Džudžucu kaisen - Season 2

Vyjadřoval jsem se k některým epizodám hlavně v druhé polovině tohoto podle mě ikonického manga/anime arcu přímo v jejich profilech a Jeoffrey jako vždy napsal všeobsažný, výstižný komentář, kde shrnuje to nejdůležitější, takže napíšu jen v zkratce: Celá tahle sezona (tedy s výjimkou prvních pěti epizod, které vytvářejí pro následující dění potřebné příběhové podhoubí a dotvářejí základy pro zdejší svět) je přesně to, co si představuji pod brilantně vytvořeným epickým a dramatickým battle šónen konfliktem/válkou/bitvou jako jsme to viděli dříve např. v One Piece Marineford nebo v Narutovi Pain vs Jiraiya/Konoha. Jen s tím rozdílem, že Gege tady jel po celou dobu příslovečně i doslova ještě v mnohem vyšší rychlosti a nebál se tvrdých, temných momentů a dokonce ani radikálních posunů celého příběhu/světa v takové míře, jakou jsem prakticky v žádném jiném obdobném battle šónen díle snad ještě nikdy neviděl. Konec zkratky. Kdo chce, může pokračovat dál. Ale taky nemusí :-) Někdo by možná ovšem mohl říct, že nasazené tempo bylo až příliš vysoké a popravdě ano, dokázal bych takovou výhradu do jisté míry pochopit. Např. jsem se střetl s vícero názory, že k takto významné příběhové události došlo v rámci vyprávění příliš brzy, bez patřičného prostoru pro rozvoj a prokreslení postav, kvůli čemuž si k nim někteří lidé nedokázali vybudovat sympatie. A takový názor je zcela v pořádku a chápu, proč si to můžou někteří fanoušci anime myslet, zvlášť když se doposud nikdy nesetkali s takovým tempem vyprávění, jaké tady nasadil Gege. Nicméně já jsem toho názoru, že takhle by mělo vypadat skutečně velkolepé a dospělé moderní vyprávění, které využívá velmi dobře každou jednu epizodu/kapitolu bez zbytečného natahování a fillerů, jak se to mnohdy dělo dříve. Samozřejmě, tento pohled je postavený na mém subjektivním pocitu, že první sezona (+ prolog film JJK 0 + již zmíněný krátký úvodní arc Hidden Inventory na začátku této sezony) se svou délkou 24 epizod měla více než dostatek prostoru jak pro uvedení do problematiky a základních pravidel příběhu a světa kleteb a kouzelníků, tak pro samotné postavy, které jsem si tam bez problémů dokázal oblíbil (ať už se jedná o kohokoliv z hlavního tria nebo Nanamiho, Goja, Toda, Zenin sestry či některé další) či jimi začal pohrdat/nenávidět velmi lehce a relativně rychle (kdo jiný by patřil sem než jedinečně zvrácené "zrcadlo člověčenství" Mahito). A v druhé už proto nic takového s výjimkou úvodní části příběhu v minulosti nebylo potřeba. V Shibuyi opravdu šlo o monstrózní vyvrcholení dlouholetého plánu zvrátit dominanci jedné ze stran konfliktu a vše se odehrálo během pár hodin, nějaký výrazný vývoj by tedy ani nedával smysl, přesto si myslím, že v rámci jednotlivých, brilantně autorem vytvořených a promyšlených, choreograficky a technicky mnohokrát dech vyrážejících soubojů, nemilosrdných zvratů a fyzické i psychické destrukce postav i celých čtvrtí se minimálně Yuji Itadori rozhodně někam posunul (a podle mě i pár dalších postav). A to velmi výrazně a znovu na battle šónen relativně nezvykle (tak trochu v paralele k Hunter x Hunter i když zdaleka ne v tak dramaturgicky komplexní a emočně silné podobě - Gege jako fanoušek téhle kultovní série se ale rozhodně během Shibuya arcu nezapřel). Nicméně jak jsem napsal, v Shibuyi o rozvoj postav už nešlo, zde se hrálo opravdu hlavně o zabránění něčemu pro svět a příběh zcela katastrofickému. A zpracování se autorovi i tvůrcům z MAPPY povedlo neskutečně (i když ne bez problémů, viz dále). PS: Během druhé sezony jsem ovšem začal pohrdat ještě mnohem ďábelštějším padouchem než byl zmíněný Mahito (nebo Sukuna). A to samotnou MAPPOU. Ano, nedá to ani mně, musím se k této nechutné kauze na pár řádcích vyjádřit. Přístup vedení tohoto studia k zaměstnancům byl/je naprosto nepřípustný a je opravdu smutné, že kvůli tomu druhá sezona JJK, jakožto i všichni geniální animátoři a ostatní tvůrci nemohli předvést naplno to, co by mohli za lepších, normálnějších okolností. O to obdivuhodnější je, co přes katastrofický stav produkce ne nepodobný katastrofickému stavu v Shibuyi během jedné osudové halloweenské noci dokázali vytvořit. Některé epizody (ano, celé epizody, nejenom sekvence v nich!) budou navždy zapsány zlatým písmem do záznamů nejlépe animovaných anime bitev v historii. Nádherné nasvícení a práce se stínohrou a barvami, kontrastem, přesná kompozice záběrů, práce kamery, míra detailů nebo naopak neskutečná fluidita a dynamika scén, síla úderů a zlověstná velkolepost kouzelnických technik - tam kde, mohli, vytvořili mistrovské nebo i přes časové a další omezení alespoň téměř dokonalé obrazové inferno. Jediné, co mě trochu mrzí je, že až na pár výjimek (a výborné, nezapomenutelné OP a ED - OP je dodnes doslova kulturním fenoménem) podobně dokonalou práci neodvedl skladatel hudby, která mi přišla na některých místech doslova špatná a nehodící se. Ale pravda je, že několik motivů se přesto naopak povedlo opravdu hodně a v dobách, kdy mnohé série nemají více než jeden dobrý motiv bych měl (navíc u takto prokleté produkce) být za něco takového asi více než vděčný. Každopádně, závěrem bych napsal jen tolik - opravdu doufám, že snad jednou k nápravě pracovních podmínek nejen v tomto studiu, ale v celém Japonsku (a Jižní Koreji a v mnoha dalších produkčních společnostech... k tomu tématu viz taky parádní manga a anime Oshi no Ko ;)) dojde. 9/10 (01.01.2024) (méně) (více)