Divý chlapec

Nezdieľam nadšenie väčšiny užívateľov nad Truffautovým filmom o priebehu domestikácie "vlčieho mláďaťa". Nálezy detí, ktoré prežili v divočine sú síce zriedkavé, atraktívne, ale ťažko z ich prevýchovy vyvodzovať nejaké objavné závery. Filmovo je to hraný dokument, ktorému svedčí čiernobiely filmový materiál. Malý herec si za svoj výkon zaslúži pochvalu, ale to je asi tak všetko. Nedokážem označiť tento snímok za mimoriadny, ani keď za ním stojí slávny režisér. (17.12.2013)

Mohol by byť v čisto teoretickej rovine “Viktor z Aveyronu” veľkou inšpiráciou britskému spisovateľovi Rudyardovi Kiplingovi pri vymýšľaní postavičky Mauglího z Knihy džunglí ? Divoký chlapec, ktorý väčšinu svojho života strávil sám v lese, v korunách stromov, v Caune (vo Francúzsku), a to najmä medzi divokými zvieratami, žil na prelome 18. a 19. storočia, a tak práve ním sa možno inšpiroval prvý britský nositeľ Nobelovej ceny za literatúru... ? A významný francúzsky-režisér, scenárista a herec v jednej osobe-Francois Truffaut, sa mimoriadnym spôsobom pokúsil zdokumentovať tieto staré udalosti pomocou majstrovskej čiernobielej kamery Néstora Almendrosa, keď sa taktiež ujíma hlavnej úlohy lekára-Jeana Marca Gasparda Itarda, čo sa vyzbrojil extrémnou trpezlivosťou voči tomuto nešťastnému „pubertiakovi” , ktorého všetci považovali za divoko-žijúce zviera. Pri sledovaní filmového Viktora, mám zdanie, akoby sa mu jeho predstaviteľ Jean-Pierre Cargol chcel čo najviac podobať, stotožniť sa s ním od päty až po hlavu, čiže jeho herecký výkon je naprosto svedomitý, vierohodný, koncentrovaný ! Mňa samotného vôbec fascinujú (zaujímajú) príbehy takých ľudí, ako som už nedávno citoval:Joseph Merrick, Gašpar Hauser a i Viktor z Averyronu sú pozoruhodné štúdie, ktorým sa našťastie dostavili (nakrútili) aj kvalitné filmové spracovania, a za to Lynchovi, Herzogovi a Truffautovi zo svojho celého srdca srdečne veľmi ďakujem ! (18.10.2019)

Velice kvalitní filmařina, která dobře odsýpá, neobsahuje jedinou slabší scénu a výkon dětského herce je obdivuhodný. Bohužel nosné téma je dle mého dost nevyužito (vražděno) vinou zvolené (přespříliš suché) dokumentární formy a krátké stopáže. Díky těmto dvěma faktorům se mi zcela jistě Divoké dítě za ne moc dlouhou dobu skoro úplně vykouří z hlavy (a nemám nejmenší chuť ho vidět znovu). Čekal jsem něco emocionálnějšího. 60 - 70 % (19.09.2009)

Alternativní příběh o Mauglím. Působivý kamerou a užitou hudbou. Snad bych řekl, že je to příběh velmi humanistický, kdyby si tím slovem nevypláchnul hubu kdekterý demagog. Sice mi připadá, že pokroky Viktorovy byly příliš rychlé, ale konec konců to není film dokumentární, je to podobenství o lidství, které je nesamozřejmé. (01.12.2013)

Je pozoruhodné, že mé první setkání s Truffautem proběhlo právě v době, kdy jsem se začal zajímat o francouzskou Novou vlnu. ČT připravila v rámci Filmového klubu sérii Truffautových filmů, za což jsem hodně vděčný. Jak tedy první setkání dopadlo? Jsem mírně zklamán. Film samotný byl velmi příjemnou záležitostí (až na příšernou barokní hudbu, která ho doprovázela), nicméně prozatím Nové vlny vnímám hlavně jako koncept inovace formy. Potvrdili mi to jak čeští zástupci, tak i Jean-Luc Godard. V Divokém dítě jsem ale žádný radikálně nový prostředek vyprávění nevnímal. Asi budu muset nastudovat víc a dozvědět se, jak se to s Truffautem má. Ale už se těším na příští setkání... (17.09.2009)