Svět zítřka

Neskutočne stupídny scenár a veľmi úbohé grafické spracovanie. Nerozumiem prečo všade dávali ten blbý blur effekt, zničili všetky zábery, ktoré by bez dodatočných úprav boli na tom ďaleko lepšie... ešte tá hudba bola ako tak fajn, no k tomu filmu sa vôbec nehodila. A porovnávať tento film s Indiana Jones-om je urážka Indiana Jones-a. (03.01.2012)

Takové nijaké. Příliš slabý děj a dialogy se moc nepovedly. Chybí tmou atmosféra verneovek, radost z objevování nepoznaného a z dobrodružství Člověk navíc čeká nějaké gradující finále a ono nic, prostě je najednou konec. Film se nedá točit jen pro vizuální dojem. Ani nevím proč, ale celou dobu jsem měl pocit, že hraju Wolfensteina. :) (16.12.2010)

Ačkoliv je Svět zítřka hravý a jeho patina starých filmů okouzlující, chatrný a předvídatelný příběh sebepoutavější vizualizací zakrýt nelze. Občas jsem se i nudil. I přesto mi ale Conranův film svým obrazovým novátorstvím a svojí retro náladou trochu připomínal některé filmy Karla Zemana. Rozhodně jsem zvědavý na Conranův příští film. (19.01.2005)

Záměrná esence demence. Nechápu, proč chce někdo něco takového točit, ani proč se na to chce někdo dívat. Jako pokus o naivní dobovou noir scifárnu úspěšné, jako film, který má obstát u diváka 21. století, jednoznačný epic fail. U většiny dialogů jsem umíral pomalou a bolestivou smrtí, být film o půl hodiny delší, tak bych sem již tento komentář nenapsal. (04.08.2010)

Žil byl pan Kerry Conran, rodilý Američan, který měl nade všechno rád comicsy s Buckem Rogersem a dieselpunk a meziválečná léta vůbec. A tak jako už řada respektu hodných mužů a žen před ním, vydupal z ničeho dostatek všeho, co bylo potřeba, aby ukecal mimo jiné Aurelia De Laurentiise (Dinova synovce) do produkce VELKÉHO "tribute to" kompletně počítačového retroscifáče. Takového, ve kterém by se hodně (a rychle) létalo, střílelo, přesvěcovaly se oči hrdinů, kteří budou jako vystřižení z propagandistických tiskovin, a kteří se nikdy (kromě posledního záběru;)) neušpiní ani nezraní, a k tomu se budou vtipně špičkovat (a budou stateční, zlatoloknatí a rudortí a blablablabla, to by bylo ještě na dlouho). A v němž se taky bude na pár okamžiků oživovat legendární Sir Laurence Olivier...tedy jenom jeho hlava;) A přesně takový film vznikl...tak jako spousta jeho ideových vzorů je plný nesmyslů v rovině základní logiky, času i prostoru, nerespektuje žádné technické ani jiné limity, a navrch je v něm asi na pět minut jednooká Angelina Jolie v uniformě a skafandru (ne těsném). Je na vás, jestli na něj budete zírat s otevřenou pusou, ideálně plnou popcornu, a budete se bavit tak jako to ve své době (kdy jim bylo max. dvanáct) dělali vaši dědečkové a babičky. Já přesně tenhle úmysl měl - a nevyšlo to. Přišlo mi to příliš daleko za hranicí toho, kde by pro mě film ještě fungoval. V téhle podobě je pro mě za frašku a od poloviny už pro mě byl vcelku slušným utrpením. Jelikož zásadně hodnotím subjektivně, dám mu 60%, protože je tak jedinečný a správným způsobem líbezný, ale už ho nikdy nechci vidět...rozhodně ne vcelku. (08.01.2012)