Já, robot

Tenhle film se zřejmě nestane sci-fi klasikou, na to je moc myšlenkově vykastrovaný a nemá přesah literární předlohy (o zákonech robotiky se zde hovoří vlastně jen okrajově), ale i tak se jedná o nadprůměrné, chytré sci-fi, sice na můj vkus s přemírou product placementu (třeba firmu Audi doslova nelze přehlédnout...) a hollywoodské podprahové vlezlosti, nicméně v ranku vědeckofantastických filmů patří k tomu nadprůměrnému, co v místních ateliérech a 3D počítačích za poslední léta vzniklo.. Bál jsem se i Willa Smitha v hlavní roli, ale nakonec mě docela mile překvapil, jeho retropostava byla věrohodná a korespondovala s obdobnými tendencemi v dnešní společnosti (a že takových staromilců i dnes je...). No a tomu podtextovému varovnému ukazováčku jsem také bez problémů uvěřil... (03.05.2007)

Karel Čapek vymyslel slovo robot- umělý člověk. Isaac Asimov vynalezl pokročilé humanoidní roboty fungující na základě tří bezpečnostních zákonů. Jednomu z nich dal svobodu rozhodování, sny a identitu. Vdechl mu život. A pak přišel Alex Proyas a zhmotnil papírové roboty na plátně. Ve světě, v nichž role domácích mazlíčků a sluhů hrají naprogramované bytosti, je jen jeden člověk, který jim nevěří. A právě ten může hrozící robotizaci světa, v němž není pro samé matematické kalkulace a pravděpodobnosti místo pro hodnotové rozhodnutí, zabránit. Já, robot je v jistém smyslu dokonalý film. Vyvážená směsice humoru, příběhu, akce i filozofického podtextu se nevzdává humanismu a přitom nepůsobí moralisticky. A co víc, není roboticky perfektní. Má onu lidskou hřejivost, naději a špetku nejistoty. A pod tím hypnotizujícím pohledem jsem si říkala: What if... (07.07.2008)

Znepokojenie z možnej rovnakosti. Je až taký rozdiel medzi stvorením a zrodením ? Znepokojenie z existencie nového, inteligenciou človeku blízkemu druhu. Napriek stále vyspelejším technológiám, isté veci sú zatiaľ tabu (klonovanie ľudí, výroba biohumanoidov). Film ponúkol v prvej polovici prostredníctvom vízie blízkej budúcnosti úvodné pochybnosti vynikajúcim skĺbením akcie a deja, aby nakoniec skĺzol k efektnej akčnej naháňačke s nejednoznačným vyústením. Lesklí priesvitní roboti pôsobili akoby tiene ľudí, vykonávajúcich pre nich ponižujúce a časovo zbytočné úkony. Miestami pripomínali nechcené, odložené rovnaké dietka, alebo výtvory s vlastnou smutnou dušou.(najmarkantnejšie pri scéne v skladisku vyslúžilých robotov). Pekný príklad vytvorenia diela , ktoré sa dá príjimať rovnocenne vo viacerých rovinách. Zaujalo ma aj pomerne korektné správanie ľudí vo filme: akoby chceli ukázať všadeprítomným, večne slušným a úslužným robotom, že aj oni vedia byť takí istí. 70% (11.03.2005)

Stálo to hodně úsilí zapomenout, že kdy existoval nějaký Isaac Asimov a přestat s úvahami, proč sakra, když už to s předlohou nemá vůbec nic společného, se to musí jmenovat zrovna takhle. Výsledek té snahy byl ve spojení s překvapivě povedeným akčním snímkem docela uspokojivý, na to že narozdíl od Asimova se ve scénáři nějaká ta díra najde a místo filozofických příběhů o třech zákonech a úloze a možnostech strojů je tu jen další umělá inteligence se syndromem Shodan a týpek "já vám to od začátku říkal" stojící proti ní, pochopitelně s fešnou intelektuálkou po boku. Proyasově filmu o robotech nelze upřít nabušený vizuál ani atmosféru, na které má svůj podíl i práce skladatele Marca Beltramiho. Nejde nepřiznat ani to, že některé scény pohltí i dost skeptického diváka (to jsem jako že já). Stejně tak ale nejde nepromluvit o překombinovanosti zběsilého otáčení celými záběry, obzvlášť patrného v závěru filmu a největší pecce do vazu, kterou je neskutečně trapný product placement (tím nemyslím Audi!!!) napasovaný do filmu stylem "hlavní hrdina je čistě náhodou zažraný do přelomu 20. a 21. století". To je nedůstojné i pořádného tak trochu temného akčního nářezu s jakousi myšlenkou, který se Alexu Proyasovi povedlo vytvořit. Ode mě 70% a poznámka, že ASIMOV NAVŽDY ZŮSTANE JEN JEDEN. (02.04.2007)

Na tento film jsem slyšel vcelku chválu - hodně akce, hodně triků. Od začátku je jasné, že ve sci-fi filmu je možné mnohé. Ale myslím, že i v tomto případě by si film měl udržet jakýsi ráz reality. Vše jsem překousl, ale závěrečný souboj s počítačem a roboty, kdy Smith přeskakuje z lávky na lávku, aniž by spadl a ještě u toho zvládá bojovat... To na mě byla příliš silná káva. (21.05.2008)