Kód 46

Použitá hudba, atmosféra, kamera, to vše je úžasné. Ale málo platné, samotný příběh mne začal nudit už po 20 minutách. Ostatně - když vám v úvodních titulcích prozradí, co znamená kód 46, je tak nějak jasné, kam se film bude ubírat. Chemie mezi hlavními postavami skutečně nefunguje, nějaký další přesah nebo zamyšlení nad podobným kódem zde také není, celé to vlastně vyzní do ztracena, stejně jako ten sen o metru, co mívala každé narozeniny. (25.07.2010)

Je to něco jiného, liší se to od sci-fi tím, že tu jde hlavně o romanci a ne techniku. Svět budoucnosti bude šedý a smutný jako tento film. Láska se bude hledat stále obtížněji. Film je zajímavý, ale straaašně zdlouhavý. 92 minut mi připadalo jako 192 minut. Chtěl jsem usnout, ale Samantha Morton mě svým krátkým sestřihem udržela při vědomí. Byl to sladkobolný příběh s velmi pomalým plynutím. (06.12.2012)

Jeden z najprogresívnejších „sci-fi“ filmov. Ohromujúca ľahkosť podávania vážnych tém, zasadených do bližšie neurčitej budúcnosti je úžasná, rovnako ako hypnotická atmosféra čoraz viac preurbanizovanej spoločnosti. Spomínaná ľahkosť, obsahujúca v sebe melancholicko - snový náboj, doslova pulzuje celým filmom aj vďaka (na sci-fi minimalistickému) formálnemu spracovaniu - spomaleným pohybom, umiernenej, rytmicko-ambientnej hudbe a pulzujúcemu, neónovému nasvieteniu. Práve v rovine atmosféry vykreslenia obrovských metropol, v ktorých stretnutie dvoch blízkych duší len výrazne umocňuje ich osudovosť, vo mne vyvoláva silné podobnosti nielen s Coppolovej Lost in translation, ale hlavne aj s Hou Hsiao-hsienovym Millenium Mambo. A rovnako ako tieto dva filmy, je aj Code 46 nepopísateľne krásnym. (11.10.2004)

Raz za niekoľko rokov sa v žánri sci fi objaví inteligentný klenot. Film, ktorý napriek tomu, že ho vypľuje mainstream má myšlienku i srdce. V roku 1995 to bolo 12 opíc, o dva roky neskôr Gattaca a v treťom roku nového tisícročia je to práve Code 46. Napriek toľkokrát zmieňovanej podobnosti s Lost in translation musím konštatovať, že či už feelingom, alebo celkovým spôsobom rozprávania, pripomína omnoho viac práve Gattacu. Jednoduchým a zrozumiteľným spôsobom podáva s ľahkosťou génia problémy, s ktorými bude informačná spoločnosť skôr či neskôr vďaka globalizácii zápasiť. Code 46 sa zaoberá spoločnosťou, ktorá je rozdelená na tých „vnútri“, ktorí majú všetko a tých „vonku“ ktorí nikoho „zvnútra“ nezaujímajú a nemajú temer nič z toho čo je bežne dostupné „vo vnútri“. Hranica medzi týmito skupinami je však pekelne tenká a nad všetkými bdie Sfinga, ktorá vie všetko a nepriamo o všetkom rozhoduje. Tim Robbins i Samantha Morton sa svojej úlohy zhostili na jednotku, čo nebolo vôbec ľahké vzhľadom k tomu, že film stojí práve na ich dvoch postavách, ostatné postavy sú v rámci príbehu len menšie kolieska dokonale premazaných hodiniek. Korunou tohto filmu je geniálny soundtrack, ktorý perfektne dokresľuje jednotlivé scény. 10/10 (03.04.2006)

Největším problémem celého filmu pro mě byla hlavní herečka Samantha Morton, kterou považuji za silně asexuální "ženu". Záchranou pro mě byl Tim Robbins, kterého jsem sice v milostných scénách s Morton litovala, leč zase má můj obdiv, že to s ní tak bravurně zvládnul. Téma filmu je poměrně reálné a blízké naší budoucnosti, ale kdoví jak to bude za několik stovek let doopravdy. Film není rozhodně pro každého, jelikož má určitou "uvolněnější" atmosféru a po pár minutách mnoho lidí přestane zajímat a raději to vypnou. Ale celková myšlenka snímku a způsob, jakým řeší "problémy", které nastanou - rozhodně to schvaluji a je zde dobře vidět, že do dané řeky se dá vstoupit dvakrát ;) (21.05.2012)