatě stoprocentně reklamní způsob podání tomu také nedodává. Vlastně by šlo říci, že toto není celovečerní komedie, jak jsme na ně zvyklí, ale docela obyčejná televizní reklama, natažená na 118 minut. No a od televizní reklamy by opravdu jen blázen očekával kvalitní zábavu... (17.11.2018)

Ne, takové peklíčko jak jsem se bál, ale dobré to není. Naprosto překomplikované, spousta zvratů, málo vtipů a incest s Rodenem? A půlka toho vypadá natočená v hotelu během dovolené. Ale nemůžu říct, že jsem se párkrát nezasmál, to zase ne. Třeba vtípek s Ježíšem na kříži mě fakt překvapil. Trajkov později udělal oceňované filmy, včetně makedonské adaptace Ucha Honey Night, Piagry nebo válečné Golemata voda. Dokonce s filmovými selháními se vyrovnává v trefně pojmenovaném Movie. Nemluvně o jeho roli srbského (?) gangstera v Raplovi. I v tomhle filmu je vidět, že Trajkov má nějaký talent a snahu, jen trochu netrefil cíl. Taky jde o ultimátní devadesátkový film, plný one hit wonder hvězdiček a product placementu. Zasloužilo si to tu neblaze proslulou anti-cenu? Však anti-cena plyšového lva byla do jisté míry taky produktem devadesátek. Dnes už by anti-ceny na prestižní soutěži jako Lev neprošli. (22.03.2024)

Opravdovy unikat nesvazany dramaturgickymi pozadavky ci logickymi zakonistmi. Becherovka. Fascinujici dokument sve doby, ktery s pribyvajicimi lety bude jen dal dozravat. Becherovka. Sel bych s hodnocenim i vys, ale chtelo to precijen trochu vic Michala Penka. To zdejsi nepochopeni ale zamrzi. Becherovka. (14.12.2015)

Plyšový lev poprvé. Aneb co se vlastně stalo? Ivo Trajkov se propůjčil k výrobě filmového tvaru, který se stal naprosto typickou žánrovou odnoží českých devadesátek. Záchvat svobody a rozdělení ČSR muselo v přímém přenosu vypadat přesně jako tahle Kanárská spojka. K ritu se dostal jako hudební skladatel a téměř herec Michal Penk, autorem plakátu a rovněž hereckým debutantem je tu i Jan Saudek se svým harémem včetně Sáry. Co jméno, to samostatný příběh toho, jak se kdo vyrovnal se svou kariérou v onom neklidném roce 1993. Zcela v duchu doby jsou tu rovným dílem poděleni Češi i Slováci, takže proti sobě stojí tým Lasica, Labuda, Satinský a pro změnu Vinklář, Kopecký a Huba je černou ovcí na české straně. Svým způsobem je to rozkoš, ale jen pro pokročilé konzumenty toho národního pokladu jménem kinematografie. Těžko uvěřit, že pod jiným režijním vedením duo Roden/Chýlková (zejména u Pavláskové) dokázalo sehrát cosi skvělého a zde se tak prázdně pitvoří. Na druhou stranu Lucie Zedníčková si pouze zopakovala parodický tón z Kouře a zdejší roli opřela hlavně o šíleně přeexponované kostýmy. A v naprostém kontrastu k tomu všemu si svou tvář zachoval Miroslav Táborský, jehož výkon cele odpovídal nevděčné roli Rudolfa Valentina '93. Souhrnně je to nedocenitelný skanzen bizarní doby, ve kterém budou mít všechny další generace co objevovat a je škoda, že to není taková televizní trvalka jako například devadesátkový Soukup. (15.05.2015)

Česká komedie rozvíjející téma ukradení receptury na výrobu Becherovky a následné problémy podivné rodiny (španělských?) mafiánů s jejím převzetím. Kontrast mezi neuvěřitelně stupidním scénářem a velmi slušným obsazením je jasný důkaz nedostatečné promyšlenosti díla nezkušených autorů, jež však zřejmě disponovali silným finančním zabezpečením. Mezi největší herecké hvězdy, jež se v tomto naštěstí zapomenutém díle objevily, patřil K. Roden (jakožto manažer tehdejší hudební hvězdy M. Penka), I. Chýlková, vamp L. Zedníčková, boss M. Huba, toužící po karlovarském moku, nevtipně trapný M. Táborský a tejemný muž v pozadí M. Kopecký. Kromě těchto známých herců se ve snímku I. Trajkova, rodáka ze Skopje, ukázali i osobnosti z jiným oborů, konkrétně zmíněný M. Penk, jenž se podílel na hudební složce a J. Saudek, kteří však ke zkvalitnění díla nemohli přispět, stejně tak jako nepochopitelně zbytečné trio slovenských velikánů J. Satinského, M. Lasici a M. Labudy. Co se týče humoru, povedených scén či dialogů shledávám příliš málo a většinou se pohybují na velmi nízké úrovni. Kanárská spojka bezesporu patří do skupiny těžce nepovedených snímku počátku 90. let. V porovnání s filmy cca 4-5 let staršími, jež vznikaly za mnohem těžších podmínek, je rozdíl ve všech filmografických aspektech žalostný. (02.09.2015)