K zemi hleď!

PODLE NĚJ SI ŽIDOVŠTÍ MILIARDÁŘI VYMYSLELI KOMETU, ABY NÁM VLÁDA SEBRALA SVOBODU A ZBRANĚ. S tvorbou Adama McKaye nejsem seznámen vůbec, ale lákalo mě téma filmu a zklamán jsem nebyl. Jako kdyby na mě plasticky vykouknul internet a všechny ty blbosti a trapnosti byly přetvořeny v komedii, u které se chechtáte, ale zároveň vás při jejím sledování mrazí v zádech. Nikdo nebyl ušetřen, trochu mi tam chyběla ubohost "hlasu lidu," ale i ten si nakonec své menší místo našel. 70%. (07.03.2022)

Nejnabušenější film posledních let a přitom taková nuda. Adam McKay se neuvěřitelně vyšvihl Sázkou na nejistotu, a to už mu nikdo nikdy neodpáře, a jsem rád, že náročnějšími tématy se zabývá i nadále. A i když jsem předem věděl, že to bude satira, moc jsem mu to tentokrát nežral a přišlo mi to zbytečně moc absurdní. A pravděpodobně jsem jedním z mála, ale i laciné. A vzhledem k nafoukné stopáži i lehce nestravitelné, ovšem na druhou stranu si říkám, že filmu v budoucnu musím dát ještě jednu šanci. A to překvapivě ne kvůli ani jednomu z herců. Leo tu příliš sympatický není, JLaw příliš upjatá, Meryl Streep vyloženě trapná a jindy sympatický Mark Rylance mě tu bavil snad ze všech nejméně. Ano, chápu, že to bylo tak cíleně napsané a je to jedna velká kritika společnosti tohoto stolení, na druhou stranu jsem nebyl lapen do sítí a několikrát jsem si na chviličku odběhl dělat radši něco jiného. (27.12.2021)

Jeden z nejočekávanějších filmů roku, přišel až v jeho závěru, ale stál za to. Herecký dream team ve filmu, který na vážné věci (zničení naší planety ) ukazuje mimořadné přesným satiristickým způsobem, to co devastuje celou naší společnost, populismus, povrchnost, hamižnost, rozdělování společnosti. Všechno přesně vtipně, vystížně a naprosto originálním filmovým jazykem, se suverenní kamerou, režií, střihem i hudební složkou. K hercům nemám jedinou výhradu, palce nahoru platí absolutně pro všechny. (25.12.2021)

Co k tomu říct? Poprvé když jsem viděl plakát k filmu s hlavním protagonistou Leonardem, jakožto i jedním z ekolídrů dnešní doby v mém oblíbeném žánru katastrofických filmů, zajásal jsem zvědavostí. Po prvních pár minutách jsem si ale uvědomil, jak na tenkém ledě se tento žánr pohybuje a člověk na to musí být dost uvědomělý, aby si to mohl užít a musím říct, že podání v tomto žánru je to velice těžké. Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na film Mars útočí! (1996) , který s tímto v mnohém spojuje a to jak naivním chováním prezidenta USA, tak i celkovou ironií lidstva na blížící se nebezpečenství, ale také hvězdným obsazením. Tedy až na výrazný rozdíl, že K zemi hleď! je mnohem lépe propracovanější v detailech a v podstatě je to takovým obrazem dnešního světa, kdy hlavní roli hrají masmédia, které v mnohém ovládají sociopati a jiní zvláštní tvorové a zneužívají lidské naivity pro svůj vlastní prospěch. Osobně, ale stále doufám, že takto bychom jako lidstvo nedopadli, i proto mi tento žoviální styl ironické satiry byl spíše proti srsti a stěží jsem to dokoukal do konce. Můžu říct, že mi komedie v katastrofických filmech nevadí (Armageddon (1998), Den nezávislosti (1996)), ale asi ta nečinnost a laxnost bohužel v tomto žánru ano. I proto již nyní netrpělivě vyhlížím Moonfall (2022). (19.01.2022)

Čekal jsem algoritmem vyplivnutý schematický kus, který si zaplatil hereckou elitu světa. Dostal jsem ale naopak čistokrevnou satiru, která bez servítek ukazuje svět takovým, jakým momentálně opravdu je. Žádné přikrášlování, žádné emocionální vydírání nebo akční tornádo: jenom nastavené zrcadlo společnosti se všemi hodnotovými pokleslostmi a se vší korporátní chamtivostí napříč zdravému rozumu a volání duše. Naprosto nečekaný úkaz, který je z producentského aspektu odvážný a netypický - jsem nadšen. (28.12.2021)