Hamlet

Z většiny herců, když se pokoušejí o Shakespeara, mám pocit snad až strachu a úpěnlivé snahy rozehrát co největší a nejdůstojnější drama. Napadají mě tři, kterých se to netýká. Anthony Hopkins v Titovi, Orson Welles v Othellovi a Macbethovi a právě Branaghn. Úspěch tkví v tom, že se jim daří vyvolat pocit, že si roli užívají, že každé slovo je pro ně zábavné a samozřejmé. Branaghnův Hamlet to navíc násobí tím, jak jde o obrovskou shakespearovskou fetiš, kde čtyři hodiny plynou ta cizokrajná a přitom anglická slova v tak nekonečném toku, jako by nám tvůrci vzkazovali: "Chcete Shakespeara? Tak my vám ho dáme tolik, že následující měsíc při zaslechnutí slova divadlo chytíte závrať." Celý ten film by mě mohl strašně iritovat, ale já jsem byl naopak docela pobaven tím, jak extrémně shakespearovské všechno je, a to daleko za hranou snesitelnosti. Taky platí, že zatímco jindy nemám rád srovnávání s předlohou (resp. rád si ho přečtu, ale odmítám z toho vyvozovat hodnocení), u Hamleta, jako u mnoho dalších Shakespearů, je zajímavé právě to, že jde o adaptaci. Jako film je to vlastně neplnohodnotné - zajímavé to je až v porovnání s originálem a hlavně zvyklostmi ho adaptovat. (15.09.2013)

Už som si istá, že miznú hodnotenia :-( Hamleta (aj Branaghovho Frankensteina z 1996) som videla a určite hodnotila. Kto by zabudol na tak bravúrne spracovaného Shakespeara, keď si na jeho dielo nijako extra nepotrpí. Je to úmorná téma a je to vražedne dlhé, a predsa ma Hamlet nikdy tak nebavil ako tu. (30.10.2018)

Miluju Shakespearovu tvorbu, převážně jeho tragédie a Hamlet je jedna z mých nejoblíbenějších a co se K. Branaghovi povedlo, to je skutečné veledílo, takhle mistrně převést Hamleta na stříbrné plátno to se jen tak nevidí, emoce byly ždímány až na samý okraj... neskutečně naplňující, dokonalé po všech směrech. Být, nebo nebýt? Tak se musím ptát! Je důstojnější trpělivě snášet kopance, rány, facky osudu, nebo se vrhnout proti moři útrap a rázem všechno skončit? Zemřít, spát! Nic víc. Ten spánek uspí bolest srdce, ukončí všechna trapná trápení lidského těla. Jaké větší přání by člověk mohl mít? Spát, zemřít, nebýt. Ve spánku snad i snít. Tady to vázne. Jaké sny zjevují se po smrti, když vyvlékli jsme se z tělesných pout? Při tomhle couvnem. Tahle okolnost nám prodlužuje dlouhé přežívání. Protože kdo by strpěl krutost světa, svévoli tyranů a posměch blbců, zhrzenou lásku, nedobytné právo, nadutost úřadů, zavilost malých, s níž ničí všechno, co je přerůstá, kdo by to snášel, kdyby stačilo jen jednou bodnout a mít rázem pokoj? Kdo by dál nesl těžký náklad žití, necítit strach z čehosi po smrti, z neznámých krajů, odkud nikdy nikdo se dosud nevrátil, strach, který nám svazuje ruce a nutí nás žít, jak nechcem, místo vznést se do neznáma? Tak myšlení z nás dělá zbabělce. Vždyť plnokrevné odhodlání dlouhým rozumováním chřadne, ztrácí dech, a co mohlo být útočné a rázné, se najednou jen pomotá a zmate, až z toho není nic. Tiše, jde sem půvabná Ofelie. – Vílo, vzpomeň v modlitbách na mé hříchy. (15.06.2015)

Pěkné, ale ne pro mne. 1)  Očividně zajímavý snímek je moc ukecaný, mluví se v něm nesrozumitelnou angličtinou a stejně víme, jak to všechno dopadne._____ 2)  A teď vážně. Stárnu, rozumím světu (doufám) lépe, než dříve a lehce se mi mění vkus i v umění. Stále očekávám, kdy konečně Shakespeara docením. Veliký Will pro mě byl, je a obávám se, že i zůstane pouze ne vždy dobře srozumitelným autorem. Konzumace jeho díla vyžaduje silnou koncentraci, výbornou znalost angličtiny, schopnost bleskového čtení titulků anebo výborný dabing. Stejně to pak ale u mě vede jen ke slušnému tříhvězdičkovému dojmu._____ Možná jsem dosud do Shakespeara nedorostl. Něco na tom bude, protože sám tu kvalitu textu, hereckých výkonů i filmového zpracování cítím. Ale přesto se mi snímek nelíbí._____ 3)  Viděl jsem zkrácenou verzi._____ 4)  Výstižný koment: kamigava***. (24.04.2022)

Adaptovať Shakespeara do filmu je úloha vrcholne nevďačná, predovšetkým pre neskutočnú urozprávanosť jeho hier a tiež pre tú strojenú vznešenosť, ktorá za tie 4 storočia akosi vyšla z módy. Branaghova adaptácia Hamleta je siahodlhá a jej sledovanie je po čase až bolestivé (prakticky nemožné na jeden záťah). A to najmä kvôli tomu, že hercom sa počas tých 4 hodín huby ani na chvíľu nezatvoria, ich slová s ohromnou kadenciou bolestivo zasahujú ako guľky z guľometu (typu Shakespeare 1602). Ale dosť už kritiky, veď koniec koncov, film sa mi celkom páči, najmä vďaka tej plejáde výborných hercov (nesedela mi jedine Julie Christie ako kráľovná). Osobitne vyzdvihnem Kate Winslet (Ofélia), ktorá to šialenstvo zahrala parádne. Napokon som bez úhony prežil aj tú smrtiacu dĺžku - vždy keď som sa už-už išiel utopiť v tej záplave slov, zachránila ma nejaká skvelá scéna, pôsobiaca viac filmovo (takými sú napr. scéna, kde duch vyjavuje okolnosti svojej smrti, scéna v zrkadlovej sieni, scéna s hrobárom, či scéna záverečného súboja). (28.08.2022)