Zkouškové období

Tady se to stalo! Ve Zkouškovém období proběhl Troškův filmový coming out. Od začátku do konce to nedává absolutně žádný smysl, ale poprvé je jedním z hlavních témat nějakého českého snímku homosexualita. Bohužel od té doby Troška rezignoval na tvůrčí ambice a začal točit uřvané pohádky a komedie plné odkazů na falus. (26.09.2020)

Film, ve kterém si hlavní role Troška zřejmě obsadil svého tehdejšího eféba, jinak si volbu toho nehereckého prkna nedovedu vysvětlit. Chlapec bloudí po světě s jedním neustále zpruzeným výrazem, hluboce pohrdající všemi ostatními, byť sám je leda lempl a trotl. Nějak nechápu, jaký smysl má natočit výpověď, ve které nikdo nic nevypovídá, jen se plácá po světě a ještě je nesympatický blbec. Nejhůř vypadají scény mezi tím chlapcem a Janou Krausovou, která na rozdíl od něj, umí hrát. To si jeden říká, jak to ona mohla vydržet. Film o nikom, ničem a k ničemu. (30.06.2019)

Roztěkaný film, ve kterém se sametový listopad, homosexualita, nevěra a hledání sebe sama míchá v nepříliš výraznou směs. 1) Změna scénáře během natáčení filmu hodně uškodila. Téma sametové revoluce je násilně implantováno do intimně laděné výpovědi o zdevastovaném životě nastupující generace. 2) Jak je u Troškových filmů obvyklé, forma převyšuje obsah. Režisérův talent na výběr lokací a pěkných kluků (sic!) se projevuje velmi výrazně. 3) Bohužel však naturščikové své role nezvládli, což je silně vidět například na jinak ovšem velmi přitažlivém představiteli hlavní role - Petru (ne Alfredu, prosím, toho si tam ale opravdu neumím představit) Strejčkovi. 4) Inu, kdyby byli strůjci sametových dní váhavější, dočkali bychom se od Trošky zřejmě docela slušného filmu, který by v "předsametovém" období zcela určitě rozčísl hladinu českého filmařského rybníka. No jo, kdyby... (17.04.2010)

Zkouškové období je ten typ filmu, který se snaží na pozadí nějaké výjimečné doby vypovědět o něčem hlubokém a niterném, ale v konečném důsledku je Troškův film takřka o ničem. Snímek, který je těkavější než i ta nejméně stabilní lahvinka nitroglicerinu a kde se Yvetta Blanarovičová v jednom kuse válí nahá, jednoduše nemůže být dobrý. Jediným a zároveň posledním plusem je zdárně vykreslená atmosféra studentských bouří 1989. Škoda, že zrovna tento film se chlubí tím, že jako první nějakým způsobem reflektoval homosexualitu v českém filmu, neboť tenhle debut se ani zdaleka nepovedl. (29.10.2007)

Námět Pavla Škapíka kombinuje na pozadí sametové revoluce množství problémů tak nešťstně, že divák je dezorientovaný. Závěrečná scéna vyvolává určitě reflexi, ovšem pokud by se příběh věnoval hlavně studentům a nepřekombinovával vztahy (nevěra, manželství s homosexuálem, matka samoživitelka...), mohl zapůsobit víc. takhle vyznívá jako sled klišé. Zaujme Lucie Bílá v roli samoživitelky Jiřiny. Hlavní hrdina - Petr Strejček. (27.07.2010)