Slunce, seno a pár facek

Druhé pokračování lidové taškařice v typu českého buranství z podšumavské vesnice Hoštice. Jde sice o satiru společnosti se svým soupeřením a pokořováním vlastních sousedů, ale s humorem dosti přízemním a zemitým. Ať chceme, nebo nechceme, je zde vylíčena česká povaha a charakter: malý, uřvaný, soupeřící pomlouvačný, škodolibý, přetvařující se, vypočítavý a buranský je český člověk. Herecké výkony jsou zde vyrovnanější a perlou je rázovitý svatební konec. Hlavní postavou je Škopková (dobrá Helena Růžičková), rázná impulsivní žena, snažící se zabránit znesvěcení své rodiny a pokořit celou rodinu domnělého znesvětitele. Ale mládí si jde svou cestou. Z dalších rolí: trpělivý Škopek (Stanislav Tříska), plnící vrtochy své manželky, těhotná Blažena (Veronika Kánská), vdávající se za svého vyvoleného, malý Jirka (Martin Šotola), nenávidějící králíky, rozverná babička (Valerie Kaplanová), vydaná na pospas rozmarné náladě své dcery, vesnická drbna Kelišová (Marie Švecová), informující o kdejaké nepravosti a nepřístojnosti, manželé Konopníkovi (Marie Pilátová a Václav Troška), rodiče domnělého hanebníka Venci (Broněk Černý), vyvolený Blaženy, sekretářka JZD Evička (Jaroslava Kretschmerová), v pudu sebeklamu a sebeobrany roznášející drby, servírka Miluna (Petra Pyšová), žárlivě zamilovaná do Venci, živočichář Béďa (Jiří Lábus), se škraloupem z minulosti, doktor Kája Kroupa (Josef Stárek), plánovaný novomanžel, inženýrka Tejfarová (Kateřina Lojdová), ozvěna z minulosti, tlustý Josef (Jiří Růžička), plánovaný nápadník, farář Otík (Luděk Kopřiva), svědomí vesnice, farářova hospodyně Cecilka (Vlastimila Vlková), zpívající učitelka Hubičková (Jiřina Jirásková), předseda JZD Rádl (Miroslav Zounar), a moderátorka československé televize (Marie Tomsová). Vzpomínka mládí a dětství se svým typickým životním stylem tehdejší doby. Sladká, zalitá sluncem a řádně buranská. (19.09.2012)

První dvě "slunce sena" se IMHO Troškovi náramně povedla. Dost jim asi ubližuje fakt, že je do zblbnutí opakují v televizi - no a možná je zpětně poškozuje Troškova současná tvorba, která snad až na celkem ucházející první Princeznu ze mlejna a jakž takž koukatelnou Andělskou tvář opravdu stojí vesměs za vyliž. Ale "jahody" a "pár facek" klidně zařadím do zlatého fondu české kinematografie a s klidem se pod to podepíšu. Bez ironie. (27.08.2007)

Myslím si, že první film "Slunce, seno, jahody" byl velmi blízko tomu, aby byl geniální. Naprosto jednoduchý film o tom, jaký je život na vesnici. Nevychází se ze strádání, ale ze situací, které jsou vtipné. Zároveň se ale dostáváme k tomu, že to, co je vtipné, je zároveň celkem sžíravé. Život na vesnici je sranda, ale zároveň ukazuje naši stránku, za kterou se můžeme stydět. Nejednou jsem slyšel názor lidí, že nemají tuhle sérii rádi, protože ukazuje, jací Češi skutečně jsou. Ano, ukazuje. "Slunce, seno a pár facek" ukázalo dvě nesnesitelné lidské vlastnosti. Tou první je lež a druhou snaha být za každou cenu lepší než druhý. "Když vy inženýrku, tak my... To budete ještě koukat!" Klasická věta, která zlidověla, ale zároveň ukazuje, jakou povahu vlastně měla Škopková, která je ale jen ukázkou hlavy rodiny, jíž nikdo nebude kálet na hlavu. Je jedno, co bude dělat, jak dosáhne toho, aby byla lepší, ale musí být lepší za každou cenu. Výsledek je nakonec propadákem a celá rodina se zesměšní, přesto musí jít za hloupým cílem. Tím cílem je provdat dceru za každou cenu někomu, kdo "stojí za to". Prvním je tlustý Josef, druhým přiteplený doktor Kája. Ani jeden není zrovna partie k pohledání, ale v očích Škopkové se jedná o nejlepší volby. Musí přece ukázat, že jejich Blažena na to má. Mládí jde proti stáří za každou cenu a je to i obráceně. Kdo má vyhrát? A je tu vlastně nějaký vítěz? Závěr ukazuje, že vlastně ani ne, vše se musí vyřešit v pořádné bitce, která je pomyslným i skutečným vrcholem. Lidi tu do sebe řežou hlava nehlava, padají přátelství a mlátí se všichni navzájem. Když to končí, je klid. Nic se nezměnilo, tvrdé palice nedosáhly svého a vesnice může v poklidu pokračovat dál v životě, který obyvatelům zbyl. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/12/umirajici-zvire-4-vanoce-slunce-seno-2.html (03.03.2013)

Mi to Troškovo pojetí vtipů připadá stejně přirozené, nepřehnané a odrážející realitu, jako když jsme se ve třetí třídě soutěžili, kdo vymyslí vyšší číslo, a vyhrál spolužák s "tisícpětsetdevětset". Na druhou stranu musím Trošku pochválit, v té době málokdo pamatoval na naše sluchově postižené spoluobčany, a on pro ně natočí celý film. Pravda, my zdraví si musíme dávat na odhlučnění špunty do uší a stejně se pak cítíme, jak kdybysme stáli u repráku po celý koncert nikoli vážné hudby, ále co, to sneseme. Nejvíce hlasového talentu projevovala Růžičková, holt měla v sobě nepřeberné množství hlubin, v nichž mohl vzduch pěkně rezonovat. Málo se o tom ví, ale Růžičková byla naše tajná vojenská zbraň, měla dokonce hodnost generála, v případě boje se s ní počítalo do první řady s úkolem odpuzovat nepřátele jednak zjevem, jednak řevem. Jako dokonalá stíhačka pak byla sama schopna ubránit náš vzdušný prostor. Není náhodou, že do NATO jsme vstoupili až po její smrti, protože před tím jsme ho prostě na nic nepotřebovali. A taky to bylo jedním z důvodů (tím druhým byla touha být prohlášen za svatého), proč šel Kalousek do sebe a uvědomil si, že nějakou tu výzbroj naše armáda prostě mít musí, takže zatímco dřív ukradl cokoli, co nebylo pevně přišroubované, teď z ministerstva obrany odstoupil, založil si novou stranu a začal se chovat mravně. (07.03.2015)

Kouzlo "jahodové" jedničky sice už lehce pominulo, nicméně i tak si "ufackovaná" dvojka drží celkem solidní úroveň. Komu se nelíbily Jahody, ten se ani u Pár facek nenajde - pro mě jde však o další dávku osobitého humoru, k němuž se pravidelně a rád vracím. Oproti jedničce je dvojka svou stopáží trochu přestřelená, ale vyloženě nenudí. S odstupem času a po x-tém zhlédnutí si říkám, jaká byla Škopková neskutečná fúrie, které by člověk nechtěl vstoupit do rány. Růžičková se však do této role vážně hodila a dala tak vzniknout jedné z nejikoničtějších postav na poli české komedie. Opět se jedná o nadmíru výživnou nálož humorných hlášek a momentů, které pobaví i při opakovaném zhlédnutí - ať už jde o Troškovy uměle vytvořené filmy ("Poslechni svého pána, střílej, střílej!"), sousedské intriky a sváry, či závěrečnou fackovanou. P. S. "H*jzle jeden!" (05.09.2022)