Superman se vrací

Když nepočítám krásně psychopatického Kevina Spaceyho (který asi jako jediný pochopil, že brát fenomén Superman vážně je jako smát se i při dvacáté repríze němé grotesce, jejíž jedinou náplní jsou kopance do řití a dortové bitvy) byl pro mě tento Singerův velkofilm nechutně dlouhým zklamáním trpícím stejnými neduhy jako Nejmegalomanštěji Pojatá Dobrodružství Úžasného Pavoučího Muže. S těmi několika vážnými tématy, která Superman nabízel, se už velmi dávno (a vzhledem k tomu, co Singer doposud vytvořil, mě bolí, že to musím říct) podstatně zdařileji vypořádal Richard Donner - a to je jeho Superman dnes co do vizuálu vcelku směšným pokoukáním. Brandon Routh navlečený do nejtragičtějšího kostýmu, jaký na sebe kdy superhrdina natáhl, na mě působil jako Peter MacNicol vecpaný do gelového svalovcotvorného oblečku v poslední (a stejně tragické) sérii Ally McBealové - a to není dobře ani na poměry kryptonsko-smallvillsko-metropoliského nabíječe. Věci vypůjčené od Donnera v kombinaci s na Bryana Singera nepochopitelně lacinými momentkami typu "Promiň, Lexi!!!" a ostudně ignorovanými do očí bijícími nelogičnostmi jako je celá ta rodinná záležitost kolem Jamese Marsdena prostě v té obrovitáááánské záplavě hróóóóózně drahých digitálních triků působí zcela jinak než by bylo záhodno nejen u jména Bryan Singer. Hanba, ostuda, výsměch rudým kozačkám a 40% za nestárnoucí Williamsovu hudbu a Spaceyho střiženého "na Hálu". A při vědomí, že TOHLE odtáhlo Singera od X-Menů, se mi i to zdá zbytečně velkorysé. (03.01.2008)

Návrat ztraceného syna. Již povědomé grafické řešení úvodních titulků napovídá, jak Singer ke komiksové legendě přistoupil. S úctou. Jeho staronový Superman představuje bludiště odkazů, v němž se diváci neznalí dřívějších filmů a komiksů budou ztrácet, ale které fanoušky ocelového muže zas a znovu potěší objevením dosud nepoznaného zákoutí. Singer navazuje na to, co řekli jiní a doplňuje to, co říct opomenuli (jak se Clark naučil létat). Cituje hlášky, situace i celé scény (zřejmě i z nesupermanovských filmů, vzpomněl jsem si na Vesmírnou odyseu, Batmana nebo Osvícení). Jde o kompilát dříve použitých motivů a zároveň o reflexi proměn, které subžánr komiksových adaptací od svého zrodu prodělal. Časový rozptyl obsažených aluzí je neobyčejně ambiciózní. Art deco design interiérů a šaty padouchů odkazují k době dávno před prvním Donnerovým filmem, k době, kdy vznikl Superman v komiksové podobě. Jako autonomní, narativně celistvé dílo funguje nový Superman pouze s velkými výhradami. Zřeknutí se tradiční expozice a představování postav a jejich cílů za pochodu nás na druhou stranu nutí k aktivnějšímu zapojení, k častějšímu kladení otázek (nachází se Luthor v Supermanově jeskyni poprvé, nebo jde o reprízu scény z režisérského sestřihu dvojky?) a vytváření hypotéz. Postupné ujasňování si, kde v supermanovském universu se nacházíme, poskytuje jisté intelektuální uspokojení, ale na celý film nevystačí. Obdivovat můžeme styl, který je i při nepůvodnosti zápletky obdivuhodně čistý. Singer upustil od campy nadsázky (i když k ní má tendence: Luthor je stále přestárlý infantil, Lois stále omdlévá ve vypjatých okamžicích). Záběry jsou sice jako malované (a jejich záměrný nerealisms podtrhují obsedantně symetrické kompozice), ale malované tmavšími barvami než dříve. Vážnější stylizace svědčí zejména Luthorovi, který v požitkářském podání Kevina Spaceyho není jen politováníhodným nýmandem, ale vážnou teroristickou hrozbou (a ukázkou toho, jak to může dopadnout, pokud si na Boha bude hrát nesprávný muž). Jak jinak taky v post-9/11 Supermanovi, který využívá (spíše než aby kriticky reflektoval) oživený zájem o pravé americké hrdiny, jejichž esenci Kal-El zosobňuje. Singerův pokus o resuscitaci superhrdinského mýtu výběrem toho nejlepšího ze Supermana chce být, temnějšímu tónu navzdory, nikoli revizionistickou, ale vysvobozující a uklidňující zábavou. Mohu-li soudit podle sebe, bavit se budete tím více, čím vřelejší je váš vztah k muži, který ani za osmdesát let své existence nepochopil, že pelerína je dobrá leda k tomu, aby ho vcucnul a semlel motor nějakého letadla. Mě jeho boží bezelstnost stále baví. 80% Zajímavé komentáře: Gemini, betelgeuse, Djkoma, Tommy987, petero, PALINO, krypton22, Indy (19.06.2013)

Holt nezbývá než zase čekat. Batman od Burtona se taky líbil, ale byl nakonec tvrdě převálcován Nolanovým realismem. To že Brian Singer jen vypráví příběh podle již dávno nalajnované šablony je víc než škoda. Snad jediným kladem je Supermanův vylepšený oděv s plastickým znakem, ale i tak si ho dovedu představit ještě tmavší, jako to vyšmoulil s pestrobarevnými X-meny, když je komplet natáhl do černé. To je ale jen takový osobní vrtoch. Kladem filmu není ani Lex Luthor, kterého zahrál jinak zcela famózní Kevin Spacey. Hádám, že komický Lex v podání Gena Hackmana byl, je a bude nepřekonatelný. Suma sumárum, tento film působí snad jedině jako lákadlo na ony dva staré filmy Richarda Donnera a rozhodně ne, jako nějaký startér nového boomu na supermanské téma. (28.08.2011)

Zdlouhavé a překvapivě dost odměřené. Ikona je vyobrazena ve vší své neotesané velikosti a je divákům snad ještě vzdálenější, než jak tomu bylo u původních filmů. Žádné polidštění, žádné silné osobité momenty, jen sled hezkých obrázků, do toho jedna efektní akční scéna a naprosto nevyužití herci na všech frontách. Pamatujete si na kreslený seriál, ve kterém Superman s nadšením říkal "hop, hop a letím!"?. Tak je to naprosto to samé, akorát hrané a s 260ti miliónovým rozpočtem... (15.07.2006)

"Pamatáš si ešte, čo mi vtedy povedal otec?“ – „´Začínajú ti padať vlasy, Luthor´.“ – „Nie, až potom!“ – „´Vypadni´?“ Supermanský fenomén ma vždy míňal. Donnerov originál pokladám za úsmevný priemer). No verzia z roku 2006 zo stajne môjho obľúbeného homosexuála Singera (ZVYČAJNÍ PODOZRIVÍ, „Dr. House“, NADANÝ ŽIAK) sa mi páčila (pekne nakrútené retrospektívy do detstva na farme), milo prekvapila úctou k starým časom (Marlon Brando) a šokovala v rámci supermanskej mytológie revolučnou scénou (klavír). „Obrovskej“ snímke za 250 miliónov dolárov (úchvatná Pevnosť samoty) dominuje umelohmotné herecké obsadenie hlavných rolí (figuríny z výkladu Routh a Bosworthová). Ale neprekáža to, lebo Singer jednak rád pracuje so „symbolmi“ a nie s postavami z mäsa a kostí (takže mu hlavnú rolu môže hrať aj umelohmotná figurína a nebude to príliš prekážať) a jednak herecké remeslo zachraňujú frajeri z podporných rolí (Penn, Poseyová, Spacey). SUPERMAN SA VRACIA je staromódny komiksový epos o oslave naivného hrdinstva. Kino Považan 2006 (01.03.2009)