Alice in Borderland

Hodně skloňovaný seriál poslední doby v záři světel Hry na oliheň, která mi ale ve srovnání tedy přijde lepší. První díly nebyly špatný. Pak se hlavní hrdinové dostali na Pláž a šlo to do kopru. Scénář moc nefungoval, byl to fakt pitomý... hlavně interakce mezi postavami a jejich osobní příběhy. Řekli jsme si doma, že druhá série už pro nás není, ale nějaká moje masochistická část chtěla vidět jak to skončí... zhodnotila jsem po tom posledním díle, že jsem vlastně o nic nepřišla. Třetí už nedám... max poslední díl :-D (16.01.2024)

Za mě je to fakt skvělí. I když má seriál několik problemů, především s tempem tak sem se většinou dobře bavil a čekal jak to bude dál. Postavy jsou většinou přesně obsazený a skvěle zahraný. Nejvíc mě bavila hlavní dvojice Usagi s Arisu. Ti mezi sebou mají výbornou chemii. Snad až na začátek druhé série, kdy jejich vztah podle mě dost nesmyslně zakolísal. Za nejsilnější považuji první půlku první série a druhou půlku druhé. V některych epizodách se moc kecalo, místo toho aby se jednalo. Paradoxně v obou posledních dílech jednotlivých sérii. Co považuji za trochu zásadní fajl, je nesmrtelnost některých postav. Jako přežít zapálení a ještě pád z baráku, nebo dávku že samopalu z blízka. Jako fakt? Na druhou stranu to všechno souviselo s poentou. Poenta toho všeho je za mě skvělá a poslední záběr je no znepokojujici. Asijská tvorba mě začíná dost zajímat. (29.01.2023)

Výborná záležitost, kde Netflix opět boduje a pro Japonsko je Alice in Borderland nejspíš událost dekády. Jumanji meets Cube meets Escape Room meets Battle Royale!! Alice in Borderland je výborný mix oblíbených filmů zkombinovaný do jednoho a je to neskutečná 8 hodinová jízda, kterou jsem sjel na jeden nádech. Skupina náhodných lidí z celého Tokia je transportována do paralelního světa připomínající virtuální realitu, kde lidé, aby přežili musí hrát nebezpečné hry a odměnou jest několikadenní vízum, kde po jeho vypršení Vás čeká Smrt, takže klíčem k přežití je hrát a vyhrávat. Jsou zde 4 druhy her: Týmové, fyzické, vědomostní a zlomyslné pohrávající si s myslí a emocemi rozdělených do různých úrovní od 1 do 10. V každém díle se hraje jiná hra a vždy se jedná o něco nápaditého a originálního. Hlavní hrdina je absolutní Geek, který v normálním životě nikdy nepracoval a celou dobu hrál jen PS hry, takže v tomhle světě vědomostmi vyniká. Vizuálně žrádlo a nepamatuji si na lepší technické zpracování z Japonska, postavy jsou velmi zábavné, sympatické a některé velmi záhadné, seriál je nabitý i hodně nečekanými zvraty, kde se mi ani jednou nepodařilo uhádnout chod událostí a pointa je správně překvapivá. Vrcholem byl pro mne 7. díl kde došlo na regulérní Battle Royale a krví se zde vůbec nešetřilo, došlo i na jeden výborný fight samurajský meč vs Kung-Fu. Koho baví hry, hádanky, řešení rébusů, které jsou inteligentně vyřešeny, tak bude spokojen jako já. Spokojenost veliká a cliffhanger na 2. sérii parádní. Příběh****, Akce*****, Humor**, Násilí****, Zábavnost*****, Hudba****, Vizuál*****, Atmosféra*****, Napětí****. 8.5/10. (11.12.2020)

Přestože jsem viděl obě série, nemám v oblibě příběhy, kde jsou masově vražděni lidé. Líbil se mi svět, zajímalo mě prázdné Tokyo a příroda, která se ho stále silněji zmocňuje. Zajímaly mě hlavní charaktery kolem hlavního hrdiny (který byl sám jen ok). Ke konci první série mě vyloženě štvala jedna emocionální scéna, ale naštěstí se v druhé sérii ukázalo, že měla logický smysl. Úplný závěr měl logiku, dojem trochu vylepšil, na 4 hvězdy to však celkově není. Pokud bych měl doporučit seriál s hrami na život a na smrt, pak raději psychicky klaustrofóbní čínské Die Now. (16.05.2023)

Hrdinové potřebují tragédie. Eintopf², který vykrádá v podstatě vše, co kdy vzniklo na poli žánrových filmů, mangy, videoher, komiksů, klasických děl, geek kultury... Všeho, všude, ve všem. Již pouze na půdě úvodní epizody bezpečně rozpoznáte Personu, Danganronpu, Kostku, samozřejmě Alenku, Project Zero, 28 dní poté, pub kvízy, Saw, Takešiho hrad, Jumanji, fenomén únikovek, Hru, Battle Royale, Hunger Games a dobře sedmdesát dalších předobrazů. Opakuji, to je čistě v rámci první epizody. Každou scénu se tahá za úplně jinou formální pilku a tak každá epizoda působí, že ji točilo trio režisérů, každý po svém, se svou vizí a na just ostatním. Hlavní hrdina je génius formátu "Sherlock hadr", který si řešení a jakože opodstatnění pro ně tahá ze zadele, což je však v japonských záležitostech standardem. A že se opakovaně problémy (vy)řeší díky deus ex machina obezličce na poslední chvíli? To je zde zdaleka ten nejmenší problém. A přesto, světe div se, to funguje jako soudržný ujetostí propojený svébytný celek, který šlape, je mrtě adrenalinový, svět a jeho pravidla vyvolají touhu dozvědět se více, má to neustále nějaké nápady (ne vždy využité, ale když si to sedne, tak všechna čest), hravě si to pohrává s pravidly žánrů, je to formálně vymazlené, nikdy to nepřešlapuje na místě a postavy postupem času přirostou k srdci čili se dostaví i nemalá emocionální odezva. V jádru je to totiž o teorii her aplikované do nekompromisních situací plných Sofiiných voleb, které musí činit sympatické charaktery ve svůj prospěch na úkor ostatních. Což je echt nosný koncept. Jakkoli bych se to zdráhal komukoli doporučit, tak je tady toho tolik, že si v tom snad každý najde to své, co ho na tom zaujme; i to co ho bude nebývale iritovat. Parametry okamžité kultovky to každopádně splňuje ve všech ohledech. | S1: 4/5 | (13.12.2020)