Vlak

(KSE - P) Žánrová očekávání mohou být matoucí a nakonec může dojít k tomu, že divák bude po zhlédnutí nespokojen. Otázkou je, jestli je to na straně diváka, který si dané očekávání vytvořil na základě informací před zhlédnutím (klasifikace na různých databázích, zahraniční recenze a domácí komentáře přirovnávající dílo k Hitchcockovi), nebo nerozhodnosti filmu. Buď VLAK neví, jestli chce být psychologickou podívanou o nešťastných vztazích a nenaplněnosti, zatímco ironizuje měšťáctví, nebo dechberoucím thrillerem, v rámci kterého má být divák napjat, jestli je sličná dívka v ohrožení života, protože je v kupé spolu vrahem žen. Po prvním zhlédnutí zůstane akorát cameo role Zbigniewa Cybulského, jehož part muže naskakujícího do vlaku nabyl na novém významu; promyšlený styl s vysoce kontrastním svícením, dominancí detailů, důmyslným užití odrazových ploch a ženský nediegetický popěvek jako hudební doprovod. Pokaždé, když se totiž vlak zastaví nebo se dostaneme mimo jeho prostory, je klaustrofobní atmosféra pryč a ako bychom sledovali jiný, o poznání horší film. (28.01.2012)

Film plyne podobným tempem, jako jízda vlakem - v některých stanicích zastavuje, v jiných ne. V některých zastaví jen náhodně, nebo kvůli pasažérovi, který zatáhne za záchrannou brzdu, někdy jede rychle, jindy se vleče. Ale vždy nakonec dorazí do cíle, ať už s větším, či menším zpožděním. Takto můžeme pozorovat i životy lidí, kteří se na hodinu a půl stávají cestujícími vlaku, prožijí noc, které sice na první pohled vypadá tak obyčejná, jako každá jiná, avšak přináší neobyčejné pocity uvnitř každého z cestujících. Je úžasné, že i my diváci, se k těmto cestujícím můžeme přidat a sledovat jejich reakce, pochody myšlenek, gesta a mimiku a to skrze parádní kameru, výbornou režii, dobré obsazení - to vše na pozadí jednoduchého příběhu zasazeného do uhánějícího vlaku - pociagu. (25.08.2012)

Primitívne symbolicky napísané som občas "vypadával z vlaku". Podstatné však je, že som naňho aspoň nastúpil. Malým problémom v mojom prípade bolo, ak porovnám napríklad s Popolom a diamantom, že som plne nepochopil všetky nešváry vtedajšej spoločnosti. Preto som mal najväčšiu radosť s dialógov typu "dnes je in anonymita", alebo filozofovania o láske v modernom Poľsku. Vrcholom je samozrejme dopadnutie páchateľa paradoxne mimo klaustrofobický priestor vlaku. Chýbalo málinko viac uhlia v lokomotíve a spokojnosť by bola nespochybniteľná. (18.03.2015)

Ve stísněném prostoru vlaku se rozehrává náhodné setkání dvou se životem nespokojených lidí. Ona utíká před milencem, on jede za svou ze setrvačnosti udržovanou rodinou. Jejich vzájemné porozumění je korelováno přítomností dalších spolucestujících se satiricky vykreslenými charaktery, tepajících do lidského maloměšťáctví. Hitchcockovsky budovaná dusná atmosféra vrcholící v jedné z nejpůsobivějších scén na hřbitově, práce se symboly, otevřený, nostalgii vzbuzující konec. (02.08.2009)

Každý vlak (train, Zug, pociąg) neustále něco vláčí, nákladní tříděný materiál, osobní lidi s jejich osudy, prázdninový vlak naděje, že někde jinde se dá prožít něco jiného, lepšího, zvláště pak že moře a slunce uvolní duše stlačené v nočním vlaku. Epizodická spleť příběhů, které se ve vlaku (i mimo něj) přiházejí výletníkům, z nichž někteří se už předtím viděli, je velice umně zrežírována a opravdu má to čemu Hitchcock říkal "suspension" a my "koule". (15.05.2019)