Poslední metro

Nie som príliš priaznivec filmov z druhej svetovej vojny. Neustále používajú rovnaké motívy, dokola skôr zneužívajú tragédie holokaustu a ich pointy a posolstvá vyznievajú rovnako. Preto je príjemné naraziť na film, ktorý pôsobí inovatívne, aj keď som ho videl 30 rokov po jeho vzniku a odvtedy sa toho o danej problematike natočilo neúrekom. Romantická dráma na pozadí vojnových udalostí a vojnové udalosti na pozadí romantickej drámy. (20.05.2012)

"V Paříži se po jedenácté večer nesmí vycházet. Nikdo si nemůže dovolit zmeškat poslední metro..." V září roku 1942 byla polovina Francie okupována Němci a Truffaut do této doby zasadil jeden ze svých posledních filmů. Poslední metro je krásná variace na jeho starší snímek Americká noc; filmovou kameru vyměnil za prkna, která znamenají svět, a režiséra Ferranda vystřídal skrývající se ředitel divadla, autor a režisér Steiner. V tomto filmu však prim hraje především jeho manželka Marion (Catherine Deneuve) a mladý herec Granger (Gerard Depardieu). Snímek je metaforou přirozeného lidského odporu vůči utlačiteli a především také zobrazením obrovské lásky k divadlu, kterou "obyčejný" člověk chápe jen s obtížemi. Přitom právě kultura hraje nezastupitelnou roli v posilňování jakési národní pospolitosti. Podobně jako ve filmu Jules a Jim i zde se rozvíjí poutavý příběh vztahu trojlístku lidí - dva muži, jedna žena - který se odehrává na pozadí válečného strádání a zoufalé bitvy o divadlo, jehož přežití závisí na úspěchu připravované hry. Jako vždy vynikající režie (mého nejoblíbenějšího) Francoise Truffauta a skvělý Depardieu a Deneuve...v součtu pět hvězdiček. (03.08.2006)

Z dnešního pohledu "nevypadají" Truffautovy filmy jako z "nové vlny", spíš ze staré vlny filmové klasiky, ale z vlny nejstrmější a největší. Nejde tu o dočasné vlnobití často úspěšných experimentálních děl, ale o dokonalou práci, řemeslo, na všech úrovních. U novějších filmů jsem často rozmrzelý z delších dialogů. To jsem u Truffauta nikdy necítil; Poslední metro mi přesto připadá hodně "ukecané", a to ne pro přebytek slov, ale pro přebytek obrazů, které jsou snadno převoditelná na slova. - Ještě bych chtěl krátce reagovat na gaudalinovu kritickou poznámku, že "divadlo" je tu příliš oddělené od "světa", že fim nereflektuje adekvátně vnější realitu. To je sice pravda, ale rekflektovat vztah divadlo-lidi a divadlo-svět v dané situaci, to je i na Truffauta moc. (17.09.2021)

Na dvě hodiny jsem se najednou octinul v době druhé světové války v jednom pařížském divadle, sledoval nedivadelní drama divadelných herců a neodvážil jsem se při tomhle vynikajícím představení ani zakašlat. Z hereckých výkonů Catherine Deneuve a Gérarda Depardieuho jsem byl tak odbouchlej , že by mě před rypákem ujelo i poslední metro. (01.01.2008)

Nemusím francouzský film od 60. let úplně milovat, ale pokud je zde autor, který vyniká, tak je to jednoznačně François Truffaut, který i filmem "Poslední metro" dokazuje, že měl neskutečný cit pro film a pro scény, stejně jako snahu přijít s něčím novým, zajímavým. Hlavně závěr snímku je naprosto geniální. Propojení života, divadla a filmu by asi nebylo možné vyjádřit lépe. (23.11.2015)