Ghost in the Shell 2: Innocence

Oproti prvnímu dílu je to o poznání akčnější a příběh už není tak přímočarý. Kouzla první GitS to u mě nedosahuje, ale hudba je pořád "kawaiovsky" mistrná a filozofující dialogy o životě, byť je nikterak nemusím, mi tady ani moc nevadily. Úplný top japonské kreslené tvorby to za mě rozhodně není, ale klady filmu mě nutí překlopit ze čtyř na pět. (19.11.2016)

No neviem ale s jednotkou som podobný problém nemal. Dosť filozofovania. Zmetený dej a ghost in the shell sa objavý iba úplne na konci. Je to výrazne iba pre tých čo videli aj prví diel. Ostatný z tohu budú asi dosť na vetvy. Svojské spracovanie, v takej ďalekej budúcnosti asi vrtuľové lietadlá nabudú, že? Viac než niekde inde sa tu stiera rozdiel medzi kyborgom a človekom ktorý je až neuveriteľne upgadovaný. K technickému spracovaniu z ktorého sú tu všetci na mäkko: Prostredie je fajn ale postavy sú výrazne odlišné a ich neskutočne trhané pohyby v niektorých scénach bijú do očí. Ak chcete vidieť dokonalú animáciu jednoznačne odporúčam Appleseed (2004). (10.10.2005)

Tak jsem konečně viděl i dvojku. A popravdě mi přijde víc filozofická, než o dost slavnější jednička, která mi nikdy moc hluboká nepřišla, i když se to o ní všude říká. Dvojka s přesahem z jedničky zachází skutečně dál a nejednou zde zazní zajímavé myšlenky, to ano, jenže to má jeden obrovský problém a ten tkví v tom, že spousta zajímavých vět jsou doslovné citace od různých filozofů a ve filmu se objevují víceméně nahodile a většinou jsou násilně vtlačené do příběhu, aby to mělo aspoň lehké opodstatnění pro jejich použití. A že se tu citátů používá opravdu hodně, až už je tu trochu "přecitováno". Otázka ale zní - to, co je na tomhle filmu "geniální", je opravdu díky filmu nebo jen díky jednotlivým citátům? Myslím si, že správně je bohužel druhá možnost. Film má sice úžasnou atmosférou a zajímavě propojenou 2D a 3D animaci (byť ta 3D mě místy štvala a moc se mi tam nehodila, ale je to díky ní víc halucinogenní a k příběhu se ho to skvěle hodí), nenudil jsem se u něj ani na moment, ale sám o sobě není tak hluboký jak chce být a musí si lacině vypomáhat, aby tak působil. Kdyby všechny ty citace Ošii zapracoval do děje a třeba v upravené formě se stejným vyzněním je sem tam postavy prohodily, pak by mi to přišlo geniální. Takhle z toho nemůžu být nadšený, protože mi tenhle fakt vadí, psychologie postav je zde slabá a upřímně bych ubral i na akčních scénách, které se do té atmosféry ne vždy hodí. Pro čtvrtou hvězdu (aspoň zatím) nevidím důvod, ale kdybych měl vybírat mezi jedničkou a dvojkou, vybral bych překvapivě dvojku... Lepší 3* (06.05.2023)

O dost víc filosoficky zabarvených citátů, krásná animace (i když bych to 3D hned měnil za staré dobré dva rozměry) a opět zajímavá hudba. Ghost in the shell 2 už mi tak nevyrazilo dech jako první díl. Není tu vlastně nic moc zcela nového (nepočítám-li tunu geniálního designu a neotřelých záběrů), a chce se mi trochu napsat, že se jedná jen o kvantum na první pohled/poslech nepochopitelných filosofických myšlenek, které obalily jinak celkem primitivní děj. Ale to je podobné jako řešit tohle například u Aronofskyho Fontány. Někomu se to líbí a někomu ne. Jednoduchost obalená v postmoderním nerozluštitelném mišmaši. Ale i přesto, že je mi podobný přístup proti srsti, okouzlení z vizuálně našlapaného světa budoucnosti mi dalo zapomenout na drobné nedostatky. (01.11.2007)

Po devíti letech od prvního dílu je pochopitelný posun ve stylu animace, ale rozhodně se nejedná o krok vpřed, obzvlášť pasáže, ve kterých se objevují zdánlivě plastické, uhlazené 3D obrazy, působí velmi neesteticky, dětinsky a druhý díl tím v některých momentech ztrácí tu nesmírně vtahující a přitahující atmosféru, kterou si Ghost in the Shell dokázal udržet po celou dobu a jeho mnohem syrovější kresba na tom měla zásadní podíl. (15.02.2014)