Ghost in the Shell 2: Innocence

Tak jsem konečně viděl i dvojku. A popravdě mi přijde víc filozofická, než o dost slavnější jednička, která mi nikdy moc hluboká nepřišla, i když se to o ní všude říká. Dvojka s přesahem z jedničky zachází skutečně dál a nejednou zde zazní zajímavé myšlenky, to ano, jenže to má jeden obrovský problém a ten tkví v tom, že spousta zajímavých vět jsou doslovné citace od různých filozofů a ve filmu se objevují víceméně nahodile a většinou jsou násilně vtlačené do příběhu, aby to mělo aspoň lehké opodstatnění pro jejich použití. A že se tu citátů používá opravdu hodně, až už je tu trochu "přecitováno". Otázka ale zní - to, co je na tomhle filmu "geniální", je opravdu díky filmu nebo jen díky jednotlivým citátům? Myslím si, že správně je bohužel druhá možnost. Film má sice úžasnou atmosférou a zajímavě propojenou 2D a 3D animaci (byť ta 3D mě místy štvala a moc se mi tam nehodila, ale je to díky ní víc halucinogenní a k příběhu se ho to skvěle hodí), nenudil jsem se u něj ani na moment, ale sám o sobě není tak hluboký jak chce být a musí si lacině vypomáhat, aby tak působil. Kdyby všechny ty citace Ošii zapracoval do děje a třeba v upravené formě se stejným vyzněním je sem tam postavy prohodily, pak by mi to přišlo geniální. Takhle z toho nemůžu být nadšený, protože mi tenhle fakt vadí, psychologie postav je zde slabá a upřímně bych ubral i na akčních scénách, které se do té atmosféry ne vždy hodí. Pro čtvrtou hvězdu (aspoň zatím) nevidím důvod, ale kdybych měl vybírat mezi jedničkou a dvojkou, vybral bych překvapivě dvojku... Lepší 3* (06.05.2023)

Innocence jednoznačně překonala první Ghost in the Shell. Animace je ještě lepší, perfektní hudba a depresivní atmosféra velkoměsta plného neonů a temných uliček zůstaly. Děj je mnohem zajímavější než v jedničce a zmizely z něj politické šarvátky (což je výrazné plus). Motoko na postu hlavního tahouna vystřídal její kolega Batou a je téměř stejně charismatický jako ona (zvláštní je jeho vztah se psem). První polovinu jsem chápalacelou, potom opět přišlo místy mírně nepochopitelné filozofování, tentokrát mi tam ale sedělo víc a objevilo se i pár moc pěkných citátů (Lidé pláčí nad zabitým ptákem, ale netruchlí nad zabitou rybou. Šťastní jsou ti, kteří mají hlas.) Ještě bych chtěla upozornit na výborné úvodní titulky ukazující výrobu kyborgů (byly úchvatné už u jedničky) a na pasáž, podobnou na tu z předchozího dílu, kde jen procházíme město (tentokrát plné oslav) a doprovází nás ústřední skladba. No a ten závěr.... znepokojující!!! (02.03.2007)

rozpočet : ? tžby americke : $1,043,896 príbeh je nepochybne zaujmavý ale popravde povedané na mňa dosť zložitý,a to hlavne ked prebehly zložité filozofické dialogy a monology film neponúkol dostatočný čas a priestor nato aby som ich mohol vstrebať a porozmýšlať nad nimi,tím my toho vela uniklo .ale toto je skôr môj osobný problém a verím že to spravý druhé poprípade tretie pozretie.inak úchvatná vyzuálná forma ma na tolko ohromyla že s čistým vedomým dávam 5 (18.12.2006)

O dost víc filosoficky zabarvených citátů, krásná animace (i když bych to 3D hned měnil za staré dobré dva rozměry) a opět zajímavá hudba. Ghost in the shell 2 už mi tak nevyrazilo dech jako první díl. Není tu vlastně nic moc zcela nového (nepočítám-li tunu geniálního designu a neotřelých záběrů), a chce se mi trochu napsat, že se jedná jen o kvantum na první pohled/poslech nepochopitelných filosofických myšlenek, které obalily jinak celkem primitivní děj. Ale to je podobné jako řešit tohle například u Aronofskyho Fontány. Někomu se to líbí a někomu ne. Jednoduchost obalená v postmoderním nerozluštitelném mišmaši. Ale i přesto, že je mi podobný přístup proti srsti, okouzlení z vizuálně našlapaného světa budoucnosti mi dalo zapomenout na drobné nedostatky. (01.11.2007)

Zajímavý, nicméně trosku zbytečný a natahovaný počin. Téma prvního dílu zůstává, audiovizuální stránka je vymazlenější, ale ve své podstatě to bez prvního dílu nedává valného smyslu a to ani přes jakousi snahu scénáristů onen starý příběh vysvětlit. Prostá pěti minutová rekapitulace by toho řekla více, než tisíc mlhavých náznaků rozesetých po celém filmu. U GITS 2 je problém v tom, že se bez pardónu nimrá v tom, co už bylo, a ve výsledku z toho jde docela dobře hlava kolem. Ne, není to nepochopitelné, ale je to, jakoby Rowlingová napsala nového Pottera, posadila všechna přeživší postavy do nazdobeného salónku a nechala je kafrat o tom, jak se měly a jak vzpomínají na svá minulá dobrodužství. Zkrátka načančaná zbytečnost. (23.03.2011)