Jindřich V.

Taky to určitě znáte, někdo si objedná podle něj chutný jídlo a vy z něj chytnete průjem. Někdo vidí krásný obraz a vy přemýšlíte, že měla uklízečka dostat padáka, protože neuklidila bordel. Někdo vidí krásnou ženu a vy civíte na etážová kamna s širokým podstavcem. Někdo se rozplývá nad výlohou a vy vidíte jen cetky, co jste včera vyhazovali do kontyše. A někdo zase zažívá filmogasmus a vy jen přemýšlíte, jestli ochotníci z Horní dolní Lhoty ztvárnili Willíka líp nebo ještě líp. (27.08.2019)

Nechápem výrazne pozitívne kritiky (napr. Rottentomatoes: 100%) a komentáre tipu "najlepšia shakespearovská adaptácia" na Henricha V. Mám rád náročnejšie filmy a viem, že niektoré z nich treba istú dobu sledovať, aby im človek prišiel na chuť, no Henrich V. je väčšinu stopáže neúnosná nuda. Dialógy sú príliš zdĺhavé a nezaujímavé, boje sú režisérsky i organizačne odfláknuté. Neprijímam obhajobu, že taký je Shakespeare a tak to má proste byť. Medzi divadlom a filmom je výrazný rozdiel. Film má dávať väčší priestor prostrediu v ktorom sa príbeh odohráva, má inscenovať scény nerealizovateľné v divadle a nie len otrocky prenášať látku na celuloid. Pre mňa len divadelná hra natočená na kameru ako film, namyslená proanglická propagácia divadelného diela, prehnaný patriotizmus (ktorý je vo filmoch prezentovaný pomerne často, no tu pôsobí veľmi trápne) a hlavne premrhaný potenciál. Česť patrí niektorým (určite nie všetkým) hereckým výkonom. (15.01.2013)

Shakespearovi na filmovom plátne asi nikdy neprídem na chuť. Povedačky pomaly v básniach a strašne dramatické výrazy patria skôr do divadla. Dal by som prednosť, ak by sa nejaký režisér konečne pokúsil zobrať Shakespearovo dielo a natočiť podľa neho historický výpravný film bez nutnosti tvrdošijne nasledovať originál. Ale zas nezachádzať do extrémov, ako bol Romeo a Júlia s Leonardom Di Capriom. Možno sa raz dočkám. Toto dielo celkom nevyužilo potenciál veľkej filmovej scény na rozdiel od komornej divadelnej. (27.12.2015)

Ambiciózní dílo, ve kterém se představuje mnohovrstevnatost talentu Kennetha Branagha v celé šíři. Od podmaňivě přeříkaných monologů a jiskřivých dialogů, přes perfektně promyšlenou vizuální stránku ve které teatrální kompozice první půle střídá brutální kinetika válečné vřavy v půli druhé. Opravdu moc se to povedlo, a jediné, co mě trochu rušilo byly vypravěčské vstupy Dereka Jacobiho, který jako by do mytyckého příběhu vystoupil snad ze světa Monty Pythonů... (16.02.2015)

Videl som aj originál s Laurencom Olivierom a ťažko tieto dva spracovania porovnávať. Novšie spracovanie je určite akčnejšie, s väčším dôrazom na príbeh, ale aj v ňom je priehrštie dlhočizných dialógov. Tiež rola rozprávača je trochu rozpačitá. Musím však pochváliť bojové scény, ktoré boli spravené realisticky, v doprovode epickej hudobnej zložky a s hrdinskými výrokmi. Na to, že je to prvotina Branagha, a to nielen po režisérskej, ale aj scenáristickej stránke, vôbec to nebolo zlé. A ako herec, hoc postavou nevysoký a nesilný, nesklamal. (06.10.2014)