Hranice lásky

Film, který se naplno otevře až napodruhé, když člověk ví, co čekat a nečekat, a začne si všímat detailů ("Chtěl bych s tebou mít děti. ... Copak? Ses nějak vyděsila.") Neustále se mi vybavoval Unabomberův termín "přesocializace". Zajištění liberální měšťáci jsou tak kultivovaní, otevření a "citliví", že jediný hřích, který zbyl, je druhému něco neříct nebo zalhat, nebýt dost upřímný, ale je přitom dost ožehavé přiznat jakékoli city, které zavání "omezováním". "Proč jsi jí to neřekl?" Hra na upřímnost a otevřenost, která se ale často promění ve zneužívání toho submisivnějšího tím asertivnějším či výřečnějším. Jde to vidět ve scéně šestice u stolu, kde (spoiler) termín polyamorie je jen eufemismem pro snahu submisivnějších poloviček vyrovnat se s potřebami jednoho alfa-samce. Film není úplně dokonalý, ale jako etnologická sonda do života dnešních městských Evropanů mě hodně baví. (07.11.2022)

Tenhle snímek se ve mně bije. Nerad bych mu nadržoval jen pro to ohrané sousloví „na Čechy dobrý“, přestože to právě takhle je. On s tím spojený Wińského a spol. manifest je sám o sobě trefný a v principu s ním souhlasím v mnoha, mnoha bodech. Tvůrci v něm zároveň říkají, že svá díla nepokládají za dokonalá, a to bych zde podtrhl. Nemůžu si pomoct s pocitem, že scénář podanou problematiku neskutečným způsobem bagatelizuje a dějový oblouk postav vyznívá příliš jednoduše. Hranice lásky je vlastně film, u kterého bych si ještě dokázal domyslet nějakých těch dvacet minut navíc, nějakou tu dějovou smyčku navíc, nějaké to divácké uspokojení navíc, ale bohužel jsem to nedostal. Přesto to jako český snímek doporučuji, rozhodně to vybočuje z většiny současné produkce. [KVIFF 2022] (22.07.2022)

Nakonec o jednu hvězdu ubírám. Ne proto, že by mi film nepřišel kamerou, záběry, či vyjádřením pocitů skrz pouhé pohledy postav zajímavý. Ani ne proto, že by mě nudil - pomalejší drama zde nebylo ke škodě, jednoduchou zápletku dramaticky natáhlo a celkem fungovalo. Jen jsem prakticky věděl, jak to celé dopadne a že případný překvapivý, či jinak moralistický závěr, se konat nebude. Představitelé mi navíc nepřišli charismatičtí a celý dej k divákovi přistupoval chladně, se značným odstupem. Trvalo mi víc než polovinu filmu, než jsem mu aspoň trochu přišel na chuť. V mnohém připomínal zahraniční Palm Swings, jen zde hrál na komornější a obecně lepší notu. Na český film pod rukou polského režiséra nicméně velice kvalitní počin, za nějž bychom měli být spíše vděční. (23.11.2022)

Když se sbíhají sliny na polibky s jinou, s jiným. Domácí menu lože, co bylo považováno za klasiku, proloží minutkami man jinak, jinde. Švédským stolem, který jak komu pomůže. Ale celá tahle "road-movie" za styky architektů doteků za... cizími dveřmi. V tomhle koření vsuvek, roztažených křídel, úryvků Erósových trylků, důvěrných delikates, bylo mnoho pepře, mnoho soli. Zapomněli, že veškeré vášně v popředí, v prostředí Amadeů aktivit na s.. Všechno, co zapaluje, vzrušuje tělo, není dobré na, když zruší se samo srdce. (10.03.2024)

Vůbec nevím, kdo je Tomáš Řezníček a jestli předváděl sám sebe, nebo je tak boží herec. Ale věřila jsem mu každou repliku, každý úšklebek, každé mrknutí. A Vágnerová byla také skvělá. Na to, jak nesnáším novodobou českou kinematografii, protože nemá žádnou osobitost, tvář ani hloubku, tak Hranice lásky mě překvapila. Tenhle film stojí i padá na výkonech hlavních postav, a ty byly brilantní. Ale jak bylo řečeno. Není to pro každého. (13.04.2023)