Malý pitaval z velkého města

Dobře vymyšlené charaktery jednotlivých postav. Všechny tu mají své nezastupitelné místo. Máme tu nezkušeného mladíčka, kterému nechybí zápal a ndašení pro věc a i poldu ze staré školy, který zná pražskou galerku. Šéfa, který se snaží celou partu ukočírovat a určovat jejich směřování. Nechybí tu samozřejmě "drsńák" a "sukničkář." Vyšetřují se zde úplně běžné kriminální případy. Práce policajta je ukázaná realisticky, od prvních krůčků k rozlousknutí celého případu. Někdy to jde jako po másle, jindy pěkně skřípe. Žádná bláznivá krvvá řežba. Na opakování v TV se dívám pravidelně. Kupodivu je tenhle krimiseriál takový uklidňující. (22.07.2016)

Efekt nostalgie je silnejší ako kvalita, no nedávno som si pozrel pár časti po rokoch a v rámci poobednej siesty to celkom obstálo. Nečakajte ale niečo viac ako priemer. Ak by som seriál videl prvý krát teraz, asi dám 2*. Na druhej strane, kebyže ho hodnotím v detstve tak by som dal asi aj 4*. Je tam cítiť odraz doby a niekedy fajn zápletky, občas je príbeh ale pekná nuda. (20.07.2021)

Gemini píše, že největším záporem Pitavalu je jeho dobová aktuálnost. Podle mě je to naopak jeho největší klad. Pitaval mě až do nedávna míjel a tak mi přijde fascinující jako náhled, jak vypadala osmdesátková socíkovská kriminálka. Každý případ je zaměřen na jeden případ a jednoho dva detektivy, kteří ho vyšetřují, zatímco zbytek se jen míhá v pozadí. Případy, děj i herci dokážou udržet pozornost i přes ospalejší tempo, absenci zajímavějších postav nebo akčních scén a řadu úsměvných momentů, třeba neustálé ládování se Májkami a párky. (30.08.2021)

Největším záporem tohoto ryze českého - prepáčte, československého - krimiseriálu je jeho dobová aktuálnost. Ta totiž způsobuje, že řada případů vyšetřovaných pražskou kriminálkou nutně musí u současného diváka, "masírovaného" pohlednými a vždy elegantně oděnými sí es áj či jinými specialisty, budit úsměv. Nicméně, i přes k tomu ještě přidanou lehce stranickopoliticky výchovnou příchuť, nelze Malého Pitvala (neupsal jsem se, jen se snažím být vtipný, hahaha) hanět. Například postava Vlastimila Haška měla místy ten správný šmrnc starého policajta a táty od rodiny, stejně jako Jiří Krampol dobře hrál toho svého občas nemístně namachrovaného frajera. Stejně tak vedlejší role, lépe řečeno jednotliví "ti zlí" mají mezi sebou velmi povedené postavičky, vzpomeňme například zkušeného chemika Viktora Preisse. Jednoznačně nejlepší výkon ale předvedl v poslední epizodě Rudolf Hrušínský. Jeho kasař ze staré školy je úžasnou ukázkou člověka žijícího v časech dávno minulých, do těch "dnešních" se nehodícího - kus herectví, který byste čekali možná od Hříšných Lidí Města Pražského, ale ne od době poplatného "vé bé" seriálu československé televize. Závěrem tedy asi tolik - ideologicky ani zdaleka nepohorší tolik jako Major Zeman, po umělecké stránce nenadchne jako například legendární Sequensovy příběhy z dob galérky nebo klasické filmy jako Na Kolejích Čeká Vrah, prostě je to obyčejná česká detektivka, a je rozhodně lepší než o nějaký ten rok mladší Případ pro Zvláštní Skupinu:P 60%. (21.04.2008)

Ze zamýšleného projektu soustavně komentovat jednu každou epizodu zůstalo torzo čítající první tři a vracet se k tomu už nebudu. Budiž tedy alespoň poznamenáno, že překvapivě to je jeden z nejlepších viděných krimiseriálů. Často nechtěně zábavný (Narkomani nebo třeba Bartoška jako vekslák kunsthistorik), leckde dietlovsky přitažený za vlasy (Autorka detektivních povídek - ale on ten díl vlastně je jako taková detektivní povídka - proto je taky nečtu), na druhé straně nechybějí opravdu silné monenty (vyvrcholení konfrontace syn Kratěna - otec Sklenčka) a "Bezpečnost. Jste zatčen." nikdy nebylo vysloveno tak mazácky jako v skvostné scéně, v níž Hašek s mladým Peškem zatýká nebezpečného zločince, an jde s košem. Haškova postava por. Pekaře má vůbec potenciál kultovnosti a Frejův náčelník Břéťa vstoupil do lidové slovesnosti (ovšem prostřednictvím Krampolova "Břéťo"). Co do realističnosti kriminalistické práce se Pitaval dočkal překonání až v Případech prvního oddělení. Ve služební kanceláři (myslím, že náčelníkově) sem tam zahlédneme podobiznu F. E. Dzeržinského, podobně jako v jiných dobových kriminálkách, z čehož lze usoudit, že šlo o součást povinné výbavy tehdejších služeben SNB. V souvislosti s takřka nulovou mírou režimní propagandy v průběhu celého Pitavalu je nápadné, že divák si opravdu musí chtít všímat, aby si byl portrétu jednoho z nejvražednějších bolševiků a zakladatele Čeky (pozdější NKVD, pozdější KGB) vůbec vědom. K problematice oné nulové míry propagandy se blíže vyjadřuji v komentáři k 3. dílu. V seriálu o esenbácích z poč. 80. let je to věc opravdu povážlivá a básník Jiří Martínek je toho názoru, že ježto ideologii, propagandu a lživé převrácení moderní historie pokryl kovaný Major Zeman, nastupuje Pitaval s plněním úkolu udělat z esenbáků normální sympaťáky (podobně Marthos). Čehož se nemohl nikdo zhostit efektivněji Dietla. Čtěte: Marthos, Šandík, PollyJean, type_B. (28.11.2023)