Superman se vrací

Komiksová romanca za 260 miliónov dolárov? Nahradiť v 150-minútovom filme dynamiku a akciu sústredením sa na milostný motív je pri dnešných Spider-manoch a X-Menoch veľmi odvážne. Superman Returns neskrýva, že je iným komiksovým filmom, ale to je divákovi, bažiacemu po vzrušujúcom dobrodružstve prd platné. Brandon Routh je cool, no "nasladlý" Kevin Spacey pôsobí vo fašistických čižmách karikaturisticky a nevzbudzuje žiaden rešpekt. Nenudil som sa, ale chcel väčší "excitement". (17.09.2006)

K vracejícímu se Supermanovi jsem přistupovala naprosto neutrálně. Z jedné strany komiksové filmy moc nemusím, z druhé strany jméno Bryana Singera je zárukou jistých kvalit a navíc původní "Supi" mě moc nenadchl, takže bylo co remakovat a co vylepšovat. No a výsledek? Stejně neutrální, jako moje očekávání... Brandou Routh byl naprosto skvělou volbou, ten se jako Superman snad narodil, je přímo k sežrání a navíc i umí hrát ;-) Stejně tak zbytek ansámblu - Lois, Lex atd. nemá chybu. Tak jednoho superhrdinu máme, ale proč je superhrdinkou i Lois? Po několika nárazech do trupu a přeletění letadla napříč v rychlosti nutné k překonání zemské přitažlivosti a ona se za chvíli bez jediného šrámu postaví... Přímý zásah do hlavy několik desítek centimetrů tlustými kovovými dveřmi a po pár minutách jako rybička skáče do vody a potápí se metry hluboko... Podobných nesmyslů (a že jich tu je) bych si asi nevšimla, kdybych se nenudila, jenže to se bohužel dělo. Prvních 40 minut bylo OK, ale poslední půlhodinku už jsem docela trpěla. Sice jsem z jedné strany žasla nad krásnou kamerou, skvělými triky a výpravou a z druhé strany kroutila hlavou nad tunou klišé a logických blbostí. Takže souboj 1978 vs. 2006 je z mého pohledu nerozhodný, znova se asi nepodívám ani na jeden z nich. (22.12.2006)

Mňo. Zklamání by bylo příliš silné slovo. Spíš to nenaplnilo moje očekávání. Jemná, pokorná a přespříliš korektní oživení bez velkých výkyvů, akčních scén i rezolutních důvodů pro prošustrování tolika milionů (příště ať nechají Luthora běsnit na poušti - bude to levnější) mě sice nenudilo, ale zároveň ani na jednu jedinou sekundu nepřitáhlo. Paradoxně se směje Brett Ratner, protože i když mu intelektuální část publika spílá, v jeho osobní historii už díky X3 navždy zůstane víc peněz i čiré filmové zábavy. Superman je možná v rámci možností pěkný film - konzistentní, táhlý, místy příjemně nasládlý, i dobře zahraný. Jednorozměrnost Supermana samotného a idealismus okolo něj se však pouze zvýraznily a podkopaly Singerově sladkobolné romantice nohy. Pouze příjemný film s malátným dopadem, nic víc. (14.07.2006)

Návrat ztraceného syna. Již povědomé grafické řešení úvodních titulků napovídá, jak Singer ke komiksové legendě přistoupil. S úctou. Jeho staronový Superman představuje bludiště odkazů, v němž se diváci neznalí dřívějších filmů a komiksů budou ztrácet, ale které fanoušky ocelového muže zas a znovu potěší objevením dosud nepoznaného zákoutí. Singer navazuje na to, co řekli jiní a doplňuje to, co říct opomenuli (jak se Clark naučil létat). Cituje hlášky, situace i celé scény (zřejmě i z nesupermanovských filmů, vzpomněl jsem si na Vesmírnou odyseu, Batmana nebo Osvícení). Jde o kompilát dříve použitých motivů a zároveň o reflexi proměn, které subžánr komiksových adaptací od svého zrodu prodělal. Časový rozptyl obsažených aluzí je neobyčejně ambiciózní. Art deco design interiérů a šaty padouchů odkazují k době dávno před prvním Donnerovým filmem, k době, kdy vznikl Superman v komiksové podobě. Jako autonomní, narativně celistvé dílo funguje nový Superman pouze s velkými výhradami. Zřeknutí se tradiční expozice a představování postav a jejich cílů za pochodu nás na druhou stranu nutí k aktivnějšímu zapojení, k častějšímu kladení otázek (nachází se Luthor v Supermanově jeskyni poprvé, nebo jde o reprízu scény z režisérského sestřihu dvojky?) a vytváření hypotéz. Postupné ujasňování si, kde v supermanovském universu se nacházíme, poskytuje jisté intelektuální uspokojení, ale na celý film nevystačí. Obdivovat můžeme styl, který je i při nepůvodnosti zápletky obdivuhodně čistý. Singer upustil od campy nadsázky (i když k ní má tendence: Luthor je stále přestárlý infantil, Lois stále omdlévá ve vypjatých okamžicích). Záběry jsou sice jako malované (a jejich záměrný nerealisms podtrhují obsedantně symetrické kompozice), ale malované tmavšími barvami než dříve. Vážnější stylizace svědčí zejména Luthorovi, který v požitkářském podání Kevina Spaceyho není jen politováníhodným nýmandem, ale vážnou teroristickou hrozbou (a ukázkou toho, jak to může dopadnout, pokud si na Boha bude hrát nesprávný muž). Jak jinak taky v post-9/11 Supermanovi, který využívá (spíše než aby kriticky reflektoval) oživený zájem o pravé americké hrdiny, jejichž esenci Kal-El zosobňuje. Singerův pokus o resuscitaci superhrdinského mýtu výběrem toho nejlepšího ze Supermana chce být, temnějšímu tónu navzdory, nikoli revizionistickou, ale vysvobozující a uklidňující zábavou. Mohu-li soudit podle sebe, bavit se budete tím více, čím vřelejší je váš vztah k muži, který ani za osmdesát let své existence nepochopil, že pelerína je dobrá leda k tomu, aby ho vcucnul a semlel motor nějakého letadla. Mě jeho boží bezelstnost stále baví. 80% Zajímavé komentáře: Gemini, betelgeuse, Djkoma, Tommy987, petero, PALINO, krypton22, Indy (19.06.2013)

Blíží se neidentifikovatelný objekt. A blíží se rychle. CLARK SE VRÁTIL.... . Scéna s letadlem mě vrátila do počátku této ságy. Vše je natočeno tak, že máte pocit, že to vlastně znáte. Přesto jiné a příznivci Supermana a B.Singera ocení, že lepší. K.Spacey je ,,ďábel" a B.Routh - Superman. Takhle si předtavuji vzdání holdu LEGENDĚ. Kdo čekal víc, musí si uvědomit, že je to ,,jen" SUPERMAN. Já si to neuvědomil. (21.01.2007)