K zemi hleď!

PODLE NĚJ SI ŽIDOVŠTÍ MILIARDÁŘI VYMYSLELI KOMETU, ABY NÁM VLÁDA SEBRALA SVOBODU A ZBRANĚ. S tvorbou Adama McKaye nejsem seznámen vůbec, ale lákalo mě téma filmu a zklamán jsem nebyl. Jako kdyby na mě plasticky vykouknul internet a všechny ty blbosti a trapnosti byly přetvořeny v komedii, u které se chechtáte, ale zároveň vás při jejím sledování mrazí v zádech. Nikdo nebyl ušetřen, trochu mi tam chyběla ubohost "hlasu lidu," ale i ten si nakonec své menší místo našel. 70%. (07.03.2022)

Co k tomu říct? Poprvé když jsem viděl plakát k filmu s hlavním protagonistou Leonardem, jakožto i jedním z ekolídrů dnešní doby v mém oblíbeném žánru katastrofických filmů, zajásal jsem zvědavostí. Po prvních pár minutách jsem si ale uvědomil, jak na tenkém ledě se tento žánr pohybuje a člověk na to musí být dost uvědomělý, aby si to mohl užít a musím říct, že podání v tomto žánru je to velice těžké. Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na film Mars útočí! (1996) , který s tímto v mnohém spojuje a to jak naivním chováním prezidenta USA, tak i celkovou ironií lidstva na blížící se nebezpečenství, ale také hvězdným obsazením. Tedy až na výrazný rozdíl, že K zemi hleď! je mnohem lépe propracovanější v detailech a v podstatě je to takovým obrazem dnešního světa, kdy hlavní roli hrají masmédia, které v mnohém ovládají sociopati a jiní zvláštní tvorové a zneužívají lidské naivity pro svůj vlastní prospěch. Osobně, ale stále doufám, že takto bychom jako lidstvo nedopadli, i proto mi tento žoviální styl ironické satiry byl spíše proti srsti a stěží jsem to dokoukal do konce. Můžu říct, že mi komedie v katastrofických filmech nevadí (Armageddon (1998), Den nezávislosti (1996)), ale asi ta nečinnost a laxnost bohužel v tomto žánru ano. I proto již nyní netrpělivě vyhlížím Moonfall (2022). (19.01.2022)

Čekal jsem neomarxisticko - pandementní grétoagitku á la Netflus a přeqapive dostal docela milou a obecně trefnou satiru, takové Vrtěti psem krát 100 pro nové tisíciletí o tom, jak nám tu točí světem banda bezskrupulózních, nenažraných a mocichtivých politických impotentů, za jejichž nitky v zákulisí tahá hrstka sociopatických, ještě nenažranějších a virtuálními machinacemi ovatěných kokotporátních bilionářů s božským komplexem, přičemž všichni využívají pro účelové pasení přitroublého stáda dávno skoupená povrchní, mršinožravá masmédia a hlavně vox populi přitroublých dementizérů na asociálních sítích, dekádu pečlivě a cílevědomě budovaných přesně za tímto účelem. Karikatura MuskoJobse dokonalá, stoletá Blanšetka až neuvěřitelně nabalzamovaná a Rocco Sifredi alias Leoš di Obrna nade vši pochybnost potvrdil statut prkenného pornoherce. Jeho etuda vycáknutí v televizi byla natolik bezmimicky dokonalá, že ji dokonce na celé čáře trumfla i proslulá, a jako vždy zoufale kožená, lukostřelkyně z Hangrgejs. Každopádně nejpodařenějším vtipem na tom všem je, že něco takového zafinancoval a šíří další zkurvený bolševický kokotporát, svým zřetelně demagogizujícím obsahem cíleně programující debily ke kolektivnímu vědomí kokotporátního komunismu a kandidující na generálního tajemníka ústředního výboru. Patrně nějaké problémky na pískovišti, ovšem i tak kapku hovno do větráku, soudruzi! Samosebou se mechanismus tohoto příběhu dá v současnosti naroubouvat na cokoliv – od globálního homosexualizování přes negrofikaci až po fuj fuj republikány. Ovšem srovnávat stoprocentně anihilační kataklysma s maximálně 1,8 procentní chřipečkou, jak tu předvádějí ti nejbystřejší z nás, to je vskutku na okamžitou lobotomii a nesporným důkazem toho, že vše výše popsané funguje na celých těch 70 procent světových hlavovprdeláčů jako dobře namazaný manipulativní stroj. (27.12.2021)

Podobný problém, jako s druhým Boratem - tváří se to jako "sžíravá satira o světě, v jakém žijeme", přitom to líně střílí do těch neočividnějších terčů. Nevěřím, že by podobné teze o Trumpovi, sociálních sítích, Fox News nebo rozdělené společnosti nedokázal vyseknout průměrně vtipný komentáror jakéhokoliv mainstreamového deníku. McKay bohužel až na úplný závěr pochopí, že z dobré komedie má zatrnout, a proto je scéna večeře, během níž se o apokalypse ostentativně nemluví absolutním vrcholem filmu, i když do něj nepasuje. (27.12.2021)