Ghost in the Shell 2: Innocence

Podle mě daleko lepší než první díl, sice příběh je opět mírně zmatenej a dialogy jsou na muj vkus moc hádankovitý, zdlouhavý, no prostě divný, ale rozhodně sem se orientoval líp než v jedničce. Příběhově to dokonce hodně připomíná Já, robot, ale to, co je na tomhle filmu nejlepší je vizuální stránka, ta je fakt božská, skoro bych řek, že nic lepšího sem sand neviděl, sice postavy jsou typický mango, jak pohybově, tak vzhledově, na tom nic zajímavýho neni, ale to, co tam ty japončíci předváděli s prostředím, to bylo prostě něco neskutečnýho, dokonalá hra světel, odrazů a jiný neskutečný vizuální kreace. Stejnětak je výtečná hudba, která se nijak nevtírala, ale opět mě dostávala ta ústřední melodie, která už bylo v prvním dílu. Sečteno podtrženo, příběhově to je jen nadprůměr, ale vizuálně je to tak dokonalý, že i když se v tom filmu zas tak moc neorientujete, tak je o zábavu, či fascinaci postaráno a akce taky rozhodně neni k zahození, i když jí tam moc neni. (21.10.2007)

Původní Ghost in the Shell sice v kinech finančně propadl, ihned si ovšem našel bohatou fanouškovskou základnu na DVD a okamžitě se stal kultovní záležitostí. Režisér Mamoru Ošii chtěl realizovat pokračování, měl ovšem v plánu, že druhý film bude mít jiný tón a atmosféru než první film. Kvůli inspiraci Ošii procestoval svět a definitivně Ghost in the Shell 2: Innocence spatřilo světlo světa v roce 2004. A vznikl film, který jde společně s trilogií Matrix považovat za vrchol cyberpunkového žánru.   Pokud šlo u prvního Ghost in the Shell mnoho věcí, chválit, tady jde ty věci chválit ještě o poznání více. Už tak dokonalý vizuál je u druhého filmu ještě o poznání nádhernější, samotný děj je poté také o poznání silnější, což ve srovnání s předchozím dílem už něco znamená. I druhý film má velmi složitý děj, spousty filozofických myšlenek a atmosféra je v součtu ještě o poznání temnější a depresivnější. Přitom všem jde přitom skutečně poznat, že Ošii nechce točit vykrádačku prvního filmu a skutečně se snaží přijít s něčím novým.   Ghost in the Shell 2: Innocence stojí na vlastních nohách. I zde se pracuje s myšlenkou, zda stroj může mít duši, na rozdíl od prvního Ghost in the Shell navíc dvojka skutečně skvěle funguje po celou dobu a druhá polovina rozhodně není vystřízlivěním. Film trvá lehce přes hodinu a půl, opět je tam toho strašně moc a opět to nepůsobí dojmem přesycenosti. Jde o fantastickou detektivku, zároveň o skutečně depresivní záležitost, kterou vévodí naprosto nádherný vizuál.   Myšlenkami a sílou vyprávění je dvojka skutečně silnější než její předchůdce. V Ghost in the Shell 2: Innocence navíc funguje i vývoj postav, především hlavního hrdiny Batoua. V tom filmu naprosto funguje forma i obsah, za pochodu film servíruje další důkazy své naprosté dokonalosti. A především se vrátil skladatel Kendži Kawai, který přišel s ještě lepším soundtrackem.   Opět platí, že i pokračování Ghost in the Shell je plné filozofování a opět možná není snadné vše pochopit, to vše ovšem jen prokazuje sofistikovanost celého filmu. Jde o mistrovské dílo, které skutečně funguje i v těch nejmenších detailech a jen zamrzí, že po vzoru druhého filmu film v kinech finančně propadl. Je to škoda, protože takto skvělé filmy (s nejlepším animovaným psem všech dob) jen tak nevznikají.   Jde o tak fantastický film, že se jako první animovaný film v historii ucházel na Filmovém festivalu v Cannes o Zlatou palmu (dodnes ho v tomto ohledu dohnala pouze Persepolis). Ghost in the Shell 2: Innocence je vrcholem cyberpunku i anime a zároveň jeden z nejlepších animovaných filmů všech dob. Naprosto úžasná záležitost, kterou v její vlastní kategorii může trumfnout máloco...... (02.09.2021)

Kdyby loutka měla hlas, křičela by 'Já nechci být člověkem!' Dějově přímočařejší a méně zadumané, než původní Kôkaku kidôtai, ostatně hlavním hrdinou je tentokrát Batou, a to je poněkud zemitější osoba, než éterická Motoko. Těžiště sdělnosti se z dialogů překulilo do nádherného výtvarného vizuálu, což vítám, neboť přehnané mudrování moc v lásce nemám, zatímco na pěkné obrázky se dívám rád. Jen rozuzlení nemuselo být až tak jednoduché a prozaické.... Mamoru Oshî chtěl asi nějak vyvážit metafyzičnost toho "nanebevzetí", jenž si major Motoko odbyla ve finále předchozího dílu. (02.08.2008)

Vizuálně ještě dokonalejší, dějově ještě propletenější, hudebně stále na té správně vlně. Atmosféra je naprosto zdrcujícím způsobem pohlcující, od prvního dílu ještě trochu potemněla, je to Gibsonovsko-Dickovský svět jako když ho vyšije. Bohužel Motoko nemá svoje původní tělo a to nové působí dost znepokojivě... to je ale jenom drobná, droboučká piha na kráse. GITS2 je skutečné veledílo. Poslední záběr je opět zdrcující a hudba překrásně atmosférická po celý film. 100%, once and for all. (23.04.2006)

Navazuje na první film a navazuje výtečně. "Stará" grafika se inovátorsky snoubí s nejmodernější do detailu propracovanou grafikou digitální. Co mě na GITS 2 rozčilovalo, byly dialogy...prostě mi přišly nudný a často zbytečný a vůbec mi nepomáhaly osvětlit, už tak složitý, děj. Ale konec byl perfektní a nečekaný...HUDBA: Kenji Kawai - opět to nejlepší, co může film nabídnout. Je japonštější, ale zároveň akčnější a "líbivější" než v prvním filmu. Každopádně - stojí za to vidět... (28.12.2007)