Jules a Jim

Aj v Európe, resp. v európskom umení museli drogy hrať prim. Ináč si neviem predstaviť, v akom rozpoložení bol pán Truffaut pri adaptovaní diela Henri-Pierre Rochého. To, že bol talentovaným režisérom, v tomto prípade niet pochýb. Ale iba po vizuálnej stránke. Film zobrazuje trojicu čudesne sa správajúcich ľudí, ktorý u mňa nezískali sympatie ani za mak, ich činy, ich reči, všetko je to na hranici trápnosti, arogantnosti a nelogického chovania. A to je riadna do držky pre toto dielo. (20.04.2017)

Co si budem nalhávat, láska je proti nám vždy v ohromné přesile. Když se nás zmocní, stáváme se jen jejími bezbrannými loutkami. Jules et Jim dokumentuje a analyzuje na třech vybraných exemplářích lidského pokolení nevysvětlitelnou nadvládu této neúprosné čarodějky. (18.09.2011)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (25.01.2009)

Dobová romance v nekonvenčním pojetí. Truffaut vytvořil živou koláž, která neposedně poskakuje sem a tam a nedává divákovi možnost spočinout či proniknout za formální slupku. Tu skutečně brání dynamická ruční kamera, ostrý střih záměrně narušující kontinuitu a až monumentálně komplikované pohyby hodící se spíše k vysokorozpočtové produkci. Zcizujícím efektem je rovněž užití dokumentárních záběrů nejen z válečných polí, ale i z dobového životního stylu. Dokonce i postavy jsou spíše ploché figurky, do nichž nalévají život barvité věty vypravěče, jež vytváří zvláštní napětí, avšak přeci jen působí trochu úmorně a herecké výkony zde skutečně nijak zvláště nevynikají, neboť herci rezignují na jakékoliv hlubší průniky do svých postav a celková zkratkovitost děje jim nedává prostor rozvíjet situace. Vzniklo tak dílko ze sympatickým espritem a netradičním přenosem dobové atmosféry moderními filmovými prostředky, které dokáží vytvářet jisté impresionistické efekty. Jeho svěží kolážovitost však postupně ztrácí na pestrosti a v druhé polovině hodně umělý vztahový propletenec s minimálním přesahem se spíše líně táhne a zacykleně se opakuje. Tedy skleníkový problém nové vlny, která se utápí ve vztahových pseudoproblémech se zde opět dostavil, ale snímek naštěstí nenabízí jen tyto peripetie a některé jeho okamžiky jsou ukázkou skutečného mistrovství. (10.11.2010)

Ne, nová vlna mi prostě nesedí, alespoň v tom francouzském provedení ne. Ty způsoby vyprávění jsou zajímavé a líbí se mi, jak jsou používány možnosti média, ale pro mě je film vždycky příběh na první místě, a tady z toho nemám pocit, že by ten příběh byl skutečně dobře podán. Původní knihu bych možná snesl spíš. (13.04.2015)

Jemný příjemný film, který s chladným odstupem sleduje zvláštní vztah mezi třemi zvláštními lidmi. Chaotický a nepřehledný začátek je později předčen krásnými širokoúhlými obrazy, které mne doslova uchvátily. Nápaditý střih, příjemné vyprávění, hezké herecké výkony... (20.11.2009)

Stylistická nádhera alá Nouvelle Vague v čirém znění. Tady a teď. Milostná hra, která vás chytne a nepustí. Nádherná kamera, hudba i postavy. Tohle je film! (07.10.2018)

Nečekal jsem to. Ale po půl hodině me film vtáhl do sebe, a já jím proplul až do konce s podivným pocitem u srdce. Možná to bylo zvláštním večerním rozpoložením, ale tenhle film se v danou chvíli zalíbil a musím Truffauta pochválit. Jen občas mi občas vadila ta rozklepaná kamera, která ovšem jindy brilantně zobrazovala plynutí šasu svým otáčením o 360°. (09.04.2007)

Nádherný film. Jeden z nejlepších nejen Truffautových, ale i francouzských filmů. Dva muži, jedna žena, která je mnohdy na zabití, velké přátelství, láska, to vše podbarveno výbornou hudbou. Trufffaut vycházel ze stejnojmenné knižní předlohy a povedlo se mu velmi dobře převést na filmové plátno ten zvláštní text, který je svým způsobem jedinečný, ač se mu moc chvály v literárních kruzích nedostalo. (13.06.2005)

Truffaut šel dost dlouhou dobu mimo mě. Po tohle filmu se to ale, myslím, změní. Film natočený s francouzskou lehkostí, milý a zároveň bolestný. Příběh je opravdu originální, femme fatale Katty nádherná, snad jen Jules postě nebyl chlap :) (09.05.2008)

ocenenia : MFF Mar del Plata 1962 - Najlepšia réžia (11.03.2010)

"Vitriol do očí lhářů..." (14.02.2007)

Výborné tempo v úvodu, které i na Novou vlnu frčí poněkud zběsile, se postupně rozmělní. Ve filmu je v zásadě pouze jeden dramatický zvrat, který se několikrát opakuje. Stejně tak fakt, že je film románovou adaptací způsobuje, že se po něm toulá spousta neuzavřených a nikam nevedoucích motivů (kreslení knírku, vylévání vitriolu, světová válka ;o) ). Truffaut je nepochybně frajer, ale zrovna Jules a Jim se mi líbili víc, když jsem je znal jenom z vyprávění a referenčních odkazů v jiných filmech. (10.03.2010)

Reziser Francois Truffaut /La Nuit Americain/ natocil sympaticky film s krasnymi hereckymi vykonmi, kde takmer vsetku pozornost na seba strhava skvela Jeanne Moreau /Touchez pas Au Grisbi, Proces/. Dvaja kamarati a do toho im vstupi zenska, no a zacina klasicka otazka : mozu sa dvaja chlapi kamaratit a mylovat jednu zenu? Plusom je melancholicka atmosfera a vyborna Truffautova rezia : 70 % (25.07.2015)

Není to tak silné a tak zajímavé, jak by to chtělo (a mělo) být, ale jinak jsem spokojený. Sofistikovanější romantický příběh (který i bez psychologie postav drží dostatečně pohromadě) vyčnívající především svojí nápaditou filmařskou stránkou, díky které je Jules a Jim jedním z nejstěžejnějších filmů francouzské nové vlny, je na celém filmu rozhodně tím nejlepším a i mě zde spousta scén dokázala svojí stylizací opravdu dost zaujmout. A i když to stojí hlavně na formě, neměl jsem pocit, že by ten obsah tolik přebíjela, takže nemám problém ani v tomhle směru. A celkem se mi líbilo i to použití voiceoverů, které tu naštěstí má smysl a skoro vůbec nekomentují události probíhající jasně i v obraze (jako to dělá Bresson). Akorát jsem měl pocit, že jich tam stejně bylo krapet příliš a o něco víc než dialogů, což tomu lehce ubíralo na funkčnosti. Ale jinak je to opravdu dobrý film, jen mým favoritem v rámci Truffautovy tvorby opravdu nebude. Nebo aspoň ne teď. Slabé 4* (22.05.2022)

S obsahom som mal problém (fungovanie v milostnom trojuholníku, stupňujúce sa vrtochy promiskuitnej ženskej hrdinky), ale formálne brilantné: nápaditá a pestrá hudobná zložka, hravá réžia (použitie dobových záberov, veľmi ladné strihy a premyslené /aj vertikálne/ ťahy kamery, výškové zábery s dôrazom na impresionizmus, lyrizmus). Na pomery francúzskej novej vlny rozhodne nejde o žiadnu „nudu“, tempo je strhujúce; miestami až príliš, niektoré momenty divák nemôže naplno precítiť. (07.04.2023)

Přepsáno v dubnu 2018. S Truffautem jsem ztratil svou nevinnost, byl mou prvou opojnou láskou. Jules a Jim je filmovou adaptaci literární předlohy v truffautovsky estetické poetice, stylizace se stala hrou a každý obraz má vícenásobnou výpověď. Jules a Jim je osudová žena, po které bez ustání prahneme a zároveň nás rozervává na kusy. Hodí se zde Seifertova slova: "::: kdo mé naději však zabrání? Ani strach, že přijde zklamání! Abych, nekles pod tvá kolena! Nejkrásnější bývá šílená!" Fascinace přitažlivostí může být zhoubná. Kultivovaná zdvořilost a neochota přijmout běh událostí ke stavu nejsoucnosti skrývají masochistické uspokojení. Možnost nepříjemné zdlouhavosti je zažehnána věcností, vše se upíná k atmosféře. S láskou a stylovou elegancí se pečuje o okamžiky, které se vnořují do pocitů a interní nálady. Kontrasty oblažují v harmonii a sounáležitosti. Světová válka je předělem, nastalý chaos a zmar natrvalo poznamenávají duše. Láska je bolestí, bolest je láskou. A osudový milostný trojúhelník roztáčí svá protisměrná kolesa, třou se o sebe navzájem, drtí si lopatky, snaží se odpoutat k vysvobození, ale nezvyklá hluchota tlukoucího srdce nedává na vybranou. Láska až do úplného konce. Hlavním motivem esteticky podmanivého opusu je Catherine (šarmantní Jeanne Moreau), žena uprostřed čistého mužského přátelství a živočišného temperamentu. Bezprostřednost chování uchvacuje svou podmaňující vznešeností. A pouhé samotné přiblížení přináší omamné stavy a nevysychající touhu. Nebezpečné to rozdmýchání vášní! Rakouskou stranou příběhu je Jules (pozoruhodný Oskar Werner), citlivý a milující muž a oddaný přítel. Láska je motorem, spřízněnost cílem. Bolest není na překážku, kultivovanost je metodou. Francouzskou stranou příběhu je Jim (zajímavý Henri Serre), sebevědomější, živočišnější i osamělejší část života. Přátelství je na prvním místě, byť se věrnost přizpůsobuje motivaci touhy a provokuje bigotnost. Výraznější postavou je Gilberte (zajímavá Vanna Urbino), Jimova věrně čekající duše bez nároků i smutkem nejistoty a naděje. Z dalších rolí: lehkomyslně bezelstná a nezastavitelná Thérèse (zajímavá Marie Dubois), nepravidelně vstupující sochař a společný přítel trojlístku Albert (Serge Rezvani), Julesova malá dcera a jeho důvod k životu Sabine (Sabine Haudepin), či doprovod vypravěče (hlas Michel Subor). Jules a Jim je pro mne stylovou romantickou baladou, její způsob provedení konejší mou rozpolcenou duši. Stylově rozkošné pochutnání. (19.04.2009)

Hranice mezi emancipovanou volnomyšlenkářskou ženou a vypočítavou nafrněnou mrchou velmi často jednoduše neexistuje, což skvěle (nesnesitelně) předvádí Katty v příběhu o "velmi korektním" milostném čtyřúhelníku... čtverci? Film dlouhý čas postrádá konflikt a rozvíjí se v příjemném až něžném francouzském duchu, než náhle udeří zásadní zápletka, střídá tóniny velmi veselé a humorné, stejně jako psychologicky vážné až temné. Až dojemná je síla zdejšího přátelství, až k naštvání moc ženské rozmařilosti a ženských vábniček, a ještě víc k naštvání otrocké a zaslepené následování mužovo. Fascinující kontrast síly citů a jakéhosi velkorysého gentlemanství, působivé vyprávění o ničem a vlastně o všem v příjemně pulsující rozkmitanosti. P. S. Oskar Werner vypadá jako sympatičtější dvojče Petra Kolečka. (25.11.2022)

Femme fatale! Kdo nezažil, nemůže plně docenit tu sladkou hořkost a něžnou tvrdost každé věty, každého záběru tohoto "cinema verité". Jen doufám, že jsou i jiné konce. Doufám... (17.09.2008)

Francúzsky recitál. Tak by som nazval tento film. Plno kecov okolo a dej skoro žiaden. Tie postavy hlavne tá žena Vám vykecajú dieru do hlavy svojimi rečami o všetkom a zároveň o ničom. Obraz rovná sa tisícom slov. Škoda že Truffaut nestretol Hitchcocka skôr! Malo to však svoju poetiku a dobré herecké výkony. (07.02.2013)