Konečně neděle!

Pokorně přiznávám, že jsem při prvním setkání tento snímek patřičně nedocenila. Ani to nešlo. K plnému ocenění musí být divák vzdělán a kultivován jinými snímky, musí být pozorný a ocenit jak půvabné parafráze, tak i jemný francouzský humor. Precizní provedení, kde všechno funguje, skvělé vyvážení inspirace a vlastní invence, výborný výběr herců i jejich vedení. Geniální spojení humoru, napětí a jedinečné atmosféry.                                                                                                              Zajímavé komentáře: sportovec, Matty, gudaulin (28.10.2015)

François Truffaut, velký obdivovatel Alfreda Hitchcocka, natočil krimi, která nepřekvapuje nějakými velkými zvraty, ale je téměř dokonalým filmem po formální stránce. Coby režisér byl Truffaut prakticky bezchybný a tento film (bohužel poslední) je toho důkazem. Herecké výkony jsou na vysoké úrovni, zejména Fanny Ardant odvedla skvělou práci a především její zásluhou má film ten správný drive. (26.02.2012)

Nie príliš originálna a zaujímavá detektívka. Vraha som odhalil hneď ako sa objavil na scéne, aj keď nám potom ešte servírovali ďalších kandidátov. Aspoň som myslel, že jeho motivácia vraždiť bude trošku zaujímavejšia než napokon bola. Ale nič, ani jeden zvrat či prekvapenie sa nekonalo. Aspoň že sa na Fanny Ardant tak príjemne pozeralo. (14.11.2018)

Na začátku jsem tápal, pročpak Truffaut rozdal karty s pohotovostí zkušeného krupiéra a připravil nás o požitek ze spolu-pátrání, ale postupně vyšlo najevo, že nic není tak jednoznačné. Nejeden hráč s výrazem „mám samá esa“ ve skutečnosti blufoval. Konečně neděle! je další a bohužel též poslední perfektně (nikoliv rušivě dokonalým způsobem) vybroušenou záležitostí, v níž se prolíná vícero žánrů. Černobílý formát nás tak nevrací jenom do dob filmů-noir, ale také starých amerických komedií s inteligentní, ale lehce nevypočitatelnou ženskou hrdinkou (taky vám Fanny Ardant připomínala Katharine Hepburn?). Stejně jako všechny předchozí, lze rovněž tento Truffautův film vnímat jako komentář k vybraným žánrům i široké škále jiných skutečností. Čtení mezi řádky – a sledování Fanny Ardant, jež není perspektivou žádného jiného režiséra tak okouzlující – mne tentokrát dokonce bavilo více než samotný příběh, což bylo možná dáno tím, že jsem v něm po syrovém úvodu vůbec nehledal komediální prvky. Truffaut svůj poslední film prošpikoval indiciemi, jež různě souvisejí s francouzskou národní povahou. V kině se tentokrát hrají ve Francii do roku 1975 zakázané Stezky slávy (zbabělé odsouzení válečných hrdinů), o vietnamské restauraci se hovoří jako o „prodané“ Vietnamcům (paralela s Indočínou), právník nahlíží shovívavěji na typicky francouzské zločiny z vášně, na divadle je zkoušena hra Victora Huga, který údajně neměl nic proti incestu a jako efektivní zbraň poslouží v krizovém okamžiku i maketa Eiffelovky. V tomto směru velmi vtipné a ve všech ostatních směrech výsostně kultivované rozloučení jednoho z nepočetné řady režisérů, kteří mi budou skutečně chybět. A nejenom kvůli filmům, které již nenatočí. 80% Zajímavé komentáře: Radko, mortak (23.12.2008)

Chvíli mi trvalo, než jsem se do toho dostal (zajímavé, že takhle jsem to měl zatím u každého filmu, který jsem od Truffauta viděl), ale nakonec z toho vypadla pěkná a celkem povedená pocta Hitchcockovi. Pěkně natočené, dobře zahrané, napínavé (ale kvalitám Hitchcockovým nejlepších filmů se to rozhodně nevyrovná), líbil se mi i ten příběh, který toho Hitchcocka připomíná opravdu hodně. Jenom mi tam bůhvíproč nesedělo to, že je to natočené černobíle, osobně by se mi to víc zamlouvalo barevné (on pak později Hitchcock taky točil barevně). Pak už bych vytýkal jenom nějaké drobnosti, ale to nic nemění na tom, že se mi ten film líbil a klidně bych se na něj podíval i znovu. A taky už můžu říct, když už jsem od Truffauta viděl tři filmy, že to byl talentovaný a dobrý režisér. Slabé 4* (11.01.2020)