Pražské noci

,,Ženám se nedá věřit... ani když jsou hliněné. Ženu musíme milovat."                                                                                 Režisér Jiří Brdečka se proslavil jako scenárista divácky oblíbených filmů Adéla ještě nevečeřela a Tajemství hradu v Karpatech, jako režisér se věnoval převažně oblasti animovaného filmu, zde si vyzkoušel klasickou filmovou režii. Svoji schopnost ve filmových tricích uplatnil i v první "rudolfínské" povídce Poslední golem. Což je nádherně temná stylizovaná záležitost o legendárním středověkém přeludu (a přidaným vkladem Josefa Bláhy a Martina Růžka), v niž vedle vizuální složky upoutává hudba Zdeňka Lišky a namluvení rabího-umělce Nefaliho Vladimírem Brabcem.                                                     Chlebové střevíčky - režie Evald Schorm. Byl jsem zvědav, jak na mě s odstupem času zapůsobí právě tato povídka. A režisér-podivín Schorm se uměl látky chopit skvěle, jestliže nešlo zrovna o těžko strávitelná podobenství. Schorm odstupuje od hudby Zdeňka Lišky a vybírá si k povídce vlastního skladatele Jana Klusáka. Vznikl rovněž audiovizuálně úchvatný kousek, přerůstající z úsměvné romance rokokového stylu do temné hororové grotesky se zábavně rafinovaným ďáblem v podání Josefa Somra.                                                                                                                                                              Otrávená travička Miloše Makovce představuje celkově asi nejslabší povídku, nicméně hodně mne zde oslovila hudební složka opět z dílny Zdeňka Lišky, kde netradičně nadžánrové písně (místy s docela strašidelným vyzněním) nazpívali legendární souputníci starého českého šlágru Yvetta Simonová a Milan Chladil. Jako celek jsou Pražské noci fascinujícím kouskem, pohrávající se vedle motivů lásky a smrti i s absurditou nebo surrealistickými obrazy. Je libo film s historickými kostýmy a tragikomickou nadsázkou ? - Račte dál a poslouchejte... Je to procházka nejen hororovými příběhy, ale i ironicky milostnými dialogy zejména mezi Milenou Dvorskou a Milošem Kopeckým v průvodních částech filmu ze současnosti. Zlatá 60-tá léta čs. filmu v opět zcela odlišné podobě. (95%) (13.05.2018)

Uff nahá Dvorská v kádi byla vážně k sežrání a až z ní na mne dýchl duch Kleopatry a Liz Taylorové! Jelikož se jednalo spíše o lehce hororové záležitosti, to černo-bílé podání díky době vzniku filmu bylo fajn. Povídky byly fajn, mně se asi nejvíce líbila ta barokní o rozmařilé hraběnce a jejích chlebových střevíčcích. Somra jsem nikdy v roli ďábla neviděl a klobouk dolů (respektive paruku :-) jak tam stál u ohně a kynul s tím svitem v očích.. brrrrr.....! Škoda toho závěru ala ,,Saudek'' nechápu proč to celé najednou tvůrci takto shodili. Fenomenálního Lišku jsem poznal od prvního tónu a říkám jediné, toto je náš Morricone. Podotýkám těžce nedoceněný Morricone. Bez jeho hudby by ty rozpohybované obrázky měly na diváka jen poloviční účinek. Nejen zde. Tři prsteny s jedem. * * * (07.02.2016)

Hororové příběhy na motivy pražských pověstí, se špetkou experimentálna, surrealismu a dokonce jemně úsměvného humoru? Kdo by to do našich tehdejších filmařů řekl? Navíc s dokonalou kamerou, kompozicemi, hrátkami s barvou - a dokonce i erotično nastane, když se herečky nebojí ukázat svá ňadra. Vážně se mi ale nejvíce líbilo, jak do toho tvůrci dokázali propašovat takový jemný humor, k pousmání, a herci jim šli šikovně na ruku - je to skvěle zahrané i v detailech. Jinak pokud jde o jednotlivé povídky, tak Poslední golem (5*) je pravděpodobně nejlepší povídkou, s prvky dokonalého tajemna, hudby i herecký výkon Lucie Novotné je zde naprosto skvělý (a taky mne potěšilo, že jsem opět viděl hrát skladatele Klusáka, i když na jeho výkon v O slavnosti a hostech nemá). Chlebové střevíčky (5*) jdou na věc zase trochu jinak, ale stále skvěle, zde dokonce i s oněmi surreálnými prvky, a moc se mi líbily dekorace Faustova domu i výkon Somra. Otrávená travička (3*) je pojata žel jako ne muzikál, ale němý film s naprosto se nehodícími písničkami na pozadí (i když někdy s pokusy o vtipný přesah - třeba ta písnička s jedem), kde se ale projevuje dokonalé herectví Dvorské,které jsem tu cynickou travičku věřil do puntíku - a to to prosím hrála jen pohledy! Vše rámcuje povídka Fabricius a Zuzana (3*), která má své skvělé momenty (Staroměstský orloj, židovský hřbitov, Hrzán), ale také různé wtf momenty (nejhorší asi je, když Kopecký mluví anglicky - a strašně, hrozně lámaně, a potom najednou se mluví česky a nevíme proč a jak k tomu došlo; a taky ta závěrečná scéna s autem a kanálem chtěla víc vypiplat). Celkově se mi to ale moc líbilo - děsí to, pobaví to, má to skvělé filmařské i herecké kvality. Škoda, že pražské pověsti nebo pověsti obecně už potom nikoho nenapadlo zfilmovat jako hraný film. (04.03.2020)

Mohl to být jeden z vrcholných filmů tzv. Československé nové vlny, kdyby se tenhle filmově-povídkový triptych (respektive kvartet, započteme-li ještě uvozující rámcovou Makovcovu povídku Fabricius a Zuzana (***), která propojuje zbylé tři povídky) neutopil v přehnaně umělecké stylizaci. Je s podivem, že onen geniální nápad zfilmovat staré pražské pověsti neosvítil nějakého českého filmaře již dříve, tenhle projekt visel již nějakou dobu ve vzduchu, Pražským nocím však paradoxně nejvíce uškodila právě přehnaná touha experimentovat, tolik charakteristická pro tzv. Novou vlnu. Tak Miloš Makovec pojal Otrávenou travičku (**) coby muzikál, což samo o sobě nemohlo dopadnout dobře, vznikl nudný sled obrazů se zpěvy. O mnoho lepší je Brdečkův Poslední golem (***), který dává připomenout, u koho že se později inspiroval pan Švankmajer při natáčení Lekce Faust. Vrcholem celého triptychu pak jsou Schormovy Chlebové střevíčky (****), tentokrát opravdu s Faustovským motivem a silným sociálním rozměrem. Formálně vytříbená poetika Nové vlny je podpořena působivou hudbou Zdeňka Lišky (a v případě povídky Chlebové střevíčky též Jana Klusáka), kteréžto velmi umně navyšují mysteriózní dojem celého projektu reflektujícího překvapivě k pražským pověstem především ženský prvek... (08.04.2013)

Nejlepší na celém filmu je, že v něm hrají samé hezké ženské, všechny jsou tak nějak šedesátkově šťavnaté a většinou i něco málo ukážou. Díky nim to pěkně utíká a je na co koukat, i když je to zrovna nuda. Co se týče děsivých pražských příběhů, které vypráví Kopeckému - cizinci na služebce - Milena Dvorská (vypadá tu taky moc dobře!), bavil mě vlastně jenom ten prostřední o chlebových střevíčcích. První o Golemovy byl na mne trochu moc umělecký, poslední o krčmářce-travičce byla zase hrozná pseudomuzikálová kravina. Na dopolední nedělní TV vysílání a rok natočení 68 to rozhodně je dobrý kousek. Už kvůli Hrzánovi (řidič slečny Mileny), mladému Abrhámovi (rakouský důstojník) a Libíčkovi (otrávený turecký vyslanec), ale hlavně Janě Brežkové, která jako hraběnka líbající ve vaně svou služebnou Mici prostě nemá chybu. (15.03.2010)