Příběh Adély H.

Obezřetný a diskrétní portrét soužení jedné nadobro ztracené duše, jíž Truffaut s citem a bez přehnaného melodramatického srdcebolu vyjádřil svou náklonnost a porozumění. Ačkoliv se skutečná Adèle dožila úctyhodných 85 let, její psychický stav se již nikdy nezlepšil a sám Victor Hugo o své dceři napsal, že je „mrtvější, než mrtví“. (12.09.2011)

Šíleně, celým srdcem a celým tělem milující žena na svém příkladu dokazuje, že ryzí láska ve své podstatě není normální. Adéla nedokáže iracionalitu stavu zamilovanosti skrývat a postupně se vzdaluje okolnímu světu. Okolní svět, reprezentovaný duchovně i hmotně režisérem (ten jeden přímý pohled, který Adéle věnuje, není zrovna chápavý) si zas od nemocné hrdinky drží zdravý odstup. Své varování, kam až může jindy vlídněji pojímána oddanost zajít, Truffaut opět obohacuje (expresivními) románovými prvky. Nešetří dopisy ani knižními popisy a díky propojenosti hlavní postavy s jistou významnou osobností literatury mohl příběh zničující lásky obohatit o zamyšlení nad nelehkým údělem umělcovým. Je to film drásavý, vzhledem ke svému knižnímu charakteru dobře čtivý, navzdory svému knižnímu charakteru velmi autentický a především výtečně obsazený. Proměna Adjaniové bere dech a žádá slzy. 85% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, Cushing (19.12.2008)

Příběh Adély H., truffautovsky estetická romantická balada, je osobitým náhledem do esoterického stavu duše. Termín láska je zkoumán ze směru jednostranného zaměření absolutního propadnutí a posedlosti. Neutrální postoj a věcné zaujetí se soustředí na esoterické kompozice. Konfrontuje je se střídavým stavem nálady, aby polohy extrémismu romantického ideálu vyzdvihly objekt do antické velikosti. Fascinovaně a s pochopením pozoruje zmar genia v marastu nesprávně nastavené výhybky. Ohlédne se za dědičností a křehkou hranicí normality, akceptovatelnosti a šílenství. Hlavní postavou psychologické balady je Adèle Hugo alias Adèle Lewly (pozoruhodná Isabelle Adjani), šarmantní, vzdělaná a emancipovaná mladá dáma. Dědictví genia, přirozené nadání, tragické trauma a bezmezná oddanost poetickým ideálům. Vzor absolutní monogamní lásky se stal zajetím vyvoleného nejhlubšího prožitku a nezadržitelně pokračuje navzdory osudu. Smířlivost je střídána vztekem, vírou naděje, plačící prosbou, plamenným slibem, křehkou odevzdaností, zoufalým vyhrožováním a nikdy nekončící poutí. Esoterika duše je nejsilnější v kontrastech a rozporech vlastní duše. Hlavní mužskou postavou je Albert Pinson (sympatický Bruce Robinson), mladý anglický důstojník. Lehkomyslný i ctižádostivý. Oblíbený ve společnosti, přelétavý i navždy poznamenaný neměnnou konstantou. Výraznější postavou je paní Saunders (příjemná Sylvia Marriott), laskavá halifaxská domácí Adèlina kanadského pobytu. Z dalších rolí: neohrabaně okouzlený halifaxský knihkupec Whistler (Joseph Blatchley), kabaretní přesvědčivě falešný hypnotizér (Ivry Gitlis), vstřícný starý pan Saunders (Ruben Dorey), v zoufalství upozorněný soudce Johnstone (Raymond Falla), ochotný kočí Keaton (Clive Gillingham), kanadský lékař Murdock (Roger Martin), Pinsenův věrný ordonance (Carl Hathwell), či barbadoská pomocná ruka Madame Baa (Madame Louise). Truffautovy podmanivě odhalované stavy mysli velmi zdařile popisují směs zmatení a genia a střet krajností až do absurdní polohy romantického ideálu. Psychologicky působivé. (25.04.2018)

Príbeh mladej ženy pomätenej mysle so sklonom k notorickému klamaniu a voyerstvu. Ak by nešlo o dcéru známeho francúzskeho spisovateľa, nevidel by som zmysel na natočenie takéhoto príbehu, pretože samotný príbeh je dosť nezaujímavý. Navyše má nevalné tempo. Začiatok, keď mladá žena klame každému, koho stretne a vždy nejakú inú verziu, začína síce sľubnejšie, ale postupné rozkrývanie deja ma vyviedlo z omylu. Plusov je málo, možno vhodne zvolená hlavná predstaviteľka a fajn spracované prostredie 19. storočia na východnom pobreží Kanady. (15.12.2021)

Autora Bedárov, čiže Victora Huga, môžem kľudne považovať za vôbec najväčšieho vo svojom obore, ale zase jeho dcéru Adélu by som charakterizoval, ako „neposednú” , ktorá trpela tzv. OBSESIOU, t. j. extrémnou posadnutosťou, duševnou chorobou, zároveň deštruktívnym stavom, že kvôli britskému poručíkovi Albertovi Pinsonovi nezávahala odísť ani do ďalekého Halifaxu v Novom Škótsku (Kanada), kam priplávala okolo roku 1863, kde sa stal jej hlavným terčom záujmu, skôr by som to popísal, ako objekt voyerizmu, akejsi túžby zmocniť sa jedinca akýmikoľvek zbraňami, takto mu nielenže písala množstvo milostných dopisov, ale taktiež uvažovala o jeho zmanipulovaní pomocou hypnózy, keď raz navštívila jedného “šarlatána” po vystúpení. Absolútny extrémizmus ohľadom nenaplnenej lásky, beštiálneho trápenia sa našej protagonistky, ktorá má síce stále pozitívne myslenie, že sa jej podarí zlomiť túto kliatbu, ale donekonečna takto fungovať nemôže, a tak skôr, či neskôr, ju to aj tak dobehne, zlomí ju to, poznačí ju to, a tento pozoruhodný, životopisný film francúzskeho mága Francoisa Truffauta za prispenia skvelej Isabelly Adjani, zobrazuje akúsi filmovú rekonštrukciu udalostí, ako sa to mohlo približne stať, keď si zrovna nemyslím, že to bolo presne podľa tohto scenára ! Musí tu byť skrátka určitá fikcia, všetko nemôže byť pravdivé, ale i napriek tomu mám fantastický pocit z tohto f. počinu, ktorý mi opäť raz dokázal, že Truffaut má niečo do seba ! Veľmi kvalitný snímok, za čo môžem poďakovať i Almedrosovi, ale nielen jemu ! (17.12.2019)