Hranice lásky

Film, okolo kterého byl velký humbuk a který zároveň není ani zdaleka tak šokující, jak jsem vzhledem k tomu humbuku čekala. Směřuje odněkud někam zcela logicky a tím pádem předvídatelně a z vytyčené cesty neuhne ani o píď. Je to celkem zajímavá sonda do současných vztahů, bohužel ale jen náznakem, nedotažená a trochu povrchní, i když se snaží tvářit, že to tak není. (07.08.2023)

[KVIFF 2022] Nová česká intimita jak v čem. Pracujeme už od pohledu s novými postupy. Už to, že herci nedělají nic jiného než že prcají se vší nahotou. Trochu jsem se spolu s tím bál, že se dočkáme toho, že mobilní formát bude převládat, což je i věc, která mě na filmu primárně štvala a moc nevysvětlila, proč měli neustálou potřebu se točit a něco k tomu říkat. Chápu, kdyby se tam i víc řešil nějaký netolismus, ale ono ne. Pak už to jde rychle. Jasně to reflektuje současnou dobu a jasně to mluví o tom, co nás čeká a s čím se vypořádat. A asi chápu, že pro mnoho lidí, to bude plytké a prázdné v konci, ale jako vždy já budu rád, když se natočí skvělý český film, který má nějakou pointu a přesah. Zde jsem ho našel. (10.07.2022)

Hodně sympatický pokus o jiný český film, který sice nefunguje stoprocentně, ale nedá se říct, že by vyzněl do prázdna. Od začátku je vidět, že debutant Tomasz Winski má cit pro komponování jednotlivých scén, dokáže zachytit to podstatné a nemá potřebu se divákům podbízet lacinými vizuálními pozlátky a naopak se snaží, aby vše vypadalo co nejrealističtěji. To platí i o erotických scénách, které jsou velmi přirozené a rozhodně nemají diváka nějak vzrušit a zbytečně rozptylovat, což ale nemění nic na tom, že s postupující stopáží jich je tu přece jen moc. I herci jsou výborní a mezi Hanou Vagnerovou a Matyášem Řezníčkem funguje perfektní chemie a zejména Řezníček je ve svém minimalismu až fantastický. O ostatních se pak nedá moc mluvit, protože ti už mají spíše větší camea, z nichž žádné zásadně nezaujme. Škoda je, že celý příběh je až moc předvídatelný a vesměs povrchní, protože nepronikne do hloubky postav, řeší víceméně to samé a není schopen nějaké katarze, která by byla potřeba. Také samotný závěr mohl být jasnější, k divákovi upřímnější (když už se tvůrci ohánějí upřímností) a nezůstat jen u pochyb o tom, zda jde o představu, nebo realitu. Veškeré výtky ale nic nemění na tom, že Hranice lásky jsou sympatickým pokusem o jinou cestu české kinematografie, kterou je ukrutně potřeba najít. 60 % (05.11.2022)

Musím říct, že mě osobně podobná artová produkce posledních let, která řeší vztahy - jako např. Marťanské lodě, Chvilky, Karel, já a ty, Hra, Zrcadla ve tmě, ad. - prostě jen nudí. Konkrétně v případě Hranic lásky mi polyamorie ještě jakž takž přijde jako použitelný námět, ale to by to celé nesmělo být zabito tou nudnou artovou formou (hromada zbytečných/zbytečně dlouhých záběrů, "amatérské" záběry z mobilu, fragmentární distribuce informací - spoustu je toho z děje vynecháno či neobjasněno, atd.), a ačkoli to asi mělo působit autenticky a křehce, mně to přišlo spíše nevěrohodné a - vzhledem k pověsti, kterou se kolem toho snažili ve Varech i později tvořit - poněkud i otravně vyhajpované (nemluvě o tom podfuku, že plakát zobrazuje výjev, který se ve filmu nevyskytuje) - pár lepších momentů se tam najde, ale jako celek je to strašně nezáživné a neobjevné - nepřichází to s ničím, co by člověk neviděl už stokrát jinde. Btw. Wińského manifest jsem četl, a ačkoli mi přijde v něčem zajímavý, považuji ho za slepou cestu a nesouhlasím s ním. (28.12.2022)

Mně je vlastně sympatická snaha Tomasze Wińskiho natočit o vztazích film mimo tradiční schéma typických domácích „romantických“ komedií. Jenže je navázána na moc předvídatelný příběh, ve kterém je velmi brzy jasné, jak musí nevyhnutelně skončit. Dialogy i herci jsou velmi uvěřitelní, ale jinak vlastně film nepřináší nic nového. Možná jen v českém rybníčku (70%). (19.03.2024)