Superman se vrací

Singer si s tím jednoduchoučkým příběhem poradil neuvěřitelně dobře a překvapivě mi nevadil ani Brandon Routh, ačkoliv působil na obrázcích a v trailerech dost nepříjemně. Takže opravdu velmi pěkné a tu jednu hvězdu srážím čistě jen a jen za ten slabý příběh a tentokrát mi tam trochu vadily dvě opravdu nelogické věci (opravdu je tak snadné udržet jednou rukou bezvládné tělo a tahat někoho z vody?). 4,5* (15.08.2006)

Už tu byl Superman a jeho další ať už úspěšní či méně úspěšní díly. Potom se objevil seriál s Ch. Reevem a nakonec ještě jeden seriál Smallville který zas tak úspěšný nebyl. Tenhle podle mě naprosto zbytečný film je jeden z nejlepších filmů o Supermanovi co jsem viděl. Velmi dobrý film až na konec, který je natahovací až to není hezký. Podle mě měli nechat Supermana pod drnem ale je to americký film tak proč umírat když tu může být dalších pár dílů. I když Brandon Routh už se ohradil nad tim, že by chtěl točit další filmy se Supermanem tak snad už se nic neobjeví. Jinak akční scény jsou výborné. Ať už pád koule z mrakodrapu patřící k Daily Planet nebo vystřelení do Supermanova oka. (06.08.2006)

Bryan Singer na to šel částečně jinak, čístečně stejně, Superman se vrací je určitě legenda, stoprocentně pocta a možná i civčení, které občas nevyšlo, ale na mě postupem času působí zaručeně. V kině, poprvé, jsem byl malinko zaskočen, možná jsem byl zvyklý na staromilské triky, jinou Lois a "inteligentnějšího" Lexe, ale všichni odvedli maximální výkon, i když jak už jsem psal, možná trošičku jiný. Fakt zamrzí, když vidíte dokumenty a na nich Bryana Singera, jak září nadšením a snaží se a ono mu to nevyšlo :-( Tedy v tržbách, samozřejmě, pro nás, kteří film milujeme, ve věci naprosto nepodstatné. (07.01.2008)

Když nepočítám krásně psychopatického Kevina Spaceyho (který asi jako jediný pochopil, že brát fenomén Superman vážně je jako smát se i při dvacáté repríze němé grotesce, jejíž jedinou náplní jsou kopance do řití a dortové bitvy) byl pro mě tento Singerův velkofilm nechutně dlouhým zklamáním trpícím stejnými neduhy jako Nejmegalomanštěji Pojatá Dobrodružství Úžasného Pavoučího Muže. S těmi několika vážnými tématy, která Superman nabízel, se už velmi dávno (a vzhledem k tomu, co Singer doposud vytvořil, mě bolí, že to musím říct) podstatně zdařileji vypořádal Richard Donner - a to je jeho Superman dnes co do vizuálu vcelku směšným pokoukáním. Brandon Routh navlečený do nejtragičtějšího kostýmu, jaký na sebe kdy superhrdina natáhl, na mě působil jako Peter MacNicol vecpaný do gelového svalovcotvorného oblečku v poslední (a stejně tragické) sérii Ally McBealové - a to není dobře ani na poměry kryptonsko-smallvillsko-metropoliského nabíječe. Věci vypůjčené od Donnera v kombinaci s na Bryana Singera nepochopitelně lacinými momentkami typu "Promiň, Lexi!!!" a ostudně ignorovanými do očí bijícími nelogičnostmi jako je celá ta rodinná záležitost kolem Jamese Marsdena prostě v té obrovitáááánské záplavě hróóóóózně drahých digitálních triků působí zcela jinak než by bylo záhodno nejen u jména Bryan Singer. Hanba, ostuda, výsměch rudým kozačkám a 40% za nestárnoucí Williamsovu hudbu a Spaceyho střiženého "na Hálu". A při vědomí, že TOHLE odtáhlo Singera od X-Menů, se mi i to zdá zbytečně velkorysé. (03.01.2008)

K vracejícímu se Supermanovi jsem přistupovala naprosto neutrálně. Z jedné strany komiksové filmy moc nemusím, z druhé strany jméno Bryana Singera je zárukou jistých kvalit a navíc původní "Supi" mě moc nenadchl, takže bylo co remakovat a co vylepšovat. No a výsledek? Stejně neutrální, jako moje očekávání... Brandou Routh byl naprosto skvělou volbou, ten se jako Superman snad narodil, je přímo k sežrání a navíc i umí hrát ;-) Stejně tak zbytek ansámblu - Lois, Lex atd. nemá chybu. Tak jednoho superhrdinu máme, ale proč je superhrdinkou i Lois? Po několika nárazech do trupu a přeletění letadla napříč v rychlosti nutné k překonání zemské přitažlivosti a ona se za chvíli bez jediného šrámu postaví... Přímý zásah do hlavy několik desítek centimetrů tlustými kovovými dveřmi a po pár minutách jako rybička skáče do vody a potápí se metry hluboko... Podobných nesmyslů (a že jich tu je) bych si asi nevšimla, kdybych se nenudila, jenže to se bohužel dělo. Prvních 40 minut bylo OK, ale poslední půlhodinku už jsem docela trpěla. Sice jsem z jedné strany žasla nad krásnou kamerou, skvělými triky a výpravou a z druhé strany kroutila hlavou nad tunou klišé a logických blbostí. Takže souboj 1978 vs. 2006 je z mého pohledu nerozhodný, znova se asi nepodívám ani na jeden z nich. (22.12.2006)