Howlův kráčející hrad

Také pocity. Stojím na brehu, voda jemnými vlnkami obmýva kamienky, dookola kľud súmraku. Neskutočne rýchlo letiace oblaky nad hlavou v horách. Namáhavá cesta k hradu, kde miesto múdreho panovníka jačí partia pubertiakov, popíjajúcich prvé krabicové vínčiská, psy obsierajú úzke cestičky a ich páni sa povznesene nadnášajú v nových trekingových úboroch. Nejaká iskrička tu snáď tlie. Veď on sem vyšiel opustiť na chvíľu svet Umeliny - pásovo vyrábaných produktov - áut, lietadiel, lodí, tak vzdialený predmetom s dušou. Nemusia byť hladké ani pekné, ale je z nich niečo cítiť (na povalách starých domov napr., kedy ručné remeslo malo navrch). Animistické vnímanie živej i neživej prírody. Synchronicita zažitého a na plátne videného. A spústa podnetov. Toto mi sprostredkúva Miyazaki filmami s príbehmi o tom, že v ľuďoch často drieme démon, ktorý môže úplne ovládnuť dušu, pokiaľ neprekoná úzko egoistické vnímanie vlastného sveta. Privodenie všetkých myšlienok je hravé, spontánne detské a dokonale farebne zladené. Oživuje časy, kedy sa chodilo s kamarátmi na výpravy ulicami, predstavujúc si pritom divočinu, liezlo do cudzích záhrad a v noci na cintoríny do hrobiek. (23.07.2008)

Nejromantičtější výtvor Mistrovy fantazie. Zahoďte měřítka kvality, protože tady se létá nad horami, dveře se otvírají do čtyř různých prostorů, všichni hlavní hrdinové mění svá vzezření a pro kouzla se nejde daleko. A svět animovaného filmu je k mé nezměrné radosti zase o jeden malý poklad bohatší. (07.12.2008)

Moc pěkná animace, na tom se asi všichni shodneme. Ale co ten příběh ... Ze začátku jsem byl spokojen a překvapen - východní anime mi nikdy nic neříkalo, takže jsem byl až zaskočen, jak moc se mi první polovina Zámku v oblacích líbila. Příjemný nadhled, pohádkovost, magie, kouzla, sympatické postavy. A pak se to někdy kolem poloviny totálně zvrhlo, že jsem nic nechápal. Vůbec netušim, co a proč se tam začalo dít. Postava, kterou doposavad považuju za hlavního záporáka - bum prásk - a jsme nejlepší kámoši. No what the fuck, přátelé?! Ta přemrštěná hodnocení Miyazakiových filmů docela nepobírám. Asi je na ně moje mentalita příliš na západě ukotvená, nebo co. 60 % (24.12.2010)

Škoda jen těch občasných Disneyovských manýrů (roztomilý slídící pejsek, který měl tedy aspoň sípavý hlas, nebo občas dětinský duch-oheň), jinak Miyazaki dokázal opět stvořit něco, co se vymyká obyklým měřítkům, nádherný příběh plný nenásilného porozumění, skvěle nakreslený (hlavně ten Zámek je něco naprosto úžasného) a vymyšlený, kde nejkrásnějšími částmi jsou ty, kde se seznamujeme s prostředím a můžeme se jen kochat tím světem plným fantazie, kouzel a pohádkových barev. Dílo na hranici pohádky a steampunku, které nemá obdoby. (08.12.2009)

Přesně tak nespoutaná fantazie, jakou očekáváte, pokud znáte třeba Princeznu Mononoke. Precizní výtvarná stránka se smyslem pro detail a skvostná klasická animace. Některé obrazy až berou dech. Několikrát mi nedalo nevzpomenout na Karla Zemana. Ať už to způsobila přítomná technika, nebo pohled na hrůzy války, ono skloubení příběhu lásky s ohrožením života se nemůže minout účinkem. Memento Hirošimy má asi většina Japonců hluboko v sobě vsazené, jeho připomínka určitě není na škodu. Morální poselství čarodějného příběhu však není nijak křiklavé, dá se proto velmi dobře snést. I po několikerém zhlédnutí stále působivé... (27.12.2010)