Slunce, seno, jahody

No jo, marná sláva, točil to Troška, tak to holt podle toho vypadá. Řemeslně je to jezeďárna nejtěžšího kalibru, scénář je plný úděsně zhovadilých vtipů a pokusů být co nejtrhlejší – některé "kulturní vložky" (třeba ta s měsícem a arií z Rusalky) nesou typicky troškovský rukopis, po kterém se soudnému divákovi udělá nevolno jako po flaše zelené. Na druhou stranu – Troškovi se uprostřed přihlouplého běsnění podařilo dokonale trefit atmosféru klasické české vesnice a v některých místech je Slunce, seno... až překvapivě věrné a poetické (možná jaksi mimoděk). Nepochybně je to zásluhou výborných výkonů herců i neherců (zejména Růžičková dodává své Škopkové famózní grády) a také některých vtipně pointovaných situací. Nevědět, co z této filmařské větve vzešlo za nesmírné prasečiny v budoucnu, snad bych dal i o hvězdu více. Bohužel už to víme všichni... (01.04.2004)

Filmy Zdeňka Trošky 80. let a filmy, které natáčí dnes je úplně něco jiného. Slunce, seno, jahody - je úžasná komedie a bez nadsázky je naprosto "ze života" (vím o čem mluvím - vyrůstal jsem v podobném prostředí). Ani po letech neztratil nic na svém kouzlu. Dvojka (Slunce, seno a pár facek) je ještě na stejné úrovni, ale trojka již sklouzává k dnešním Troškovým "kameňákům". Mé hodnocení: 90%. (28.07.2013)

Troškovou vesnickou komedii jsem viděl opakovaně po mnoha letech a jsem až překvapen, jak na mě z větší části skvěle funguje, byť mě dneska bavily věci, kterým jsem jako dítě příliš nerozuměl, zatímco některé scény s babičkou, jež mě v dětství rozesmívala nejvíc, mi teď přišly jako nepříjemné psycho. To některé scény mezi klukem a matkou Škopkovou též, ale podobné prožitky k životě u vesnických lidí s podobnou povahou asi holt patří. Nemám režiséra filmu příliš v úctě, ale tady jsem až zíral, jak byl Troška v mládí v celkem slušné formě, jak jeho inspirace v italských komediích nevyšla zdaleka nazmar, jak dokáže od první chvíle (již od animace krávy parodující lví logo MGM) pravidelně zásobovat film nejrůznějšími druhy větších i drobných vtipů (že jsou mezi nimi později už minimálně dva fekální vtipy, které mi dojem trošku shodily, je už věc další...), také promyšlenými vedlejšími postavami, poutavým vývojem situací (např. v nezapomenutelné zápletce vylepšovací techniky dojení), kdy některé vtipy typu nastupování/vystupování z vlaku či každé ráno zpívající učitelky dle počasí zde úspěšně rozvádí napříč celým filmem, nabídne i minutku pro seriózní hudební vložku s osobitým zpěvem písně v podání Jiřiny Jiráskové atd. Hodně jsem si užil figurku starého záhadného Zvoníčka (Jiří Kostka) a také vesnického „kovboje“ – předsedu JZD v podání Miroslava Zounara. S ohledem na pár trapnějších vtipů sice nejsem nadšen bezvýhradně, ale po menším váhání se přikláním k 4 hvězdičkám: i pro zdařilé zakomponování malé mysteriózní zápletky se strašidelným mlýnem (a jeho znalcem Zvoníčkem, samože :D ) a také pro závěr, nechávající hlavní postavě možnost pro realizaci svobodného rozhodnutí. Čekal bych, že se mladý pan brigádník vrátí do vesnice, která ho potřebuje, konečně ho uznala za svého, když se mu podařilo úspěšně přesvědčit místní o funkční zlepšovací metodě... a ono ne, on si pacholek jeden prostě uteče a hodí další možné plnění svého poslání za hlavu! Na socialistický film této éry celkem nevídané... Skvělá Vágnerova hudba v čele s nepoužitou písní Karla Černocha pěkným bonusem. ♫ [75%] (18.02.2024)

O Po"revolučním" Troškovi a jeho tvorbě si můžeme myslet co chceme, ale jeho Slunce, senovská, silně italskou a francouzskou až absurdní komedií načáchlou trilogii trumfne zřejmě jen starší trilogie o Homolkových. Nesmlouvavý náhled do vesnické reality se sice záměrně přehnanými charaktery, ale o to víc se tomu zasmějete, když se vám do nějaké postavy promítne někdo, koho znáte. A že já takových lidí znám plno. Navíc, tento film obsahuje pro mě snad nejgeniálnější a nezapomenutelné hlášky českého filmu: "Táhne z tebe pivo, smrdí ti nohy, di si ho umejt" a "mluví o tom celá vesnice, tak je to pravda." (05.08.2010)

Mám sentimentální vztah zejména k prvnímu dílu. Jednak jsem jej viděl v klasickém venkovském kině na chmelové brigádě, jednak Hoštice mám coby kamenem dohodil, žijí tam moji dobří kamarádi a ještě k tomu často přes Hoštice jezdím vlakem, a to nejde nevzpomenout si větu: Hoštice, máme zpoždění, nezastavujem! A hlášky typu: toho králíka sníš, i kdybys tu měl sedět do rána, co by za to daly děti v Africe! či - jaký barvy si těm králíkům dal?ty jedovatý, ze školy, ale jen zelenou a modrou.... už také zlidověly. My se tenkrát v kině ohromně bavili a a netušili, že cenzura Troškovi přes deset minut vystřihala, a on proto na tenhle díl zanevřel. A kdo se občas na vsi pohyboval, či tam dokonce žil/žije, vám řekne, jak pravdivý obraz českého venkova Troška vykreslil. Soudruzi ovšem byli toho mínění, že naše spoluobčany z vesnice zesměšňuje...a mimochodem - ta scéna s hořícím lesem se opravdu stala, tehdejší skutečná Keliška běžela burcovat hasiče do hospody, ale ti, narozdíl od filmu, pravdu poznali a Kelišce se vysmáli. Ona totiž prý měla vždy nařízený budík na noc, kdy se lidi například vraceli ze zábav, aby mohla kontrolovat kdo, kde, s kým.... (05.08.2010)