Divý chlapec

Truffaut nevyzeral vôbec ako umelecký režisér, mne skôr pripomína futbalového trénera a je dvojníkom Ralpha Fiennesa. Ale k filmu. Osamelému tridsiatnikovi alebo ešte viac sa pripletie do cesty osamelé a navyše prírodou vychované dieťa. Čo myslíte, ako to skončí? Veľmi krásny a ľudský príbeh sa v mojich očiach trmáca od scény učenia cez ďalšiu scénu učenia až po tú nasledujúcu a tak ďalej až do konca, keď si samozrejme všetci uvedomia skutočnú pravdu. Mnohokrát tu počujeme pokrik Viktor a mlieko, čo mi už pomerne dosť liezlo na nervy, ale chápem, že výchova podobného dieťaťa je na nervy ešte viac. Takže jeden z tých tradičnejších Truffautových filmov ma nedokázal dojať až tak, ako to bolo v scenári zamýšľané. 70%. (31.10.2013)

Zase jednou film, u kterého jsem se bála, že přijdou závěrečné titulky a bude konec... Přitom je to celé tak prostinké, v podstatě zfilmované záznamy pedagoga, který se toho lidského zvířátka ujímá nejdřív jen jako vědeckého materiálu ke zkoumání. Velký obdiv zasluhuje především představitel malého Viktora. Jdu googlit, jak to bylo doopravdy a jak to se skutečným Viktorem nakonec dopadlo. (29.10.2008)

No jasne, tak človek je samozrejme presvedčený, že jeho životný štýl je jediný najlepší a najdokonalejší na planéte a preto je absolútne nutné, aby aj zvieratá, alebo ľudia vyrastajúci mimo civilizáciu, tento prijali a riadili sa ním, inak musia byť ich životy nutne peklom na Zemi. Opak je pravdou, ale debilita je nekonečná a preto urobme zo šťastného tvora robota, tlačme do neho abecedu, navlečme ho do šiat a topánok a naučme ho hovoriť "mlieko". Až potom bude pripravený vstúpiť do skutočného života plnohodnotného jedinca blá blá blá.... (03.10.2016)

Hodně netypický a až dokumentaristický Truffaut. Skutečný příběh vlčího dítěte a jeho mentora je natočen s citem (černobílá tomu velmi sluší), bez jakéhokoli emočního vydírání či vypjatých srdceryvných scén. Ten klučina by si zaloužil klidně i Oscara a pan režisér klidně také, kdyby příběh pořádně rozvedl. Pane Francoisi, alespoň 100 minut by vás nezabilo, ne? Ale stejně je to nadprůměrné dílko. 80% (08.11.2008)

Divoké dítě je velmi zajímavá a koukatelná sociální studie, z níž plyne jedno zásadní poučení: Pokud si domů přinesete dvanáctiletého tarzana,jehož myšlení je zhruba na úrovní kuny lesní, nemůžete ho učit nesmyslu jménem Francouzština. Když se vžiju do role dítěte, které v životě neslyšelo nikoho mluvit, a najednou mi někdo dokola opakuje „Lé! Lé!“ a přede mnou vyskládá písmenka L-A-I-T… budu nejspíš poněkud zmaten. Ano, trošku jsem malému Victorovi držel palce, aby se nezlomil a nenechal si do hlavy natlouct tu jejich přiblblou hatmatilku. No a teď trošku vážněji: Příběh je něco nezapomenutelného. Má dostatečnou sílu na to, aby byl dojemný a při tom nemusel používat citové vydírání. Ano supertvrďák UncleG se přiznává, že (na rozdíl od vyděračských „make you cry“ filmů) jsem tentokrát i uronil. (26.09.2009)