Nevěsta byla v černém

Nechápu, proč je zde snímek zařazen do kategorie krimi / drama, dle mého názoru je to velmi zdařilá a osobitá komedie, která svou invencí a černohumorným pojetím nemá daleko od takového skvostu, jakým je Tcherniova a Goscinnyho Doživotní renta (1972). Vnímat to jako drama, asi bych zůstal stejně jako někteří spolukomentující rozpačitý z příběhu, v němž dokáže hlavní (anti)hrdince přát štěstí natolik, že jí náročný a riskantní plán vychází po všech stránkách až do samotného konce (SPOILERY: zmíněná Doživotní renta obsahuje k "Nevěstě" krásný protějšek – příběh, kdy takhle neuvěřitelně přeje štěstí zase muži, kterého se nejrůznějšími způsoby chce zbavit jiná skupinka lidí). Dále zde naprosto selhává kriminalistické hledisko (SPOILER: např. policajti si lámou hlavu s motivem činů vražedkyně, ale nedokážou vypátrat ani takovou maličkost, jakou je její sňatek a následné ovdovění, která by záhadnou motivaci velmi snadno mohla objasnit?), takže hodnotit to jako seriózní krimi, musel bych jít minimálně o hvězdičku níž. Jenže vnímám-li "Nevěstu" jako černohumornou komedii s perfektním zpracováním mysteriózní linky, kde si François Truffaut přináší nesmírně nápaditou záležitost, krásně si hraje se stylizací a vyprávěním brakového žánru, využívá ke vtipu či poutavému prvku každou scénu, vnáší diváka do podivného dění, v němž nám teprve postupně odhaluje celé zákoutí příběhu, nemám menší problém jí ty hlubší nedostatky odpustit, protože NEVĚSTA se na žádný hlubší film vážně nehraje. Bavilo mě sledovat stylově chladnou Jeanne Moreau ve svých vizuálních proměnách, i to jak pokaždé jinak dostávala vybrané pány do záhuby (nejlepší z mužských protagonistů byl vhodně vybrán až k závěru – Charles Denner!) a vedle toho tipovat, jakýže způsob "vraždičky" zvolí tentokrát? :-) Akorát mě trošku zklamalo, že mi nevyšel jeden tip v podobě těžkého tupého předmětu a naopak hned dvakrát šlo o předmět lehký ostrý. ;o) 90% (20.08.2020)

Jediné, čím je tento Truffautov film zaujímavý, je že bol Tarantinovou inšpiráciou pre Kill Billa, ktorý dokázal z tohto nudného príbehu o pomste stvoriť úžasný film. Tu nefunguje takmer nič - motív hlavnej postavy je pochybný, aj to ako sa to prihodilo, je hodné úsmevu. Samotná Jeanne v štyridsiatke moc sympaticky nepôsobí, aby po nej vyjíždel každý chlap. A spojená žensko-mužská väznica je vrchol všetkého, tou deravosťou scenára Truffaut predčil aj svoj vzor Hitchcocka. 50% (27.12.2018)

Tedy zhruba prvních deset minut… To byl opravdu vejvar! Žena balí kufry za „zuřivého“ hudebního doprovodu. Pokládá peníze na zavazadlo a někdo při tom bezhlavě mlátí do tympánů. Okamžitě jsem nabyl dojmu, že půjde o něco „prudce uměleckého“ a že se tím pádem schyluje k těžkýmu průseru. Mračna se s přibývající stopáží ještě chvíli stahují… a to už přes veškerou svou otrlost vážně uvažuju o tom, že pana Truffauta i s tou jeho šmrdlaninou pošlu na věčnost - do takovýho toho bílýho obrazovkovýho tunelu, kam odcházejí filmy, které se ke mně už nikdy nevrátí. Neudělal jsem to a podotýkám, že to byl pouze můj divácký masochismus…Touha zjistit, jak dlouho ještě vydržím to mučení. A najednou jako kdyby někdo přehodil výhybku a z psychoidního blábolu se zhruba v polovině vyloupnul velice solidní a zábavný thriller o studené pomstě a jednom vražedném účtu. Ano, ano, je to vlastně takový Kill bill s malým „b“ – film, který Tarantino „citoval“ (nebo chcete-li „vykradl“) mnohem víc, než by se mohlo na první pohled zdát! „Černá nevěsta“ (přes prapodivný rozjezd) nakonec není vůbec špatná. Myslím, že si dokonce zaslouží i slabší čtyři bodíky do výbavy. (03.09.2009)

Tento film se mi jeví dost ambivalentě, jsa příliš málo vyšinutý a zároveň dost naivní, působí spíše nezajímavě a mírně komicky než temně. Na dobu vzniku bych se rozhodně neodvolával. Pokud má Nevěsta nějaký filosofický podtext, tak je dobře ukrytý, nebo naopak - možná až příliš zjevný, obecný; každopádně se mi zdá, že chybí. No, co byste čekali u člověka, kterému se nelíbí ani Zvětšenina? (11.10.2008)

Velice zajímavý film, natočený přesně ve stylu Alfreda Hitchcocka. Kromě vizuální a dějové s tránky k tomu přispívá i hudba Bernarda Hermana. Z počátku se mi zdálo poněkud obtížné překousnout typicky francouzské postavy v typicky hollywoodském filmu. Zdálo se mi, jako by se jednalo o "pouhou" poctu mistrovi filmové hrůzi. Během filmu se však začnou objevovat prvky, které HItch ve svých filmech neměl, tedy alespoň ne tak markantní. Víc než vyvolání napětí (hrůza sem nepatří, jedná se o thriller) zajímá Truffauta chování hlavní hrdinky v této mezní situaci. Film skvělým tempem graduje a spíš než onou poctou se tak stává perfektní variací, která v některých ohledech možná svého vzoru nedosahuje (skloubeníhudby a obrazu se mi chvílemi zdálo trochu křečovité), v mnoha ho asi překonává (vyprávění působí méně vvykonstrovaně - živočišněji). Zajímavá je určitě i podobnost s Tarantinovým Kill Billem. Když mi došlo o čem oba snímky vypráví, dost mě to zaskočilo. Ale asi se to dá brát tak, že podobným způsobem, jako Truffaut variuje Hitchcocka, Tarantino variuje Truffauta. Je to sice šílená představa, ale nic jiného mě nenapadá. (20.10.2004)