Slunce, seno, jahody

V osmdesátých letech minulého století vznikaly převážně komedie. A není se čemu divit, vždyť lidé se nepotřebovali v té době zabývat něčím vážným, ale raději se u televize v klidu pobavili. Není žádným tajemstvím, že české komedie z této éry nemám rád, ale na druhou stranu je považuji za velice povedené. I v Čechách totiž vznikaly kousky, které bychom mohli nazvat jako geniální, a pokud nic jiného, rozhodně je můžeme zařadit do zlatého fondu české kinematografie. Zvláštní osobou, která se proslavila právě v těchto letech, je Zdeněk Troška. Tento režisér má na svém kontě řadu veseloher, které mají všechny úspěch, neustále se vysílají v televizích a vydělávají. Přesto však existuje vysoké množství lidí, kteří nepřiznají, že se u Troškových filmu zasmějí, neboť je považují za mírně pokleslou zábavu. Ale vraťme se zpět k prvnímu dílu trilogie ''Slunce, seno...'' Jednalo se ve své době o nenáročný film, na který se dalo dívat několikrát za sebou. Docela dost se mi líbilo vykreslení života na vesnici, protože nějak podobně jsem to v té době cítil i já, ale jak čas plynul, mé nadšení pomalu mizelo. Nezmizelo však úplně a můžu konstatovat, že pokud nemám nic jiného na práci a chci se podívat na pěknou českou komedii, určitě sáhnu právě po Slunce, seno, jahody. Poslední dobou jsem si ale spíše zamiloval komediální filmy asijské (které se mi líbí více než ty asijská dramata a násilnické filmy), i když jsem jich zatím viděl jen pár. No a pak tu máme také velikou dodávku z Ameriky, která také nikdy nezklame (Táta v sukni je geniální). U jiných národů totiž není v komediích tolik dementností a trapných vtípků. (18.04.2006)

Troškovou vesnickou komedii jsem viděl opakovaně po mnoha letech a jsem až překvapen, jak na mě z větší části skvěle funguje, byť mě dneska bavily věci, kterým jsem jako dítě příliš nerozuměl, zatímco některé scény s babičkou, jež mě v dětství rozesmívala nejvíc, mi teď přišly jako nepříjemné psycho. To některé scény mezi klukem a matkou Škopkovou též, ale podobné prožitky k životě u vesnických lidí s podobnou povahou asi holt patří. Nemám režiséra filmu příliš v úctě, ale tady jsem až zíral, jak byl Troška v mládí v celkem slušné formě, jak jeho inspirace v italských komediích nevyšla zdaleka nazmar, jak dokáže od první chvíle (již od animace krávy parodující lví logo MGM) pravidelně zásobovat film nejrůznějšími druhy větších i drobných vtipů (že jsou mezi nimi později už minimálně dva fekální vtipy, které mi dojem trošku shodily, je už věc další...), také promyšlenými vedlejšími postavami, poutavým vývojem situací (např. v nezapomenutelné zápletce vylepšovací techniky dojení), kdy některé vtipy typu nastupování/vystupování z vlaku či každé ráno zpívající učitelky dle počasí zde úspěšně rozvádí napříč celým filmem, nabídne i minutku pro seriózní hudební vložku s osobitým zpěvem písně v podání Jiřiny Jiráskové atd. Hodně jsem si užil figurku starého záhadného Zvoníčka (Jiří Kostka) a také vesnického „kovboje“ – předsedu JZD v podání Miroslava Zounara. S ohledem na pár trapnějších vtipů sice nejsem nadšen bezvýhradně, ale po menším váhání se přikláním k 4 hvězdičkám: i pro zdařilé zakomponování malé mysteriózní zápletky se strašidelným mlýnem (a jeho znalcem Zvoníčkem, samože :D ) a také pro závěr, nechávající hlavní postavě možnost pro realizaci svobodného rozhodnutí. Čekal bych, že se mladý pan brigádník vrátí do vesnice, která ho potřebuje, konečně ho uznala za svého, když se mu podařilo úspěšně přesvědčit místní o funkční zlepšovací metodě... a ono ne, on si pacholek jeden prostě uteče a hodí další možné plnění svého poslání za hlavu! Na socialistický film této éry celkem nevídané... Skvělá Vágnerova hudba v čele s nepoužitou písní Karla Černocha pěkným bonusem. ♫ [75%] (18.02.2024)

Troškova nejpovedenější komediální série. Prostředí jihočeských Hoštic je pro to přímo ideální. Pláničkova dojící metoda je celkem zajímavý nápad Srandovní postavy se postarají o dostatečnou dávku humoru. Heleně Růžičkové role Škopkové opravdu sedne. Spousta vtipů a hlášek. "Táto, co ty na tom pivu vlastně vidíš? Já ti to řeknu a začneš chlastat taky." :D (01.02.2013)

Můžete mít na Trošku jakýkoli názor, ale Slunce seno jahody je v pravém dobrém slova smyslu „lidová komedie“, přesně taková, jak by podle tohoto kudrnatého homokláda měl vypadat, a nevypadá Kaměňák. Pokaždé, když v televizi zabučí kráva parodující známé logo MGM a rozezní se známá melodie, ihned se ocitnu na českém venkově, konkrétně v Hošticích a chtě-nechtě, prosluněná letní atmosféra mi zvedne náladu ještě dřív než se na obrazovce objeví famózní Helena Růžičková jako nekompromisní panímáma Škopková či jiná z velkého množství pestrých (často až přehnaných) postaviček. Ano, tato vesnická „sága“ často více než zavání trapností, díl od dílů je to větší smrad, ale i tak (alespoň u tohoto dílu) nemůžu dát z nostalgie menší než plný počet hvezdiček. (19.02.2008)

Slunce, seno, jahody bych kategoricky neodsuzoval a neposílal jej slepě do odpadu. Jasně, že je to taková plýtká a notně trhlá komedie, která vypadá, jako by ji točili zaměstnanci nějakého JZD. Jenže, světe div se, one se těm jézeďákům v čele s předsedou Zdendou Třoškou podařilo parádně vystihnout (i když docela karikaturisticky) vidlácké přrostředí česhého venkova s jeho mnohdy bizarními obyvateli. V tomto směru Troška sice přehání, ale věřte, mi že ne až zas tolik - skutečnost bývá mnohdy ještě trhlejší. Kousek od naše domu třeba bydlí zcela věrná kopie Kelišové :-) (17.10.2007)