Frankenstein

No, dlouho mi tenhle kus v duchu literární předlohy Mary Shelley unikal. Branagh jako posedlý lékař, De Niro jako umělá bytost. Malý Victor, který si už od útlého věku liboval ve vědeckých experimentech, právě dostal sestřičku – sirotka Elizabeth. A taky poznal první velkou bolest – přišel o matku. Jak porazit smrt, ptal se urputně Victor. Sen se nakonec stal realitou. V dospělosti totiž dokázal vdechnout život. Bytost ovšem ve své aroganci nechal jako nevydařený pokus napospas osudu a ta od samého začátku svého bytí překovávala těžké překážky. A to se Victorovi vymstí. Režisér Kenneth Branagh už předtím svérázně přistoupil třeba k shakespearovskému Jindřichu V. nebo k Mnoho povyku pro nic. Je dynamický, teatrální i velmi podmanivý. A ukazuje, jak má vypadat moderní zpracování literární klasiky. Ač bych u některých scén sáhl po střihačových nůžkách, jiné scény bych si klidně přehrál znovu. Herci velmi dobří. (05.06.2020)

Tahle adaptace nedopadla slavně a někdy moc velké ambice jsou na škodu. Kenneth Branagh v hlavní roli vědce a také jako režisér chtěl přijít s velmi uceleným dílem, kterému bude vévodit rádoby démonický Robert De Niro, ale De Niruv herecký výkon a image, jsou tím nejslabším z celého filmu. Obličej Bytosti nebo monstra sešitím připomínající starou seschlou bramboru spíše budí pousmání než cokoliv jiného, nedej bože, děsivého. Film selhává i jako poutavé dílo o posedlém doktoru Frankensteinovi. Nejednou jsem měl pocit nekonečného omílání, které v podstatě nikam nevedlo. To, co filmu schází, co do působivosti příběhu, dohání vedle atraktivního, ale nikoliv nijak extra hrajícího hereckého obsazení, především svým technickým zpracováním. Výprava a kostýmy patří k tomu nejlepšímu a rovněž plusové body sbírá kamera. Od Brannagha bylo šlechetné, že chtěl náročnou látku zpracovat důkladně, důsledně a uceleně. Z úporné snahy o to všechno se z filmu vytratil důležitý kontakt s divákem. Všechno působí chladně a přestal jsem po nějaké době reagovat na režisérovi výzvy. Film mě nestrhl, nebyl ani vyloženě nudný, ale s látkou se dalo pracovat mnohem působivěji, abych taky jako divák si na film po nějaké době vzpomněl. Právě tím si nejsem tolik jistý, repete nehrozí, a tak beru to, co jsem zaregistroval napoprvé. Výsledek je rozpačitý a nepříliš přesvědčivý. Chtělo by to ještě uzrát. 50% (10.07.2012)

Herecky nadupaná záležitost, kde si De Niro střihne roli modela. Nejvíce mě zarmoutilo, že atmosféra není ani minimálně hustá. Taktéž mi úplně nedávalo smysl, že poslepované monstrum nabralo během týdne tolik moudrosti, kolik běžný člověk nepobere za celý svůj život. Sem tam vzduch pročísla zajímavá myšlenka. Těžko říct, jaký podíl obdivu nasbíral snímek díky své předloze a jaký podíl díky své kvalitě jako takové. Příběh začal být zajímavý až po prvním výskytu monstra. Do té doby brutální nuda a nutno podotknout, že se na De Nira čeká nepříjemně dlouho. Lepší dva kusy. (04.09.2017)

Dokonalá pocta madam Shellyové, která si svého Frankensteina nemohla představovat jinak, než jak ho na plátno převedl Kenneth Branagh a jak ho ztvárnil Robert De Niro. Žánrově naprosto skvěle odvedená práce a splněný úkol. Přes úchvatnou výpravu, do detailu propracovaný scénář až po všechny herecké výkony. Několik pouze romantizujících míst je skvěle setřeno těmi hororovými, kdy se předvedl Robert De Niro, který své postavě vdechl všechny tragické rozpory a emoce, kterými měla trpět; který Frankensteina předvádí jednou jako citlivého chlapíka, aby ho posléze prezentoval jako před ničím se nezastavivší, běsnící zrůdu. A ten make-up mu docela slušel, klidně by v něm mohl pokračovat ve své další kariéře. (23.12.2004)

Jamesi Whaleovi v roce 1931 stačilo 70 minut, aby vyvolal mrazivé emoce a položil hodně existenciálních otázek. Kennethu Branaghovi na to překvapivě nestačí ani dvě hodiny, a pokud jde o existenciální otázky, vystačí si se stereotypem "a co duše, myslel jste i na duši?". Celé je to povrchní a vůbec to nejde do hloubky, ačkoliv se to snaží klamat tělem, tedy kostýmy a trikovými studiovými sekvencemi (kdy i z ledového moře čiší studiovost až na půdu a člověk si maně vybaví Krkonošské pohádky, kde to alespoň mělo nějaký význam) nebo moooc hezkou scénou hořící ženy probíhající hořící chodbou. (Když jsme u toho, měla přece jen vytržené srdce, proč potom má sešitý celý xicht?) Jinak Helenu jsem nikdy neměl jako herečku rád, všechny své role mi přijde hraje na jednu notu, kdy vypadá pořád jako šílený Mikymauz, a ani tady mne nijak nepřesvědčila, že by se ze svého ranku vymanila. Kdyby to aspoň tak neplavalo po povrchu! (08.05.2020)