Frankenstein

Než se Mary Godwin stala Mary Shelley, vymyslela příběh o švýcarském vědci, který ve snaze překabátit kmotřičku smrt přijde o vše, co kdy měl na světě rád. Romantické drama o lidské posedlosti, osamělosti a touze být milován letí pod Branaghovou taktovkou jako střela a zcela v jeho intencích směřuje k vyvrcholení ve stylu takřka Shakespearovské tragédie. „He never gave me a name..“ Teď už snad někteří konečně pochopí, že jméno Frankenstein není synonymem odporného vzhledu a prkenné chůze.. (01.09.2008)

Tenhle Frankenstein je docela o něčem jiném než dvě klasiky z 30. let a hlavně proto se ho oplatí také vidět. Branagh pojal látku mnohem epičtějším způsobem a téměř každý důležitější moment pojímá dramatičtěji/tragičtěji než je obvyklé a co je hlavní, věnuje se zde stejnou měrou jak Frankensteinovi, tak jeho monstru a lze je tak stejnou měrou chápat, jako nenávidět. I díky tomu je Frankenstein poměrně netradičním zážitkem s dobrou režií, herci a občas se vytasí s opravdu výbornými myšlenkami (např. když monstrum přemítá o tom, kdo je a kdo byli ti lidé, ze kterých sestává) a je jen škoda, že Branagh věnuje příliš času Frankensteinově výzkumu a mnohem méně klade důraz na finále, kde jsem přeci jen čekal nějaký ten hlavní střet stvořitele a jeho výtvoru. (20.04.2008)

Už X-té pokračování na toto téma nepřineslo dle mého bohužel žádnou velkou změnu. Nepochopitelné střihy, nenavazující děj, místy odfláknutý exteriér, umělohmotná až kýčovitá zima, milé pohledy z teplé-ledové vody. Celkový dojem na mě působil uměle, teatrálně a hodně lacině, bez jakéhokoliv se vcítění do doby, rolí, či jakési sounáležitosti. Po celou dobu sledování mě to pronásledovalo, víc než hrůzy hororu. Za pohled do monitoru, kde mi pan Branagh pustil barevné obrázky, jsou dvě ** až, až.... (18.07.2004)

Jamesi Whaleovi v roce 1931 stačilo 70 minut, aby vyvolal mrazivé emoce a položil hodně existenciálních otázek. Kennethu Branaghovi na to překvapivě nestačí ani dvě hodiny, a pokud jde o existenciální otázky, vystačí si se stereotypem "a co duše, myslel jste i na duši?". Celé je to povrchní a vůbec to nejde do hloubky, ačkoliv se to snaží klamat tělem, tedy kostýmy a trikovými studiovými sekvencemi (kdy i z ledového moře čiší studiovost až na půdu a člověk si maně vybaví Krkonošské pohádky, kde to alespoň mělo nějaký význam) nebo moooc hezkou scénou hořící ženy probíhající hořící chodbou. (Když jsme u toho, měla přece jen vytržené srdce, proč potom má sešitý celý xicht?) Jinak Helenu jsem nikdy neměl jako herečku rád, všechny své role mi přijde hraje na jednu notu, kdy vypadá pořád jako šílený Mikymauz, a ani tady mne nijak nepřesvědčila, že by se ze svého ranku vymanila. Kdyby to aspoň tak neplavalo po povrchu! (08.05.2020)

Žij! Žij!! Žij !!!…. Nečekejte HOROR, tedy film při kterém vám bude tuhnout krev v žilách a srdce tlouct jako o závod. Je to HOROR plný lásky a strachu z věcí příštích. K.Branagh uvádí další tragédii o cestě za ztrátou ,,svojí“ duše. Příběh, který nemůže být pravdivý. Příběh O POSEDLOSTI stvořit bytost jež nezestárne a neonemocní. Bytost lepší než my. Inteligentnější. Vyspělejší. Obdivoval jsem práci maskérů, protože BYTOST je opravdu děsivá a R.De Niro k nepoznání. Spolu s režií, herci a hudbou vytvářejí téměř dokonalou atmosféru. ZVÁŽIL JSI NĚKDY DŮSLEDKY SVÉHO POČÍNÁNÍ??? K.Branagh zřejmě ano! (24.09.2008)